Dočasný favorit Chammurapi

    Kolem roku 1800 př. Kr. nastoupil na babylonský trůn Chammurapi, který proslul svým zákoníkem, a začal rozšiřovat hranice Babylonie. Podle dochovaných nápisů mu bohové nejen radili kdy a kde má započít svá válečná tažení, ale doslova vedli jeho armády: „Skrze sílu velkých bohů král, Mardukův vyvolený, vzkřísil Sumer, taktéž Akkad. Na příkaz velkého Anu s Enlilem, jenž v čele kráčel silou bohů vyzbrojený, nenašel si sobě rovna. Rozprášil šik Emutbalu i s jeho králem Rimsínem...“ Bůh Marduk daroval Chammurapimu „mocnou zbraň", kterou pojmenoval „Velká síla Mardukova", a která mu měla pomoci porazit více nepřátel. „A s tou velmi mocnou zbraní, jíž ho Marduk, bůh, obdařil, hrdina - Chammurapi - porazil v bitvě Ešunu, Subartu a Gutejce... S „Velkou silou Mardukovou" pokořil i další vojska: Sutium, Turukku a Kamu... S velkou silou, již mu dali bohové Anu a Enlil, porazil své nepřátele až v dálném subartském kraji.“
    Netrvalo však dlouho, a Babylon se musel dělit o moc s novým rivalem na severu, s Asýrií, kde nevládl jako nejvyšší bůh Marduk, ale vousatý bůh Aššur - Vševidoucí. Zatím co se Babylon potýkal se zeměmi na jihu a východě, Asyřané rozšiřovali svou říši na sever a na západ, až „k zemi libanonské na březích Velkého moře". Tyto země byly pod nadvládou bohů Ninurty a Adada, a asyrští králové pečlivě zaznamenali, že „započali válečná tažení na výslovné přání těchto velkých božstev“. Například král Tiglat-Pileser I. připomíná své války ve dvanáctém století př. Kr. těmito slovy: „Tiglat-Pileser, právoplatný král, král světa, král Asýrie, král všech čtyř částí Země, chrabrý hrdina, který je veden spolehlivými rozkazy Aššura a Ninurty, velkých bohů, svých pánů kteří mu pomáhají přemoci nepřítele... Na rozkaz mého boha Aššura má pravice dobyla území od řeky Zab až k Hornímu moři, které je na západě. Třikrát jsem zaútočil na země Nairi... Třicet nairských králů jsem přinutil aby se sklonili k mým nohám. Bral jsem od nich rukojmí a obdržel jsem jako daň koně upoutané v jařmu... Na příkaz Anua a Adada, velkých bohů, mých pánů, jsem vyšel do hor Libanonu; tam pokácel jsem cedry na krovy chrámů Anua a Adada.“
    Když si asyrský král prisvojil titul „král světa, král čtyř částí Země", znamenalo to přímou výzvu Babylonu, neboť Babylon zaujímal oblast pradávného Sumeru a Akkadu. Aby asyrští králové legitimizovali své nároky, museli se zmocnit oněch starých měst kde sídlili za dávných časů staří bohové, avšak cestu do těchto míst uzavíral Babylon. Tento úkol splnil až v 9. století př. Kr. Šalmaneser III., tak je to hlásáno v jednom nápisu: „Vydal jsem se na pochod proti Akkadu, abych se pomstil... a porazil jej... Vstoupil jsem do Kuthy, Babylonu a Borsippy. Obětoval jsem bohům posvátných měst Akkadu. Pak jsem táhl dolů po proudu do země chaldejské, a přijal hold všech králů Chaldeje... A v onom čase mi Aššur, velký pán... daroval žezlo, palcát... vše, co je nezbytné k ovládání lidu. Jednal jsem pouze na základě spolehlivých rozkazů které mi dal Aššur, velký pán, jemuž se ve mně zalíbilo.“ Při líčení různých vojenských tažení Šalmaneser tvrdí, že svých vítězství dosáhl za pomoci zbraní, které mu poskytli dva bohové: „Bojoval jsem s mocnou silou, kterou mi daroval Aššur, můj pán; a se silnými zbraněmi které mi poskytl Nergal, můj vůdce." Aššurova zbraň je popsána jako „zářící děsivým jasem". Ve válce s Adiny se dal nepřítel na útěk při spatření „děsivé záře Aššurovy, která je přemohla". Když byl Babylon po několika projevech odporu vypleněn asýrskym králem Sancheríbem v roce 689 př. Kr., k jeho zániku přispěla skutečnost, že se jeho bůh Marduk „rozhněval na jeho krále i lid.“ A prohlásil, že „sedmdesát let potrvá jeho bída" - přesně tak, jak později naložil Hospodin, Bůh Izraele, s Jeruzalémem. Poté, co si podrobil celou Mezopotámii, mohl Sancheríb oprávněně používat kýžený titul „král Sumeru a Akkadu".
    Ve svých nápisech Sancheríb rovněž líčí svá vojenská tažení po pobřeží Středozemního moře, která vedla ke střetům s Egypťany na prahu Sinajského poloostrova. Seznam dobytých měst připomíná kapitoly ze Starého zákona - Sidón, Týros, Byblos, Akko, Ašod, Aškalón - „opevněná města", která Sancheríb „porazil za pomoci „záře vzbuzující posvátnou hrůzu, zbraně od Aššura, mého pána". Na reliéfech, které doprovázejí líčení jeho vojenského tažení, jsou patrní útočníci, kteří vrhají na nepřátele jakési střely podobné raketám. Sancheríb v dobytých městech „pobil vysoké úředníky a patricije... a jejich těla pověsil na kůly obklopující město. S prostými občany zacházel jako s válečnými zajatci". Na jistém artefaktu, známém jako Sancheríbův hranol, se dochoval nápis, v němž se Sancheríb zmiňuje o podrobení Judeje, a o svém útoku na Jeruzalém. Důvodem rozepře Sancheríba s jeruzalémským králem Chizkijášem byla skutečnost, že Chizkijáš zajal Padiho, krále pelištejského města Ekrónu, „který zachovával věrnost své slavnostní přísaze bohu Aššurovi". Jelikož se Chizkijáš z Judska nepodrobil mému jařmu," píše Sancheríb, „obléhal jsem čtyřicet šest jeho opevněných měst, pevností se silnými hradbami, a vesnic v jejich okolí nepočítané... Chizkijáše samého jsem učinil zajatcem v Jeruzalémě, v jeho královské rezidenci; jako ptáka v kleci jsem ho obklopil hliněnými náspy... Jeho města, jež jsem vyplenil, jsem odtrhl od jeho země a daroval jsem je Mitintimu, králi Ašdódu; Padimu, králi Ekrónu a Sillibelovi, králi Gázy. Tak jsem okleštil jeho zemi."
    Obléhání Jeruzaléma nabízí několik zajímavých vysvětlení. Nemělo přímý důvod, nýbrž jen nepřímý - násilné zadržování loajálního krále Ekrónu. „Děsivá záře, Aššurova zbraň", která pomohla porazit opevněná města Foinicie a Pelišteje, nebyla při obléhání Jeruzaléma použita. A v případě Jeruzaléma chybí i obvyklé zakončení těchto pamětních nápisů: „Bojoval jsem s nimi a uštědřil jsem jim porážku"; Sancheríb pouze zmenšil Judsko když udělil jeho okrajové oblasti okolním králům. Navíc v případě Jeruzaléma chybí i obvyklé zdůvodnění, že ta, či ona země, nebo město, byly napadeny na základě „spolehlivých příkazů" boha Aššura. Toto vše vzbuzuje úvahy, zda náhodou útok na město nebyl povolený - že by to byl pouze výsledek Sancheríbova rozmaru a ne přání jeho boha... Tato možnost se promění v dosti přesvědčivou pravděpodobnost pokud se začteme do líčení druhé strany - to totiž najdeme ve Starém zákoně. Zatím co Sancheríb o svém neúspěchu při obléhání Jeruzaléma referuje jen stručně, ve Druhé knize Královské, v 18. a 19. kapitole, se dočteme jiný příběh. Z biblické zprávy se dozvídáme, že „...ve čtrnáctém roce vlády krále Chizkijáše vytáhl Sancheríb, král asyrský, proti všem opevněným městům judským a zmocnil se jich". Potom vyslal nejvyššího velitele, nejvyššího dvořana a nejvyššího číšníka s velkým vojskem k hlavnímu městu Jeruzalému. Místo toho aby vzali město útokem, se však omezili na slovní potyčku s velením města. Nejvyšší číšník trval na tom, že bude mluvit judsky, aby mu všichni občané rozuměli. Otázkou je co, a proč chtěl aby to všichni věděli... Biblický text nás nenechává na pochybách, slovní potyčka se týkala otázky zda asýrskou invazi do Judska schvaluje Hospodin! „A nejvyšší číšník na ně zavolal: ,Povězte Chizkijášovi: Toto praví velkokrál, král asyrský: Na co vlastně spoléháte? Řeknete snad: Spoléháme na Hospodina, svého Boha,... Cožpak jsem vytáhl bez Hospodina proti tomuto místu abych je zničil? Hospodin mi nařídil: Vytáhni proti této zemi a znič ji!“
    Čím více ministři krále Chizkijáše na nejvyššího číšníka naléhali aby přestal tvrdit tyto nepravdy, a navíc judsky, ale aby hovořil tehdejším diplomatickým jazykem, to je aramejsky, tím více se nejvyšší číšník blížil k hradbám a pozvedal hlas aby každý jeho judsky pronášené promluvě rozuměl, a dobře ji slyšel. Brzy začal Chizkijášovým vyslancům spílat a nakonec začal snižovat samotného krále. Unesen svou vlastní výřečností nejvyšší číšník zapomněl na své původní tvrzení, že má Hospodinovo svolení zaútočit na Jeruzalém, a začal se posmívat samotnému Bohu. Jakmile se Chizkijáš doslechl o tomto rouhání, „roztrhl své roucho, zahalil se žíněnou suknicí, a vešel do Hospodinova domu..." Proroku Izaiášovi poslal vzkaz tohoto znění: „Tento den je den soužení, trestání a ponižování... Kéž Hospodin, tvůj Bůh, slyší všechna slova nejvyššího číšníka, kterého poslal jeho pán, král asyrský, aby haněl Boha živého.“ A Hospodin promluvil ústy proroka Izajáše: „Proto praví Hospodin o králi asyrském toto: ... cestou, kterou přišel, se zase vrátí, a do tohoto města nevejde... neboť já budu štítem tomuto městu, zachráním je kvůli sobě...“ Stalo se pak té noci, že vyšel Hospodinův anděl, a pobil v asyrském táboře sto osmdesát pět tisíc mužů. Za časného jitra, hle, všichni byli mrtví, všude mrtvá těla. Sancheríb, král asyrský, odtáhl pryč, vrátil se do Ninive a usadil se tam.