Co se tam dělo?

    Dosud čerstvá historie zaznamenala civilizaci, která se pohybovala několik let v absolutně jiném světě. Když 8.května 1945 skončila poslední světová válka, začaly poraženým Německem okamžitě projíždět pátrací průzkumné mise obou vítězných stran. Jejich závěrečná zpráva obsahovala tři sta stran, jejichž obsah doslova šokoval celý svět. Německo se oddělilo od okolního světa už v roce 1933, a jeho technický vývoj šel po dvanáct let podivně odlišnými cestami. Objevil se ničím nedoložený dohad, že Němci sice byli pozadu v oblasti atomové bomby, což patrně nebude tak docela pravda, protože téměř vzápětí Američané shodili atomové bomby na japonská města, a nespornou zásluhu na tom měli němečtí vědátoři z akce „papperclip“, nicméně postavili obrovské rakety jimž se nevyrovnalo nic v Americe, ani v Rusku. Rakety, s nimiž chtěl jejich konstruktér doletět až na Měsíc. Nepoužívali radar, ale zkonstruovali stejně účinné detektory infračervených paprsků. Nepoužívali sice silikon, ale rozvinuli zcela novou organickou chemii. Za těmito radikálními rozdíly v technické oblasti pak byly ještě propastnější filosofické rozdíly. Odmítli relativitu a zčásti i kvantovou teorii. Nad jejich kosmologií se spojenečtí astrofyzikové zděsili; byla to teze o věčném ledu, podle níž planety a hvězdy byly kusy ledu vznášející se v prostoru. Jestliže se mohla německá věda za dvanáct let takto propastně odlišit od okolního západního světa, a to i přes možnosti výměny a sdělování, co si pak myslet o civilizacích, které se mohly vyvinout v minulosti? Do jaké míry jsou dnešní archeologové kvalifikováni k posuzování stavu a úrovně věd, technik, filosofie a znalostí třeba Mayů, či Khmérů?
    Připomeňme si Platóna a Homéra, kteří shodně popisují biblický Tharsis, nejbohatší hornické město při ústí Guadalquiviru. Rozkvétalo neznámý počet věků, byla to pokladnice modrosti a tajemství. Kolem roku 500 př.Kr. zaniklo úplně, a nikdo neví jak, ani proč. Je také docela možné, že tajemné keltské středisko Numinor z 5. století př. Kr. není jen legendou, to jen dnes o něm už vůbec nic nevíme. Civilizace, o jejíchž minulé existenci určitě víme, a jež odumřely, jsou stejně záhadné jako Lemuria, či Atlantida. Arabská civilizace Cordóby a Granady, která „vynalezla“ dnešní vědu, používala experimentální bádání, studovala chemii, a dokonce i raketový let. V arabských rukopisech z 12. století se nacházejí plány bombardovacích raket. Kdyby byla Almanzarova říše stejně pokročilá v biologii jako v ostatních technikách, a vymýtila morovou epidemii, pak by k průmyslové revoluci došlo již v 15., nebo 16. století. A 20. století by pak bylo érou arabských meziplanetárních cestovatelů kolonizujících Měsíc, Mars, a třeba i Venuši…
    Hitlerova, Almanzarova, a mnohé jiné říše, se zhroutily v krvi a ohni. Španělský hrdlořez, jinak nositel křesťanství Cortéz s úžasem pozoroval, že Aztékové jsou stejně civilizovaní jako Španělé. Dnes tušíme, že žili patrně ze zbytků znalostí vyšší kultury Toltéků. Toltékové prý postavili sluneční pyramidy v Teotihuanacanu, které jsou dvakrát větší než Velká pyramida v Egyptě. Ale sami Toltékové byli potomky ještě dokonalejší civilizace Mayů. Z čeho čerpala, a jak vznikla mayská věda, nikdo nemá, ovšem mimo žvanění, sebemenší potuchy. Připustíme-li existenci tak báječně pokročilých civilizací, jak lze pak vysvětlit, že nesčetné vykopávky po celé Zemi nikdy nevynesly na světlo jediný zbytek předmětů, které by potvrdily jejich existenci? Nebo je to jinak? Jisté je jedno. Je tomu sotva jedno století co se vykopávky provádějí řekněme systematicky, a nynější atomové civilizaci není ani pár desítek let. Dosud nebyl, hlavně z finančních důvodů, proveden žádný vážný archeologický výzkum obrovských ploch Země, mimo jiné i jižního Ruska, Číny, či střední a jižní Afriky. Celkově vzato minulost obrovských území je dosud zahalena tajemstvím. Alespoň oficiálně. Nicméně archeologická muzea doslova překypují předměty označenými jako „kultovní předměty“, „posvátné“, nebo „rozličné“, o nichž nikdo nic neví. Jen velmi málo archeologů má vědecké a technické znalosti, a ještě méně jsou schopni si uvědomit, že technický problém může být řešen několika různými způsoby. A také že mohou existovat stroje, které se vůbec nepodobají tomu, čemu my říkáme stroj; jsou totiž bez táhel, bez klik a kol. Několik inkoustových čar na preparovaném papíře může představovat přijímač elektromagnetických vln, prostá měděná trubice sloužit jako rezonátor... Jak se technika vyvíjí nekomplikuje se, ale naopak zjednodušuje, až se stává téměř neviditelnou. Ono se totiž zdá, že tato civilizace je jakýmsi výsledkem dlouhého úsilí těch minulých, jen těžko posoudit nakolik zdařilým. Tato civilizace totiž pouze znovuvynalézá to, co patrně ovládal už dávný člověk. Sdělovat na dálku, vznášet se ve vzduchu, uvolňovat energii hmoty, rušit tíži, a podobně. Pokud tato civilizace dříve nezparchantí, možná si na konci svých znovuobjevů všimne, že tyto síly jsou ovladatelné výstrojí tak omezenou, že slovo stroj úplně změní smysl.