Dnes koupíte i bombu...

    Je pozoruhodné, jak se principy terorismu v základních rysech podobají „moderní“ politice dosavadních velmocí. Útoky jsou obvykle namířeny proti civilistům a mají výrazný dopad na veřejné mínění. Z historického i praktického hlediska je zajímavé, že s terorismem jako nástrojem pro prosazení svých zájmů nezačal nikdo jiný než příslušníci Jahwem vyvoleného židovského národa když si chtěli vynutit podporu uznání státu Izrael na Velké Británii. Z původně hypotetického nepřítele komunismu za dob studené války se tak ani zdaleka ne náhodou do osoby Usámy Bin Ládina transformoval reálný nepřítel, který navíc disponuje jak strategickými schopnostmi, tak dostatečným finančním zázemím a celosvětovou sítí sympatizantů. Jak známo, za peníze lze v dnešním světě koupit prakticky cokoli, tedy včetně nukleární zbraně. Postupem času tuto technologii zvládlo čím dál víc zemí, které provedly i vlastní testy. Vlivem záměrně vyvolávané nestability jejich režimů tudíž existuje reálné riziko, že časem někomu „ujedou nervy“ a pomohou některé z extrémistických skupin získat materiál potřebný k vyrobení nukleární zbraně. Nebo ještě lépe – najde se někdo kdo za slušný „bakšiš“ zrealizuje její prodej. Už dávno neplatí, že nukleární zbraň musí mít podobu velké bomby, nebo rakety středního doletu. Může vypadat jako obyčejný černý kufřík... K tomu je nutno dodat, že původní konstrukce kufříkových bomb pochází z laboratoří v Los Alamos, kde byla vyvinuta vědci židovského původu. Dokumentaci ukradl a předal Rusům jiný vědec židovského původu, Klaus Fuchs, který byl již u prvopočátků nukleárního výzkumu v Německu ještě před nástupem Adolfa Hitlera. Fuchs pak ze strachu před nacismem utekl do USA, kde se coby člen týmu tajného projektu Manhattan dost značnou měrou podílel na dotažení technologie nukleární bomby do „úspěšného konce“.
    Rozlišovací schopnosti člověka se opírají o pět smyslů jimiž rozpoznává okolní svět. Schopnost vnímat podněty těmito smysly je základním bodem od něhož se odvíjí lidský život formou vysoce adaptivní reakce na okolí, která díky mozku lidem zároveň umožňuje přetvářet prostředí kterým jsou obklopeni. Problém nukleárních zbraní tkví v tom, že jejich účinky jsou natolik destruktivní a tak zákeřné, že přesahují rozlišovací schopnosti smyslů jimiž člověk není vybaven proto, aby se vyvyšoval nad druhé. Mají sloužit k tomu, aby svým žitím posouval rovnováhu na kvalitativně vyšší úrovně vědomí a po celý život si uvědomoval, že největší ctností je umění žít. Jde o umění prožít život i uprostřed moderních technologií a zároveň zůstat prostým člověkem s obyčejnou rozlišovací schopností. To by mělo většinou stačit, aby se jedinec svým konáním dopouštěl minima přehmatů, a neškodil už tím že existuje. Jen jedinci postižení absencí mozkového systému se realitě světa brání nelidstvím a užívají síly tam, kde stačí použít běžný rozum a cit. Svůj dědičný strach maskují terorismem, vírou v iluze, a mají tendenci vydávat je za pravdy. Avšak v případě, že se dostanou k moderním technologiím, mohou být důsledky tragické. Možná si teď položíte otázku: „Kdo to tedy odpálí první ?“ Odpověď je prostá: „Někdo, kdo stiskne obyčejný červený knoflík na rozbušce.“
    Myslící jedinci v USA si dnes více než kdy předtím uvědomují, že Amerika je s velkou pravděpodobností prioritním terčem nukleárního útoku. Snaží se jakýmkoliv způsobem zabránit tomu, aby došlo k jaderné explozi na jejich území. Jenže stejně jako nikdo nevymaže historii, ani USA nezastaví odvetu zemí, které svým vměšováním za dobu své existence těžce poškodily, a které postupně sbírají odvahu se jim postavit a vrátit jim jejich aroganci a všechno ty zhovadilosti, jimiž je Američané dříve ponižovali ve jménu …demokracie. Lidé, kteří kvůli válkám přišli o rodnou zem, příbuzné a blízké, zcela logicky přenesou budoucí bojiště do země původců prožitých zvěrstev. Brzy bude nutné počítat s fenoménem tzv. nových forem války, které už nebudou probíhat kdesi na Dálném Východě, ale půjdou po tepnách velkoměst. Z elektráren a dopravních uzlů se stanou terče... Navíc je zřejmé, že už patrně byla prolomena bariéra složitosti výroby nukleární zbraně. Propaganda nás sice masíruje tím, že výroba nukleární zbraně vyžaduje obrovské finanční prostředky a technologické zázemí k zajištění potřebných komponentů, protože takto byly tyto zbraně vyráběny a vyvíjeny aby byla maximalizována jejich ničivá síla. To už ale neplatí... Spojené státy v rámci tzv. „Národního experimentu“ ověřovaly nakolik je ve skutečnosti složité prolomit již zmiňovanou technologickou bariéru výroby funkční nukleární zbraně. Byli osloveni tři náhodní čerství absolventi fyziky aby z ničeho, pouze za pomoci veřejně dostupných informačních zdrojů, sestavili funkční nukleární bombu. Experiment byl završen úspěchem – muži s čerstvým diplomem z fyziky byli schopni obstarat si potřebné veřejně dostupné informace, a prakticky „na koleně“ sestavit projektovou dokumentaci funkční bomby. A to dokonce s půlročním předstihem oproti požadované tříleté dodací lhůtě. Je třeba si uvědomit, že plány bomby oni tři čerství fyzikové dodali dne 10.4.1967. Části bomby pak byly americkými vědci testovány přičemž bylo experimentálně potvrzeno, že takto amatérsky projektovaná bomba by v případě vyrobení a následného odpálení měla mnohem větší destruktivní účinky než „Little Boy“ svržený na Hirošimu. Studie byla zdokumentována v supertajném reportu a založena do Národního bezpečnostního archivu. K jejímu odtajnění došlo až v roce 1995.
    Dnes píšeme rok 2014 a raději se neptejte, jak snadné je dnes vyrobit „na koleně“ nukleární bombu… „Nevím, jakými zbraněmi bude vedena třetí světová válka, ale v té čtvrté se bude bojovat klacky a kameny.“ To svého času prohlásil Albert Einstein. Toto povídání je věnováno všem lidem kteří i dnes stojí o vědění, a jimž není jedno v jakém světě žijí, a v jakém světě jednou budou muset žít jejich děti...