Dejte mi žrát, nebo budu stávkovat...

    Vedle těchto teoretických prognóz existují i nemilá překvapení pocházející přímo z praxe. Ukázalo se, že blahobyt dokáže uspíšit vývoj rychleji než spočítal Forrester ve svém teoretickém modelu. V indickém správním okrese Kaira probíhal osmiletý pokus, při němž dobrovolníci pomáhali místním vesničanům zavádět nové postupy v zemědělství, a tím cíleně zvyšovat jejich životní standard. S jedním z výsledků experimentu nikdo ani v nejmenším nepočítal, po osmi letech se místní porodnost dostala zřetelně nad národní průměr. To vše jsou nepříjemné úvahy, ale příroda se chová podle svých vlastních zákonů a nehledí na lidmi vymyšlená, údajně morální hlediska. Je už bezpečně zjištěno, že zatím co na Zemi každým rokem přibývá přibližně 80 milionů lidí, za stejné období je zničeno 25 miliard tun úrodné půdy. A zbylá půda navíc umírá! Leonardo da Vinci to odhadl naprosto přesně když prohlásil„ že „...až se nasytí, začnou pro ukojení svých choutek šířit mezi všemi živými bytostmi smrt a utrpení, útisk, strach a děs. Ve své bezbřehé svévoli se dokonce budou chtít vydat k nebesům. Na zemi, pod ní, nebo ve vodě nezůstane nic co by nepronásledovali, neničili, nebo neodvlékali z jedné krajiny do druhé...“ K poruchám v atomových elektrárnách a chemických továrnách dochází dnes tak často, že je už skoro nikdo ani nezaznamenává. Na břehy moří jsou pravidelně vyvrhovány velryby a další vodní savci, jejichž těla jsou natolik kontaminovaná, že musí být odstraňována stejným způsobem jako nebezpečný odpad. Další ekologickou pohromu představují ropné skvrny. Například poblíž pláží v okolí Ria de Janeira se kvůli nim objevují koberce mrtvých ryb, krabů, a dalších mořských živočichů. Půda a vodstvo již téměř dosáhly kritického nasycení jedy, které již nebude možné zvládnout. Ekosystém je poškozován rovněž celosvětovou stavební činností. Málo se píše o tom, že půda nedostatečně prochází procesem mineralizace, to znamená obohacováním o organické látky. Úrodná zemina se mění v pouštní písek, nebo neproniknutelnou krustu neplodné hlíny. Dešťovky dokázaly půdu kypřit lépe než nejmodernější pluhy. Po červech přišel čas pasoucích se krav, samozřejmě ne těch, jež ve vzorných řadách postávají ve velkokravínech. Výkaly pasoucích se krav se postaraly o další úpravu a pohnojení půdy, což dnes už v podstatě neexistuje. Kruh byl tak uzavřen a země žila. Tak tomu bylo nejen v teorii.
    Praxe však dnes vypadá úplně jinak. Od 19. století došlo k naprosto zásadnímu přerušení popsaného koloběhu. Vrstva humusu je totiž systematicky ničena masivním používáním chemických hnojiv vyrobených na čistě minerálním základě, to znamená složených pouze z dusíku, fosfátu, draslíku a podobně. Kvůli nedostatku biologicky aktivních složek se půda vyčerpává i v těch nejúrodnějších oblastech naší planety jako v USA, Rusku, Asii, i Evropě. Na celé Zemi se rozšiřují pouště a jako rakovina se zakusují do úrodné půdy jež nás živí. Jedno je jasné, situace začíná být velmi vážná. Pokud budeme pokračovat v dosavadních trendech, zesílí UV záření za několik desítek let natolik, že zničí veškeré rostliny včetně základních potravin, například rýže, ječmene, či kukuřice. Ještě předtím by se zhroutily zdravotní systémy. Přesto existují neochvějní optimisté kteří věří tomu, že závažné problémy lze vyřešit snadno dostupnými prostředky. Někteří se dokonce domnívají, že si vůbec nemusíme dělat starosti. Lidstvo a hospodářství podle nich mohou růst do nekonečna. Tito pitomci si vůbec neuvědomují, že i Země má své kapacitní hranice. Hlasatele tohoto nového, možno doslova říci „náboženství“, vždyť víra ve věčný růst je svým způsobem náboženská, je nutné upozornit na to, že existují věci které se mohou množit a růst jen velmi omezeně. A jednou z nich je životní základna této civilizace...
    V americkém státě Massachusetts byl koncem minulého tisíciletí uskutečněn výzkumný projekt. Vyplynulo z něho, že kvůli nedostatku vody hrozí ztenčení zásob potravin o celou desetinu. Jen málo lidí si uvědomuje, že z celosvětové vodní masy představují pouze tři procenta vodu poživatelnou pro člověka. Z těchto tří procent lze využít jenom jednu třetinu, další dvě třetiny jsou totiž uloženy v podobě ledu v oblasti pólů. Pokračující kácení afrických a středo- i jihoamerických lesů neustále snižuje množství dešťových srážek. Vody je méně, období sucha se prodlužují, a lidí stále přibývá. Tváří v tvář tomuto začarovanému kruhu umlkají dokonce i euforičtí genetičtí inženýři. Zázračné rozmnožení vody pomocí genetické technologie je totiž zhola nemožné. S genetickou úpravou potravin to ostatně také není nijak slavné. Přelidněné Mexiko City praská ve švech.a ze svých podzemních zásobáren vody odčerpává již dnes dvojnásobné množství vody než do nich stačí přitéci. Výsledkem je vysychání pramenů, rozpraskání půdy a ohrožení celých městských čtvrtí. Všechno živé ohrožuje sucho a žízeň, počet obyvatel města však i přesto stoupá.
    V Káhiře proběhla v roce 1995 v podstatě neúspěšná konference o světové populaci. V tomto egyptském městě dochází kvůli bezuzdnému vysávání vodních zdrojů k poklesu pyramid. Již dnes trpí každý druhý obyvatel rozvojových zemí přinejmenším jednou chorobou vyvolanou znečištěnou vodou. Kvůli nedostatku pitné vody umírá každých osm sekund jedno dítě. Za dvě desetiletí se 45 až 50 národů ocitne v ohrožení epidemiemi a těžkými sociálními důsledky kvůli bojům o vodu. Již dnes přibližně 80 procent všech nemocí v rozvojových zemích připadá na vrub znečištěných vod. Nikdo neví kolik vody dnes na celém světě prochází čističkami, v Jižní Americe to podle odhadu World Resources Institute jsou pouhá 2 procenta. World Commission On Water for the 21st Century, což je mezinárodní organizace na jejíž činnosti se podílí OSN a Světová banka vypočítala, že do roku 2025 bude zapotřebí zvýšit kapacitu zdrojů sladké vody o dalších dvacet procent. Do té doby totiž podle konzervativních odhadů vzroste počet lidí o další dvě miliardy. Ovšem zásoby vody na Zemi zůstanou zřejmě na stejné úrovni jako dnes, a Země je navíc „planetou slané vody“. Provoz energeticky náročných odsolovacích zařízení si mohou dovolit pouze bohaté státy. Není asi velkým překvapením, že vedoucí postavení v této oblasti zaujímá Saudská Arábie. Experti se však dohadují o to, zda právě odsolování mořské vody je dlouhodobě rozumným řešením. Podle nich jsou „„...takové postupy drahé a kvůli vysoké spotřebě energie ekologicky pochybné. Odsolovací zařízení mohou v nejlepším případě pokrýt potřebu pitné vody, ovšem daleko větší množství se jí spotřebuje v zemědělství.“. Dvě třetiny dnešní spotřeby vody jsou podle údajů World Watch Institute opravdu používány k zavlažování zemědělských ploch. Pokud razantně vzrůstá počet obyvatel, roste i podíl vody spotřebované domácnostmi na pití, vaření a mytí. Tuto vodu lze odebírat pouze na úkor produkce obilí.
    Varování odborníků před hrozícími „válkami o vodu“ se ozývají stále hlasitěji. Některé rychle se rozvíjející země dokonce zesilují své snahy o získání nukleárních zbraní s netajeným zdůvodněním, že se takto snaží vytvořit lepší předpoklady pro budoucí války o místo na slunci a o vodu. Konflikty vyvolané spory o vodu doutnají všude ve světě, dokonce i před branami Evropy. Občas se o tom můžeme dozvědět dokonce i z médií. Například Atatürkova přehrada prý zachycuje třetinu vody Eufratu, která dříve volně tekla do Iráku a Sýrie. Jsou projektovány i další přehrady, mimo jiné i na Tigridu. Na syrské a irácké protesty reagovalo Turecko rozmístěním raket země-vzduch. Voda je v oné citlivé oblasti odjakživa vzácným zbožím o které se tvrdě bojuje, jak se můžeme dočíst v různých zprávách. Například Izrael obsadil roku 1967 Golanské výšiny hlavně proto, že tam pramení jeden z horních toků řeky Jordán. Ze stejného důvodu zabral i oblasti západně od Jordánu aby si zajistil bohaté zásoby vody. Tento příklad z jednoho z nejožehavějších regionů světa ukázal, že konflikty jsou vyvolávány snahou o budoucí existenci, třebaže motivy jsou prezentovány, a také někdy vypadají na první pohled jinak. Zájmy přežití jednotlivých národů budou hrát v globálním zápase ještě významnější roli až znásilňování Země, a s tím spojeného bezhlavě nevázaného života, nabere ještě větší obrátky než dnes...