Co vlastně víme?

    Přes veškerá, mnohdy silácká prohlášení je si i nadále nutno uvědomit, že podle různých badatelů žijeme v opravdu nepředstavitelně cizorodém kosmu, v němž částice vznikají z nicoty a zase v ní mizí, což pojmenovali fluktuace vakua, a navíc jsme obklopeni záhadami kamkoli se jen podíváme. Sebevědomí, a navíc všeznalí badatelé by spíše měli najít odvahu přiznat existenci spousty bílých míst na všech soudobých badatelských mapách, jenom tak se s nimi dokáží vyrovnat. Výběr čím začít je víc než bohatý:
• medicína vysvětluje všechno - jen ne jak funguje tělo...
• psychologie vysvětluje všechno - jen ne jak funguje psychika...
• biologie vysvětluje všechno - jenom ne co je život...
• historie vysvětluje všechno - jen ne co ji způsobuje...
• archeologie vysvětluje všechno - až na „malé“ nesrovnalosti které neumí vysvětlit...
• evoluce vysvětluje všechno - jenom ne jak se na Zemi objevil život...
• fyzika vysvětluje všechno - až na ty přírodní zákony...
Rozhodně není žádná náhoda, že se dnes západní fyzika a východní mystika, tedy učení která byla po dlouhé roky pokládána za vzor neslučitelnosti, začaly čím dál víc spojovat. Nevím, ale může to být způsobeno tím, že badatelé z nedostatku jiných nápadů zabředli do mystiky pro inspiraci. A výsledkem byla podivuhodně shodná tvrzení východní mystiky a kvantové fyziky. Fyzik Capra k tomu prohlásil: „Věda nepotřebuje mystiku a mystika nepotřebuje vědu, ale člověk potřebuje obojí. Mystická zkušenost je nezbytná abychom se dobrali nejhlubší podstaty věcí, a proto nepotřebujeme syntézu, ale dynamický dialog mezi mystickou intuicí a badatelskou analýzou“.
    Zdá se, že většina současných fyziků nevnímá filozofické, kulturní a duchovní implikace svých teorií. Mnozí z nich aktivně podporují společnost stále ještě spočívající na fragmentárním mechanistickém obrazu světa aniž chápou, že by mohla existovat jednota univerza zahrnující nejen přirozené prostředí jedince, ale i ostatní lidi. Myslím, že obraz světa vytvářený „novou“ fyzikou je naprosto neslučitelný se současným společenstvím, které rozhodně není zrcadlovým obrazem vzájemných harmonických vztahů jasně pozorovaných v přírodě. K tomu, aby se podařilo dosáhnout kýženého stavu dynamické rovnováhy, je nezbytně nutné změnit sociální a ekonomickou strukturu, je zapotřebí projít kulturní revolucí v nejhlubším smyslu tohoto slova. A přežití dnešní civilizace je zcela zřejmě závislé od toho, jestli se podaří takovou změnu uskutečnit. Jinými slovy závisí to na tom, zda budeme schopni převzít alespoň některé vlastnosti jin z východní mystiky, to znamená dosáhnout jednoty přírody a umění žít s ní v harmonii... A nezávisí to jen na jedincích, změnit úhel pohledu by měly i ty nejanalytičtější badatelské obory a uznat, že věci dříve fantastické a nepředstavitelné mohou být reálné. Interdisciplinární badatelské obory teprve vznikají. Například už několik let se přednáší biofyzika, což je syntéza biologie a fyziky, jíž svět vděčí kromě jiného za objev mezibuněčné komunikace uskutečňované prostřednictvím světla (!), a také za zásadní poznatky o podstatě a vzniku rakoviny.
    Kdo má tedy dost síly na to, aby všechny dosud platné slátaniny hodil přes palubu, a jednoznačně rozpoznal co je překonané, ten bude moci nadzvednout závoj všech tajemství s nimiž se setkáváme na každém kroku. Část vědátorského světa se k tomu začala váhavě odhodlávat, to je ale příliš málo. Na něco takového musí být připraven každý... K tomu ovšem musíte mít nejdřív odvahu zapochybovat o tom, co je vám předkládáno jako nevyvratitelná skutečnost. Přitom nemusíte pohrdnout malou pomocí. Předpokládejme existenci nějakého oboru, v němž vzhledem k jeho podstatě nejsou možná exaktní tvrzení, jako třeba v matematice, ale jen interpretace, a vyjádřeme provokativní pochybnosti o obrazu člověka a jeho vývoje v té podobě, v jaké je doposud obecně přijímán. Ortodoxní vědátor vám bude tvrdit, a nařídil dokonce učit to na školách, že před 15 000 lety byl člověk v nejlepším případě schopen otesávat kameny a udržovat oheň. Dovednosti jako chov dobytka a obdělávání půdy mu byly neznámé. Přesto z této epochy pocházejí sochy prozrazující neobyčejný umělecký cit. Tyto sochy mají dokonce i tváře a některé jsou zhotoveny tak obdivuhodně, že mužská tvář se promění v ženský obličej jakmile sochou pootočíte o 125 stupňů. Jak tato skutečnost odpovídá představě zašpiněných postav ve zvířecích kůžích a s opičím vzezřením, které se stále ještě učí křesat o sebe dvěma pazourky? K obrovskému údivu „odborné veřejnosti“ vynesly vykopávky v Medzamoru, což je Arménie, na denní světlo nástroje a nářadí z oceli (!). Podle pokusů o určení stáří nalezených předmětů pochází z doby přibližně před třemi tisícovkami let (!). A to jsme pouze u namátkového vzorku!
    Nicméně je třeba si uvědomit, že archeologie může k dosavadnímu spekulativnímu obrazu přiložit jen skrovné zlomky a indicie. Nejasnosti nadále přetrvávají a nelze před nimi zavírat oči. To ale vědátorská grupa opuncovanců nepřipustí... Mají štěstí, že dnes už asi odvážní amatéři, kteří samozřejmě nemohou přijít o vědátorskou pověst, nerozpoutají vlnu oponentur. Archeologie by o tom měla něco vědět: Tak třeba Schliemann byl amatér, a přesto za své peníze vykopal Tróju. Boucher de Perthes byl amatér - a objevil kulturu starší doby kamenné. Hapgood byl amatér - a předložil důkazy o kontinentálních posunech. A jiní... Nikdo jistě nečeká, že jakmile by případně padlo dogma „To, co nesmí být, prostě neexistuje...“, bude následovat apriorní příjetí všeho nepravděpodobného, neuvěřitelného a záhadného. To by nebylo dobré, nicméně otevřenost všemu novému je do třetího tisíciletí, jehož výzvy budou pro celé lidstvo nesmírné, velmi nutná. Ať chceme, nebo ne, kráčíme patrně k dost podstatné změně světa, kde by staré struktury, mezi jiným i ty ortodoxně vědátorské, mohly doslova přes noc přestat existovat. A jestliže ještě navíc před „nevysvětlitelným“ zavřeme oči, protože je prostě příliš nepravděpodobné, a tudíž nemožné a nereálné, ocitneme se zanedlouho ve vážných potížích. Jako jednotlivci i lidský rod...