Co tedy bylo na počátku...

    Podle nové kosmologie vycházející z teorie strun byl prvotní vesmír studený, nekonečný, černý, a téměř prázdný. Nedá mi než se zeptat, jestli náhodou neexistoval i Druhotný vesmír... Ale budiž... Ten prvotní vesmír si prý lze představit jako rozlehlé moře zbrázděné gravitačními vlnami. Je-li ale ten vesmír t é m ě ř prázdný, co je pak v té poloprázdnotě neprázdného? Že by ty vlny? Pak by ale ty strunomezery musely být už v prvotním vesmíru... Gravitační vlny, vlny z čeho? Ze strun, nebo z bodů? Nebo z mezer mezi body? Pokud byl po bigbangu „druhotný vesmír“, tam už strunomezery nejsou? Tyto vlny do sebe narážely, míchaly a křížily se, až vytvořily na malém prostoru jakousi kondenzaci. Že by obdoba Darwinovy evoluce? Stojí to za zamyšlení.... Vědátoři tvrdí, že prvotní vesmír byl jen „z toho“ a „jen takový“, a že byl rozbrázděn gravitačními vlnami co do sebe narážely, a těmi nárazy se samy od sebe přeměnily, nebo z nárazů vznikly kondenzáty. Když se tedy vlny srazí udělají kondenzát. Z čeho, z mezer? Vědátoři se strunovým teoriím věnují už nejméně 30 let, a to na dluh, na „světový vědecký dluh“. Čerpají obrovské finanční prostředky a výsledek praktický i teoretický je naprostá nula… Ta zmíněná kondenzace se nakonec zhroutila pod svou vlastní tíhou v černou díru. Sakra, je to možné? Kondenzace sražených vln, co jsou z mezerostrun, se vlastní váhou zhroutí v černou díru? A ta díra je pak z čeho?.Zde končí ten prvotní vesmír? Asi ano, protože právě v tomto okamžiku vstupuje na scénu strunová teorie. Sakra sakra, strunomezery až po černých dírách geneticky pocházejících z kondenzátů sražených gravitačních vln, a ty vlny ze strunomezer? Asi už blbnu, ale dosud používaná obecná teorie relativity nedokáže popsat co se děje za horizontem událostí černé díry, to je tam, kde světlo i hmota údajně nenávratně mizí. A tudíž si lze myslet, že prvotní vesmír a jeho gravitační sraženiny kondenzují do černé díry, a tak jsme v ní i my s celou Sluneční soustavou… No přece jak bychom se jinak dostali do „druhotného vesmíru“? Pokud to blbě chápu promiňte, ale podle mého názoru by strunová teorie měla vytvářet představu vylezení vesmíru z té poprvotní černé díry...
    Aha... Prvotní vesmír skončil v černé díře, a aby se z ní dostal, vesmír musel počkat až strunaři vloží do hry částice dilaton a graviton aby vytvořily dvě silová pole... Jde prý o uzavřené struny, v prvním případě o nejmenší gravitační vlnu, a v případě druhém o vlnu vyjadřující rozpínavou schopnost hmoty. Dilaton je tedy vlna vyjadřující rozpínavou schopnost hmoty, budiž, ale kde se vzala ta hmota? Obě struny prý jsou nerozlučně spjaté čímž se zvyšuje gravitační síla, což se děje v černé díře o níž nemá nikdo ani šajnu, nicméně tím dilaton zvyšuje svou rozpínavou schopnost a způsobí v nitru černé díry obrovskou inflaci. Kruci to je ale „důvtipně“ zamotané! Dilaton z kondenzátu, kondenzát ze srážek vln, vlny z čeho? Možná z mezerostrun a to vše v černé díře která zřejmě neví, že dilaton se chystá tu díru inflatovat… Tím vznikne prostoročasová koule… Dilaton způsobí inflaci, jenže inflaci čeho? A tím vznikne cosi z černé díry, blbost, z časoprostoru, blbost... Z časoprostoru který v černé díře není, neb ta vznikla z mezerostrun v Prvotním vesmíru... Tak z té černé díry nějak vznikne časoprostor, jenže jak? Inflací…? Ta koule pak prý rychle roste v důsledku gravitačního kolapsu, ta hrůza! Dilaton způsobí v černé díře inflaci, tím vznikne časoprostor, a koule časoprostoru roste. V důsledku gravitačního kolapsu, kde se vzal tu se vzal, se časoprostorová koule zahřeje… A zahřívá se, a zahřívá, až se stává energetickou. Právě tato fáze přechodu z chladného vesmíru do vesmíru extrémně teplého by měla představovat onen proslavený velký třesk. Třesk při poloměru 1031 cm a po spoustě událostí před tím třeskem, od díry co je strunou, a tato udělá gravitační vlny... Ty se sráží a po srážkách udělají kondenzát, a kondenzát udělá časoprostorovou kouli, ta inflačně roste a gravitačně se z ní dělá černá díra v níž se dilaton zahřívá, a pak to bouchne… Právě při tom Velkém třesku… Úžasné, a protože podle Einsteinovy teorie energie a hmota jsou si rovné, hemží se „vesmírná koule“ v okamžiku nejvyšší teploty a hustoty celou řadou částic. Dál už vývoj pokračuje podle klasického kosmologického modelu a vesmír se rozpíná pravidelně další miliony let...
    Výhodou strunové teorie je, že podle jejího scénáře dochází k inflaci čehosi nedefinovatelného ještě před velkým třeskem. Jestliže vesmír začíná odvíjet svůj čas a hmota vznikat až po inflaci prostoru, tedy v rozměrech „nesingulárních“, prostor tedy musel být dříve než čas a hmota... Inflace vhodí neexistující vesmír do předbigbangového stavu, a je to... Možná jde o přirozený proces způsobený tajemnou existencí dilatonu. Kdy započal svou existenci ten dilaton? Dilaton nicméně umožňuje jakési nové vysvětlení co a proč se děje uvnitř černé díry. To, co bylo popisováno jako zhroucení, kolaps, se díky dilatonu stává procesem expanze malé části prostoročasu, což by znamenalo, že uvnitř černé díry se nacházel dilaton i časoprostor. Teorie pokračuje tvrzením, že blíže neurčený větší počet studených koulí, kde se najednou vzaly ty další koule žádný z teoretiků nemá ani tu nejmenší snahu vysvětlit, se zahřívají a blíží se k okamžiku velkého třesku... Bác ho... Před inflací, kdy ještě nebyl ani čas, ani hmota, se koule čehosi tajuplného, rovněž tak tajuplně bez zdroje zahřívají, a tak pílí k velkému třesku… Asi spolu s tou inflací neexistujícího prostoru, nebo existoval?
    Promiňte, oproti renomovaným strunovým „odborníkům“ jsem jen šťouravý blbec... Teoretici nicméně o své teorii strun tvrdí, že je ještě v „plenkách“, a tudíž prý má právo i na nedořešené problémy. Nevadí, hlavně když z toho tečou peníze, o co jinak jde... Jedním z problémů je právě ona přechodová fáze, pro jejíž popis zatím nejsou k dispozici vhodné nástroje. Další úskalí představuje otázka co se stalo s dilatonem v období mezi velkým třeskem a současností, kdy podle všeho již nehraje žádnou roli. Při dnešním stavu věcí navíc nelze teorii dokázat i vzhledem k extrémně malé velikosti strun. Pro pozorování struktury na takovém měřítku by bylo potřeba sestrojit urychlovač částic odhadem větší než je planeta Země. A to by vědátorskejm pitomcům pánbíček asi už nepovolil...