Co v bibli nenajdete...

    Je směšné, když se lidičkové strašně rádi ohánějí biblí a přitom nevědí co to je. V lepším případě znají nějaké dva citáty z  Genesis, aniž by věděli o co jde. Či která bije... Tak si o ní něco povězme. První, a to nejhlavnější částí, je Starý zákon. Tvoří jej pět knih Mojžíšových zvaných, Tóra, nebo také Pentateuch. Jednotlivé části nesou název GENESIS, EXODUS, LEVITICUS, NUMERI a DEUTERONOMIU. Na to navazují Kniha Jozue, Soudců, Rut, Samuelova I a II, Královská I a II, Paralipomenon I a II, Ezdrášova, Nehemiášova, Ester, Jobova, Žalmů, Přísloví, Kazatel, Píseň Šalomounova, Proroctví Izaiáše, Jeremiáše, Pláč Jeremiášův a Proroctví Ezechiela, Daniela, Ozeáše, Joela, Amosa, Abdiáše, Jonáše, Micheáše, Nahuma, Abakuka, Sofoniáše, Aggea, Zachariáše a Malachiáše. Druhou, mnohem později zkompilovanou částí, je Nový zákon. Oproti starému je podstatně útlejší. Je tvořen Evangelii sv.Matouše, Marka, Lukáše a Jana, pak různými epištolami, až po hororové zjevení sv.Jana. Dále o sedmi pečetích a sedmi andělích. To všechno jsou věci účelové, které mají strašit nepřemýšlející blbečky. Zamysleme se raději nad pěti knihami Mojžíšovými...
    Kdo a proč je napsal nikdo neví. To stejné platí i pro otázku kdy. Pokud někde něco „učeného" slyšíte, nebo čtete, berte to se značnou rezervou. Je to samá spekulace a výmysl. Podle církevníků je napsal samozřejmě Mojžíš, buď jako diktát Hospodinův, nebo v rozmezí let 1280 až 1250 před Kristem po exodu z Egypta. Jenže... Už Julius Wellhausen se kolem roku 1900 texty zabýval a jasně rozeznal čtyři časově oddělené literární prameny. Jahvistický z 10., nebo 9.století před Kristem, Elohistický z 9., či 8.století před Kristem, Kněžský, ten se dá řadit do 8., 7., nebo 6.stol.před Kristem, a konečně Deuteronomický ze 7., či konce 6.stol.před Kristem. Čili poměrně značné časové rozpětí. Další spekulace říká, že se jedná o různá ústní podání, která byla písemně zpracovávána v průběhu událostí. Jedna paní prostě něco povídala, druhá to roznesla, a psaní znalý jedinec to zapsal. Paráda...  Objevují se rovněž názory, že pět knih Mojžíšových nebylo napsáno po exodu Židů, ale v mnohem mladší době. Další odborníci tvrdí, že ke kompilaci textů Tóry došlo až v perské a helénistické době, tedy někdy v 6.století před Kristem. Někteří biblisté si myslí, že do tohoto období lze zařadit i vlastní vznik textů. Vznik textů Tóry bývá jinak řazen do období babylonského zajetí Židů, tedy do let 586 - 538 před Kristem, nebo krátce po něm. Bez komentáře, každý má právo si myslet co chce. Pitomé na tom je, že tyto, a podobné výmysly, jsou nám oficialitou vnucovány jako „svatá pravda".
    To si nevšimli, že v Bibli jsou kapitoly které evidentně nejsou původní? Že byly převzaty, ba přímo opsány z mnohem starších pramenů? Že úplně stejného patriarchu Noea měli už Sumerové? A dokonce dva? Byť se jmenovali jinak! Kdo od koho opisoval? Sumerové od církevnických opilců a grázlů rozhodně ne... Nakousli jsme otázku proč byla napsána. Mojžíšovy desky údajně obsahovaly Desatero. I když se jím církevníci sami neřídili a dodnes neřídí, na školách se je žáčkové museli pilně učit nazpaměť. Našli se rebelové, kterým to nechtělo jít do hlavy. To pak přísný katecheta, zástupce boha na zemi, ohnul rebela přes první lavici a nasázel mu na holý zadek ran co se do něj vešlo. Nebo nemít posvátný obrázek dokumentující žáčkovu účast na mši... To se rákoska vydováděla! Podle tohoto Desatera bychom se měli chovat a žít. Odkud vzali církevníci představu o své výlučnosti a svatosti? I to okopírovali. Už v období mezi obsazením severního izraelského království Asyřany v roce 722 před Kristem a babylonským obsazením jižního judského království v roce 586 před Kristem se objevila idea národní výlučnosti a boží vyvolenosti. Ve snaze sjednotit lidi začali vytvářet zdání velkolepé minulosti národa. To bylo nezbytné pro posílení sebeuvědomění lidiček a to pak zvyšovalo šanci na odolávání nátlaku okolních mocností Asýrie, Egypta, a později Babylónu. A tak prostě vymysleli úžasnou historii aby měli bezproblémový „kanonenfuter". Aby zpitomělí blbečkové šli s jásotem nechat se zabít.
    Církevníci měli z čeho opisovat. Nelze pak vyloučit, že popis historie v bibli může být dílem jedné autorské dílny, která s tím pak klidně mohla být hotova v období několika málo let. Ono přece jen dá práci zapracovat do nově vytvářených textů prastaré legendy a mýty podle svých představ! A hlavně podle svých potřeb! Bylo by zřejmě docela zajímavé mít možnost přečíst si originální text, to je ale nesplnitelné přání. Každá bible, a že těch různých biblí na světě je, má i v tom nejvěrnějším překladu k originálu moc daleko. Dochovaly se ale texty, které patrně byly původně součástí biblických textů. Pozdějším církevníkům pak ale zřejmě „nepasovaly do krámu“ a tak je tam nenajdeme. Často banální pitomosti popisují s až pozoruhodnou pečlivostí, nesrovnatelně zajímavější věci chybí. Je to patrné z etiopské verze, kam naštěstí nedosáhla zničující důslednost „svaté" inkvizice. Dnes je ta etiopská verze celosvětově známá a patří nesporně mezi historická dědictví. Církevníci byli donuceni vzít ji na milost, ale pouze jako „židovské pověsti“. Čímž se sice částečně staly jaksi směšně nevěrohodnými a neškodnými, ale jen pro nepřemýšlející exoty...