Disciplína v Edenu...

    Je zřejmé, že o „rajskou blaženost“ v Edenu zrovna nešlo, navíc hned na začátku bylo Adamovi mnohé přísně zakázáno. V Genesis se dovídáme, že Bůh pěstoval různé druhy stromů a jmenovány jsou především dva z nich: „strom života“ a „strom poznání dobrého a zlého“. Ty měly být vysazeny uprostřed Edenu. Mnohem známější je pochopitelně „strom poznání“, původce všelidského „dědičného hříchu“. Je docela možné, že většina dnešních křesťanů s největší pravděpodobností o „stromu života“ jaktěživ neslyšela, protože byl zcela zastíněn „stromem poznání“, který se stal často zobrazovaným symbolem. A církev přece učí:
    „Adam a Eva zhřešili a vy všichni v sobě nesete jejich hřích až do své smrti.“
    Adam dostal po svém příchodu do Edenu naprosto jednoznačný příkaz:
    „A Hospodin Bůh člověku přikázal: Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti.“ (Gn. 2, 16-17)
    Naprosto jasně řečeno, provinění proti příkazu bude potrestáno smrtí! Přemýšlivý čtenář bible jistě dopředu ví, že Hospodin lhal! Jak je dobře známo Eva se svým mužem okusili zakázaného ovoce, a přesto žili dál! K tomu se ale ještě dostaneme. Zatím ale Adam žil v ráji osaměle - bez Evy. Genesis zcela zamlčuje, jak dlouho měl zahradu v Edenu sám pro sebe. Bůh nějaký, blíže neurčitelný čas po vydání svého zákazu usoudil, že by první člověk neměl zůstat osamocen. Možná také proto, že práce v zahradě byla příliš těžká, a Adama nadměrně vyčerpávala. Elohim z Edenu se proto rozhodli stvořit mu ženu, těšitelku, pomocnici, protože:
    „... Není dobré býti člověku sám. Učiníme mu pomoc jemu rovnou.“ (Gn. 2, 18)
    Rovněž tento verš nezůstal uchráněn teologických „korektur“. Slovo „pomoc“, nebo pomocnice, bylo často nahrazeno „družkou“. Proč? Jak to mysleli? Původní verš v tom smyslu, že Adam dostal pomoc, nebo pomocnici, je s ohledem na tvrzení, že měl v Edenu pracovat, daleko smysluplnější.Jak se ale Eva dostala na svět?
    „I uvedl Hospodin Bůh na člověka mrákotu, až usnul. Vzal jedno z jeho žeber a uzavřel to místo masem. A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka ženu, a přivedl ji k němu.“ (Gn. 2, 21-22)
    Eva vstoupila na jeviště a Adam dostal svou pomocnici. Ale hned následující verš druhé kapitoly vše znovu zamotává:
    „Člověk zvolal: Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest!“ (Gn. 2, 23)
    V některých překladech a výkladech bible je tato část překládána jinak. Například v překladu Německé biblické společnosti z roku 1982 se praví:
    „...konečně někdo stejný jako já! Patří ke mně, protože byla stvořena ze mne!“
    Některá vydání bible nazývají Evu jednoduše ženou, další používají neobvyklý výraz mužatka. Dnes má samozřejmě tento výraz jiný význam. Nebo překlad Martina Luthera z roku 1545 hovoří o „muženě“. Důvodem je asi to, že v hebrejštině se slovo isch, to znamená muž, píše podobně jako ischáh, což je zase žena.
    Ať už budeme nazývat Evu jakkoliv, najde se někdo, kdo by dokázal věřit legendě o jejím vzniku doslova? Myslí si snad někdo, že skutečně pochází z jediného žebra prvního člověka? V hebrejštině je na tomto místě použito slovo „szelá,“ či také „zela“, jehož pravý význam dodnes není znám.
    Určitou odpověď na zmíněné pochyby najdeme opět ve starších spisech. Na zajímavou stopu nás přivede samotné jméno Eva. Hebrejsky „Cheva“, sumersky „ChawajChawwa“, což znamená „ta ze života“, nebo „stvořená životem“. Eva tedy vznikla „ze života“. Je to vlastně zcela logické, protože pocházela z Adama, a ten, jak známo, byl živý. A navíc se jméno Eva v Genesis objevuje až později.
    Protože Genesis převzala mnohé z posvátných textů mezopotamského obyvatelstva, nabízí se i zde zajímavé srovnání. Domnělé Adamovo žebro můžeme totiž nahradit dlouhou řadou dalších výrazů. Žebro se v sumerštině píše „ti“. Tento mnohovýznamový výraz lze přeložit mezi jiným také jako „život“, „životní síla“. Cheva, nebo kdo chce Eva, byla elohim stvořena z Adamovy „životní síly“ a překlad dotyčného verše by mohl znít také takto:
    „A elohim použili Adamovu životní sílu.“
    Kdo ale Adamovu sílu použil a co to vůbec bylo? Skrývá se zde snad sdělení, že mimozemšťané v blíže neurčené době manipulovali s lidskými geny?
    Podívejme se na další biblické texty, Genesis je totiž stále napínavější. Adam žil v Edenu a nesměl jíst plody jistého stromu. Nevíme jak dlouho pracoval coby oráč, či zahradník. Za nějaký čas pro něj elohim stvořili z jeho životní esence pomocnici. Pokud budeme věřit církevnímu výkladu První knihy Mojžíšovy, zavinila první žena to, že dnešní lidé nesou celým životem „dědičný hřích“. Eva „koketovala“ s hadem a ten jí nabídl jablko poznání. Od přírody zvědavá ženská neodolala a zakousla se do jablka. Možná dostala na určitě nádherné jablko, či jaký to byl plod hroznou chuť, a hadovy řeči o poznání třeba ani nevnímala! Můžeme Evu skutečně obviňovat z toho, že porušila Hospodinův striktní zákaz? Opravdu je „vinna“ tím, že člověk dokáže rozlišovat dobré a zlé?