Ecce homo I.

    Vědátoři našli mnoho pravěkých lidských koster a snažili se je zařadit do svých schémat. O titul biblického lidského Adama se tak ucházely mnohé kosterní nálezy po celém světě. Nikdo netuší, kolik takových koster ještě hloubky skrývají. A nutno podotknout, že různých koster. Mezi nimi i takových, které do vědátorských schémat zařadit nejdou buď vůbec, nebo jen velmi stěží. Ty nepatřičné kostry jsou dobře ukryty, přesto se zdá, že dodnes platná Darwinova hypotéza o africkém původu člověka dostala pěkně na frak. Vědátoři v tomto oboru jsou rozděleni na tzv. izolacionisty a difuzionisty. Vrtá jim totiž hlavou hezkých pár nesrovnalostí v jimi vymyšlených teoriích o šíření člověka na této planetě. S pravěkými lidmi si pohazují jak se jim to hodí a pasuje do krámu.
    V Keni a Etiopii našli kostru tzv. Australopitheka. Podle jelich šablon je to, jak jistě dobře víte, přímý předchůdce typu Homo habilis, který první používal nástroje. Jak na to přišli je ve hvězdách. Možná některý z nich z Australopitheka reinkarnoval. Tento nález prý staví Afriku stále na první místo při určování kolébky lidstva. Je však nepochybné, že určování prvotní kolébky lidské civilizace je daleko komplikovanější. Existují totiž různé mýty a legendy, které určování mnohokrát inspirovaly, nebo ovlivnily. A tak se to různě měnilo. Dlouhou dobu převládalo přesvědčení, že kultura se rozšířila z Egypta na západ i na sever, a z Mezopotámie na jih a na východ. Podle toho také měly vypadat nálezy z jednotlivých oblastí. Jenže nevypadaly a pracně sesmolená teorie pomalu zaniká.
    Za tohoto stavu, hlavně ve vztahu Nového a Starého světa, místo opuštěné teorie vykrystalizovaly dvě základní myšlenkové tendence vývoje: izolacionismus a difuzionismus. První zastává názor, že dva velké oceány, obklopující americký kontinent, jej až do roku 1492 izolovaly od Starého světa. Protože ale v Novém světě si lidé vesele žili i před tímto datem, vlastně docela dávno před ním, byli nuceni nařídit, že příchod prvních obyvatel se uskutečnil pěší cestou z asijské tundry na Aljašku. Stoupenci této izolacionistické teorie jsou přesvědčeni, že shody amerických a světových kultur byly vyvolány tím, že na stejnou techniku přicházeli lidé na různých místech světa paralelně a nezávisle.
    Difuzionisté věří v jedinou společnou kolébku všech civilizací. Argumentují převážně analogiemi kultur předkolumbovského Nového světa se zejména středomořskou oblastí Starého světa. Nálezy moderní archeologie nepodporují teorie izolovaného vývoje kultur Mesoameriky a starého Peru, spíše naopak. Navzdory stále důkladnějšímu archeologickému průzkumu center těchto amerických kultur i kultur starších které je předcházely, jako byli Olmékové, či kultury Tiahuanaco, Chavín, Nazca a Mochica, nenašly se žádné stopy postupného vývoje od primitivní společnosti k civilizaci. Vzbuzuje to naopak dojem, že stopy velké civilizace se objevily náhle. Přestože difuzionisté připouštějí možnost vzniku řady paralel vývoje nezávislým způsobem, jsou přesvědčeni, že rozhodující impulsy vývoje vznikly stykem civilizací, aniž by to muselo znamenat přesuny velkých skupin populace. Což je mírně řečeno Kocourkov.
    Asi aby nedošlo mezi oběma frakcemi k roztržkám, vymysleli si střední cestu. Je prý tu ještě možnost vlivu mořeplavců — praučitelů. To by ale museli připustit, že Kolumbus nebyl první kdo se tam dostal a také definovat jaká tehdejší civilizace by byla schopná funkci praučitelů plnit. Je přirozené, že takový úkol nemohla splnit posádka nevzdělaných námořníků. Vědátorské myšlení je někdy k popukání. K předávání pojmů, jako je stavba pyramid, astronomie, písmo, nebo matematická nula, je třeba podstatně víc než znalost jejich existence. Posádku lodí prý musela tvořit část intelektuální elity příslušné (?) země, která z ní chtěla, nebo musela odjet. Které? Že by už tenkrát vesele emigrovali?
    Jak archeologie, tak i psané dějiny dokládají, že ze Středozemního moře vyplouvaly organizované skupiny kolonistů a zakládaly osady podél západoafrického pobřeží. Opírají se o zprávu na stéle z Kartága, která popisuje výboj fénického krále Hanna kolem roku 450 před Kristem. Se šedesáti loděmi „zakládal“ kolonie podél celého atlantského pobřeží dnešního Maroka. Co to má ale společného s nápadem o praučitelích? V případě Hanna navíc nešlo o objevitelskou cestu, ale o prachobyčejnou loupežnou výpravu. On věděl moc dobře kam pluje.
    Za úvahu stojí jiná skutečnost. Na jih od Gibraltaru stávalo velké megalitické město Lixus. Dějiny tohoto města však zmizely v temnotách věků. Římané město považovali za domov bohů, kde měl být pohřben i Hérakles. Stavitelé města nejsou známi, ale nebyli to žádní hlupáci. Zdá se, že obrovské stavby orientovali podle Slunce. I když se nikdo nepokusil stanovit stáří města, je možné předpokládat, že bude značně staršího data. Navíc jsou jasně patrné stavitelské paralely se stavbami v Jižní Americe. Podle orientace staveb soudí, že tam žili Vyznavači Slunce. V tom případě by tedy šlo o jev celosvětový a dlouhotrvající. Vyznavači Slunce byli i Sumerové, Asyřané, Chetité, Féničané, Egypťané, Olmékové, Mochikové a všichni jejich následovníci až po Aztéky, Maye a Inky.
    Féničané byli dlouho pokládáni za průkopníky mořeplavby. Na širé moře je ale vědátoři pustit nechtěli, prý kopírovali pobřeží. Jak se potom fénické artefakty ocitly na různých místech Ameriky? Vědátorům tyto představy trošku pocuchal Thor Heyerdahl, který přeplul Atlantik na docela primitivním voru. Jen díky němu víme o společných kulturních paralelách civilizací Malé Asie, Egypta, Malty, Kypru, Kréty, starého Peru a Mesoameriky. Kromě shod v architektuře, stavitelství, umění, systémů písma, zvyků mumifikace a trepanace, uvádí také společné rysy založené na slunečním kultu. Ještě o jedné skutečnosti vědátoři neradi slyší. Ostrovy Malta a Bahrajn vykazují starší stopy civilizace než Egypt a Sumer! Bodejť by to rádi slyšeli, vždyť jim to převrací z geografického hlediska pracně vymyšlený časový sled. Znamená to, že raná kultura se patrně šířila ve Středozemním moři směrem východním a v Arabském zálivu směrem severním, a nikoli naopak. Zatím se neví, jak na to reagují, pokud vůbec jsou schopni reagovat, oba vědátorské tábory. Je to k vzteku! Sotva jeden něco vymyslí, už aby vymýšlel něco jiného. Takový je život, žádné peříčko...