Co tvrdil Ovidius a Egypt...

    Z osamělého Velikonočního ostrova se přeneseme k indiánům žijícím kolem Missouri. Místní kmeny si vyprávějí legendu o stvořiteli jménem Tirawa, pánu Triwawahutu - vesmíru. V sumerských i jiných textech se dovídáme o „shromáždění bohů“, které rozhodlo o stvoření člověka. O ničem jiném nevypráví ani indiánská legenda od Missouri, podle které shromáždil stvořitel ostatní bohy a sdělil jim důležitou zprávu:
    „Každému z vás určím místo na nebi. Každému propůjčím moc, protože chci stvořit člověka podle svého obrazu a dát ho pod vaši ochranu. Lidem chci vykázat zemi, aby na ní mohli žít a s vaší pomocí se o ni starat“.
    Bohové se stali sluncem, měsícem a hvězdami, kterým Tirawa přidělil místa na obloze. Potom se pustil do těžkého úkolu ­ stvoření člověka. Prvními bytostmi byli lidé z kamene, byli neslýchaně velcí a těžcí. Nehodlali svého boha respektovat, takže je musel zničit velkou potopou! Všichni obři se utopili, protože se kvůli své váze a velikosti mohli jen ztěžka pohybovat a nedokázali se včas dostat do hor, kde by se zachránili. Stvořitel se rozhodl stvořit člověka podruhé, ale ani tento „prototyp“ se nepovedl. Lidé se stali tak mocnými, že se jich sám bůh začal bát. Nezbylo mu, než aby je zase všechny zničil. Třetí pokus přinesl konečně žádoucí výsledky. Bůh zformoval prvního člověka, a aby nebyl na světě sám, vytvořil mu i družku. Tirawa laskavě shlížel na první lidský pár i na zvířata. Legenda výslovně uvádí, že všechno živé bylo formováno v nebi. Pak použil stvořitel „blesk“ který dopravil lidi a zvířata na zem. Zde začali lidé žít jako kočovníci a putovali po kraji. Hovořili prý také jedinou řečí. Jazyky se rozdělily až po nějaké válce. Lidstvo se rozpadlo na osm kmenů, které si již nerozuměly, a všechny se vydaly vlastní cestou.
    Stejné události nalezneme i v Genesis. Také ve Starém zákoně lidé nejprve hovořili stejnou řečí, dokud jim dobrotivý bůh nezmátl jazyky.
    Africké kmeny Suaheli, jejichž náboženství bylo ovlivněno islámem, si také vyprávějí o stvoření které se velmi blíží biblickému:
    „Jednoho dne svolal bůh své anděly. Všichni předstoupili před jeho trůn a pronesli rituální ranní modlitbu. Potom bůh řekl: „Rozhodl jsem se stvořit bytost s duší jakou máte i vy. Tato bytost má ale být udělána z hlíny. Stvořím ji ze země a na zemi bude také žít.“ A tak se i stalo“.
    Dochovaly se samozřejmě i egyptské mýty. V textech pocházejících z doby kolem roku 2400 př. Kr. a ve spisech kněží boha slunce z Heliopolisu, bývalého centra egyptské říše, nalezneme mimo jiné i legendy o stvoření světa a člověka. Mýty se zmiňují o zatmění, pustině a zaplavené zemi. Tak měl vypadat počáteční svět. Potom bůh nebes Atum stvořil první bohy: Šu, boha vzduchu, a Tefnut, bohyni vlhkosti. V globále se ale nedá hovořit o nějakém podobném souhrnném díle jako je Starý zákon. V roce 1805 byl nalezen čedičový kámen s nápisem který je kopií starších textů, a byl sepsán na příkaz faraona Sabakose. Nápis na kameni se zmiňuje o bohu Ptahovi, který je stvořitelem celého světa. Ale ani tento, ani jiné texty se nezmiňují konkrétně o vzniku člověka.
    Vládce Amenhotep III., asi 1402-1364 př. Kr., dal zhotovit reliéf zobrazující boha Chnuma, který na hrnčířském kruhu vlastníma rukama vytvořil člověka. Při této důležité práci mu pomáhala bohyně Hathor. Je pokládána za bohyni nebes a také za bohyni-matku. V rukou drží ankh, symbol života.
    Oproti očekávání nám Egypťané, kteří s oblibou vše zaznamenávali písemně, nebo na reliéfech, zanechali jen tuto jedinou skromnou zmínku o stvoření lidstva. Egyptští písaři sice ve svých hymnech a oslavných spisech, které z velké části patří k mistrovským dílům světové literatury, velebili různé bohy, ale jasný a obsáhlý popis stvoření člověka chybí, či se aspoň nedochoval. Přesto se zdá, že i Egypťané se domnívali, že člověk byl vytvořen jako služebník bohů. Zobrazení stvoření člověka na hrnčířském kruhu podporuje domněnku o vzniku člověka z hlíny.
    Dochovala se také Ovidiova sbírka starých mýtů. Přesně vzato jedná se téměř o dnešní astronomické poznatky. Líčení začíná podobně jako mnohé jiné legendy:
    „Před stvořením země, moře a vše pokrývajícího nebe, existoval pouze chaos - syrová a nerozdělená hmota. Pak se na jistém místě začala na sebe nabalovat volná semena“.
    Znovu se setkáváme se starým známým chaosem. Skutečný autor mýtu se musel někde dozvědět, že před vznikem planety Země existoval pouze chaos ve formě nerozdělené hmoty. Popis chaosu v jiných legendách je velmi podobný! Ovidiovy legendy pokračují:
    „Bůh uspořádal hmotu, rozdělil ji a udělal z ní zemi ve formě obří koule (!)“.
    Jasněji to už říci nelze! Autor věděl naprosto přesně, dávno před poznáním a následným oficiálním uznáním tohoto faktu, že Země je kulatá! Jméno původního boha bohužel legenda nezná. Tento bůh posléze stvořil další bohy a teprve později se objevil člověk.
    Mýty afrických Pygmejů znají dokonce i ráj! Bůh Mugaša „stvořil lidi kteří žili v ráji do té doby, než se žena provinila proti svému pánu“. Rozhněvaný Mugaša vyhnal lidi z ráje a pronásledoval je „smrtí a nouzí“.
    Z těchto několika vybraných mýtů je patrné, že si v ničem s biblí nezadají. Mají tolik styčných bodů, že se opět vkrádá myšlenka na společný původ. Jenže od koho?