Datovací měření je nanic

    Datovacích metod existuje celá řada a podle vědátorů je jedna metoda přesnější než druhá. Měření probíhá, spíše se propočítává, na základě rychlosti rozpadu nějakého prvku. Je to řečeno zjednodušeně. Tak například uran a thorium generují při svém rozpadu na olovo helium, na tomto příkladu je svým způsobem možné něco zpětně, alespoň přibližně odvodit. To ovšem za předpokladu, že známe nějaký počáteční stav, ze kterého by bylo možné odvodit zbytkový obsah helia z krystalické mřížky zirkonů, ze kterých helium uniká. Aby bylo možné tvrdit, že třeba v okamžiku měření obsahují právě takové množství helia, které by odpovídalo 6 000 ± 2000 let staré Zemi. Nebo měření v kamenouhelných, podle vědátorů karbonských pánvích na obsah 14C s předpokládaným poločasem rozpadu 5730 roků. Pokud bychom z tohoto předpokladu měli vycházet, pak by v uhlí, starého údajně 300 milionů let, neměla být už po 14C ani stopa. Podle evolucionistických vědátorů má být tento rozpor způsoben dodatečnou kontaminací. Odpůrci tohoto vysvětlení se dali do počítání a vyšlo jim, že žádný jiný dodatečný proces by nedokázal vygenerovat naměřené množství, navíc homogenně rozložených nuklidů uhlíku, ve všech měřených uhelných pánvích po celém světě. Natož ve velkých hloubkách.
    Vědátoři, zabývající se geologií, nedokáží smysluplně vysvětlit proč jsou geologické vrstvy na řadě míst země ostře stočeny. Má jít o vrstvy staré údajně miliony let. Podle evolucionistických vědátorů se tyto vrstvy ukládály a zpevňovaly, tedy tuhly, stovky milionů let před svým ohnutím, či ostrým stočením. Tomuto žvástu se chechtají nejen slepice, ale i oponenti. Že by ta spodní vrstva čekala v měkkém stavu až se za miliony let na ni navrství ta poslední? Aby se pak všechny společně mohly ohnout s velmi malým radiusem a nepopraskaly přitom? Proč jsou naproti tomu na řadě míst vrstvy na sobě přirozeně, vodorovně navrstvené? Kde jsou mezi nimi miliony let s typicky členitou krajinou, jakou máme dnes na povrchu Země? Kde jsou mezi nimi hluboká údolí, kaňony, koryta řek a vysoké hory? To za jakýchsi prvohor bylo vše na povrchu jen rovné? Kde jsou mezi vrstvami pravé půdy, nebo spraše, stopy děr po červech, či norách zvířat? Kdepak jsou mezi těmito vrstvami údajných prvo, druho, či třetihor nějaké krátery po meteoritech, tektity, taveniny, a potažmo i zbytky impaktů? To 600 milionů let nepadaly meteority? Jak může pak vědátorský exot určovat stáří povrchových kráterů na miliony let? Pokud by se našel nějaký celkem rozumný vědátor, muselo by mu být divné, kde jsou nějaké stopy po korytech řek, erozi, či nějaké jiné pozůstaky těch prapradávných dob. V tom mají kreacionisté pravdu, takové stopy by se i v mocně stlačených vrstvách měly dát najít. Jak je možné, že zkamenělé stromy kolmo prorůstají celou řadu zcela zřejmých vrstev?
    Ani kreacionismus, natož pak evolucionismus, nejsou ani zdaleka vědecké disciplíny v pravém slova smyslu. Obojí je pouhé náboženství, tedy zbožná víra. Je zřejmé, že človíček bez nějaké víry v něco existovat nedokáže, byť by to bylo i něco už na pohled nesmyslného. Kreacionisté to oproti těm druhým mají poněkud jednodušší, za všechno může bůh. To se ničím dokazovat nemusí a ani nedá. V jakéhosi boha navíc stále věří spousta človíčků, i když v podstatě nevědí v co vlastně věří. Z bible je totiž jasné, že človíčka tvořili nějací bohové. Ne jeden bůh, ale více bohů! Navíc se nikde nedozvíte jak to dělali, církevní „otcové“ na ta místa zasunuli uplácání z hlíny a podobně. Zajímavé na tom je, že to „uplácávání“ je fenomén v podstatě celosvětový. Materiál ale jednotný není, některý bůh si vypomohl třeba i pískem. Dokazovat své výmysly by měli naopak evolucionisté, tedy sorta lidiček nazývaných vědátoři. Tyto exempláře jsou ale životaschopné jen pokud je po jejich, pokud tedy nemají nějakou opozici. Pak dokáží být moc zlí. Mají na to ale právo? Co je to vlastně věda? Jak už sám název napovídá mělo by jít o nepochybné vědění. Tedy o vědění, na jehož znění se všichni zúčastnění beze zbytku shodnou. A protože to ani v nejmenším nehrozí, nemůže jít ani o nepochybné vědění. Nazývat se vědec pak může pouze takový jedinec, který zná, ovládá, či rozvíjí všeobecně přijatou pravdu. Protože ale tento stav neexistuje, tak nelze určit kdo vlastně něco opravdu ví. Myslet, nebo vymyslet něco, a potažmo nutit jiné se to biflovat, není vědění. A tudíž nelze ani po úspěšném odrecitování nabiflovaného o takovém jedinci tvrdit, že z něj je, nebo bude vědec. Nebude, nikdy, je totiž silně ovlivněn nabiflovaným. V lepším případě to bude stále jen adept vědy. U takových jedinců je pak silně omezena, ba přímo zamezena schopnost improvizace, nebo alternativního myšlení. Vždyť přece už dávné autority...
    Smutně hnusné také je, když se tvor nazývaný renomovaný vědec sníží k tomu, aby nějaké jiné myšlení než je jeho bagatelizoval, ba přímo zesměšňoval. Takový exot by si měl v prvé řadě uvědomit, že tím vlastně zesměšňuje hlavně sám sebe. Co nepropaguji já tak neexistuje! Evolucionisté navíc musí zatracovat i spoustu artefaktů nalezených ve vrstvách v nichž nemají co pohledávat. Je to celkem pochopitelné, vždyť jeden jediný uznaný exemplář by mohl celou evoluční pohádku úplně znehodnotit. Popřípadě i úplně rozložit. Jak se dívat třeba na 35 tisíc dinosauřích figurek nalezených v Mexiku, z nichž některé představovaly dosud neznámé druhy dinosaurů? Ocelové kladívko, železné koule, kostry různých lidí, včetně obrů, a jejich stopy před údajnými miliony let? Trilobita rozšlápnutého obutou nohou, a další, to vše se snaží přímo zoufale zatajit, jen aby svou zamilovanou evoluční pohádku mohli držet zuby nehty při životě, a tudíž vědátorská evoluční tlupa neztratila své pochybné renomé.
    Nejen evoluční, ale jakoukoli ideologii, lze udržet jen díky přísnému filtrování dat stylem „nehodící se škrtněte“. Tak lze vytvořit jakoukoliv teorii, třeba že papír vzniká v lese samovolně. Jak se dřevo postupně samo od sebe drtí, vzniklá kaše se suší, a válcuje padajícími kmeny. Po tisíciletí, či miliony let... Stačí jen vybrat to, co se pro danou hypotézu hodí a ostatní „okecat“, či přímo ignorovat. Přírodověda je zcela jasně jen o přítomnosti, o minulosti je dějepis. Ten může být z jednoho pohledu dobrý, z jiného špatný, to záleží na názoru toho kterého jedince. Evoluční teorie se zdá být naprosto špatným dějepisem. Doposud nikdo nebyl schopen ani náznakem popsat samovolný vznik čehokoli, tento nedostatek mají nahradit stamiliony let. Dávno je tomu co za devatero horami a devatero řekami...