Dosud nevyprávěná historie

    Ale zpět ke hledání Svatého Grálu a začněme pátrat ve svaté zemi Judei v době Ježíšově. Určitý čas pak budeme Evropě, vždyť Mystéria Grálu zasahují až do Británie krále Artuše. Rovněž i v USA, kde američtí Otcové zakladatelé patřili mezi největší exponenty poselství Grálu. Američané jako George Washington, John Adams, Benjamin Franklin, Charles Thompson, nebo Thomas Jefferson, byli stejně významnými zastánci Svatého Grálu jako král Artuš, Sir Lancelot, či Galahad.
    Kniha odtajnila okolnosti kolem Ježíšova rodu. Jsou v ní důkazy že Ježíš měl děti, a že byl tedy ženatý. Historie Ježíšova rodu je příběh pevné, stabilní královské dynastie, následníků a dědiců Ježíšových, kteří bojovali v průběhu staletí proti všem překážkám, aby zachovali až do dnešních dnů mesiášský královský zákon. Sledováním této historie narážíme na uchvácené koruny, obžaloby, vraždy, a neoprávněná utajování informací lidmi západního světa. Je to příběh o dobrých vládách a špatných vládách. I o tom, jak patriarchální král lidí byl nahrazen dogmatickou tyranií a diktaturou nad zeměmi. Je to historie, která byla postupně napsána, ale ještě nebyla vyprávěna.
    Co je to Svatý Grál? Jak souvisí Svatý Grál s Ježíšem a potažmo s jeho potomky? Skutečnost že Ježíš měl potomky může mnohého překvapit. Bylo to ale běžně známo v Británii i v Evropě ještě před pár stoletími. Ježíšova rodová linie byla nazývána francouzským slovem Sangreál, což je složenina dvou slov. Slova Sang Reál znamenají královská krev. Byla to královská krev Židů, královská linie Davidova, která pokračovala Ježíšem a jeho potomky. V anglickém překladu se z názvu Sangreál stal San Greál, San ve smyslu svatý, a spisovným zápisem pak Saint Grail. I Saint významově svatý, posvátný, a jsme u Svatého Grálu. V Británii a Evropě bylo a je mnoho rytířských a vojenských řádů navázaných na královskou rodovou linii, tzv. Messianic Blood Royal. Patřily mezi ně Řád Sionského království, Řád svaté hrobky, ale nejprestižnějším ze všech byl Svrchovaný řád Svatého Grálu - Rytíři Svatého Grálu. Byl to řád dynastie Scotland's Royal House of Stewart. V symbolickém pojetí je Grál často pojímán jako kalich obsahující Ježíšovu krev, alternativně víno. Kalich s vínem je samým základem církevního svatého přijímání, mše, eucharistie, víno přitom reprezentuje věčnou krev Ježíšovu.
    Ačkoliv křesťanská církev udržovala starý zvyk svatého přijímání, naprosto ignorovala a natož aby vyučovala pravý význam a původ tohoto zvyku. Jen málokoho zajímal původ základního symbolizmu posvátného kalicha s vínem, protože valná většina měla za to, že pochází z nějakého odstavce evangelia v souvislosti s Poslední večeří Páně. Je to svým způsobem význam věčné krve Ježíšovy.
    Církevníci lhali, protože mezi Ježíšovými kněžími bylo mnoho aktivních žen. Mezi jinými Máří Magdaléna, Marta, Helena-Salome, Marie Jakubova, nebo Joanna. To jen ty známější. Je o nich psáno že byly kněžkami, z nichž některé měly vlastní náboženské školy v Nazarenské tradici. V epištole sv. Pavla Římanům se Pavel konkrétně zmiňuje o svých vlastních ženských pomocnicích, například Phoebe, kterou nazývá sestrou církve, Julia, nebo Priscilla. Nový Zákon je plný žen učednic, ale církev je všechny ignorovala. Když byla vytvářena církevní pravidla kněžské disciplíny, bylo v nich řečeno: „Žena nesmí v kostele hovořit, ani si dělat nárok na jakýkoliv podíl v jakýchkoliv mužských funkcích.“ Ale o tom, že to jsou mužské funkce, rozhodla sama církev. Těžko dnes říci proč měli církevníci z žen tak velký strach, že stanovili celibát. Uzákonili to v roce 1138 a tento zákon přetrvává dodnes. Ono asi ani tak nešlo o sexuální aktivity kněží. Církevničtí bafuňáři si asi uvědomovali, že i kněží jsou jen lidé, a při sexuálních hrátkách hrozilo že se třeba zamilují a budou chtít svou případně těhotnou milenku pojmout za manželku. Vždyť základní přirozeností mateřství je pokračování rodových, tedy pokrevních linií. A právě tomu se církevníci snažili zabránit, udržet tabu pokud jde o mateřství a pokrevní rodové linie. To vše mělo být odstraněno z budované žádoucí podoby Ježíše.
    Sv. Pavel napsal v epištole Timotejským že biskup by měl mít jednu ženu, a měl by mít i děti, protože muž vlastnící zkušeností s rodinou a domácností je mnohem lépe připraven pečovat o církev. Přestože římsko-katolické autority, které učení sv. Pavla jinak velmi výrazně podporovaly, tomuto explicitnímu doporučení nevěnovali žádná pozornost. Protože záměrem církve bylo strategicky ignorovat Ježíšovo manželství. Jenže představa „neženatého“ Ježíše je v příkrém rozporu s jinými dokumenty té doby. Přesto, nebo právě proto, byla tato církevnická představa direktivně šířena i mezi běžným obyvatelstvem až do roku 1547, kdy odporování této „věčné pravdě“ bylo prohlášeno za tvrdě trestatelnou herezi. Sexistické restrikce nebyly poplatné jen pro Nový zákon, obdobné „úpravy“ byly aplikovány i na židovský Starý Zákon. Ten církevníci „zlikvidovat“ nemohli, tak jej alespoň „zmršili“ do podoby přijatelné pro připojení ke křesťanské Bibli. Je to naprosto zjevné z různých pasáží, které zřejmě unikly pozornosti editorů.
    Velmi zajímavá je mnohem starší „Kniha upřímného“, nebo přímého - Book of Jasher. Kdysi byla považována za velmi důležitou, v Bibli ale o ní není sebemenší zmínka. Jako mnoho dalších knih, byla účelově vypuštěna. Ona však stále existuje, je to třímetrový židovský svitek a dlouhou dobu byla historicky velmi důležitá. Byla perlou soudu francského císaře z let 742-814, a překlad této knihy byl základním motivem pro založení pařížské univerzity v roce 800. To bylo asi sto let před tím než byl Starý Zákon zkompilován do podoby v jaké ho známe dnes. Kdo to byl Jasher? Byl to údajně oficiální Mojžíšův posel. Jeho zápisy obsahují mimo jiné i historii pobytu Izraelitů v Egyptě, a také jejich exodu do Cannanu. Tyto zápisy se ale značně liší od verze která je nám prezentována dnes. Podle nich duchovním vůdcem izraelitských kmenů, které překročily Rudé moře na horu Sinaj nebyl Mojžíš, ale Miriam. A navíc v té době Židé Jehovu neznali, uctívali bohyni Asherah. Jejich duchovními vůdci byly převážně ženy. Podle „Knihy upřímného“ představovala Miriam pro Mojžíše při nastolování prostředí mužské dominance takový problém, že ji musel uvěznit. To ale neměl dělat, protože „ židovský národ pak povstal proti Mojžíšovi se svými zástupy aby Miriam propustil“. O tom se v Bibli nedočtete.