Co se dá dělat?

    Hlavní příčinou jsou na různých dogmatech, ba přímo výmyslech stojící sítě školních „výplachů“ mladých mozků, sloužících k „žádoucí úpravě“ vstupních dat které jsou hlavní příčinou otupení, a mnohdy i trvalého znehodnocení toho vůbec nejdokonalejšího a nejjemnějšího nástroje – samostatného myšlení! Na počátku všeho nového je vždy intuice a zprvu i abstraktní představa již lze popsat, a poté postupně rozvíjet. Každý člověk je od přírody vybaven zvídavostí a schopností pochybovat. To mu za využití zkušeností a po zvážení všech okolností umožňuje některé představy přijmout, a jiné naopak opustit. Pokud ovšem nezasáhne „vzdělávací“ systém zcela nahrazující vlastní zkušenost sadou povinných polopravd. Jedinec, tímto systémem odsouzený k průměrnosti, dosáhne pak podle mentality jen průměrného, ne-li podprůměrného. Vrozené úcty ke starším, a později jisté promyšlené asertivity jedince vůči společensky nadřazeným osobám, je v průběhu takzvaného „výchovného procesu“ zneužito k „dobrovolnému příjetí“ dogmat sloužících prosazování zájmů vybraných osob „vyššího“ společenského okruhu. Velké skupiny takto více či méně dobrovolně „adaptovaných“ jedinců pak ochotně, a bez jakéhokoli vlastního zkoumání slepě přijímají cokoli co pochází od „společensky uznávaných autorit“. Nepřizpůsobitelní jedinci, tedy ti kteří si zachovali alespoň kousek vlastního nedotčeného myšlení, jsou „černými ovcemi“ instinktivně vypuzovanými zbytkem stáda.
    Vzhledem k dosavadním zkušenostem by nejen příslušným „odborníkům“, ale všem myslícím jedincům měla neustále znít v uších prastará indická moudrost: „Ten, kdo se pokouší odkrýt tajemství Všehomíra násilím, není inteligentní.“ Posuzujeme-li z tohoto pohledu postupy různých vědátorských badatelů, nalezneme je v pozici vskutku žalostné… Pokroku nelze dosáhnout prostřednictvím „fyzického násilí“, mocí cyklo– a synchrotronů užívaných materialistickými vědátorskými badateli, jejichž protagonisté díky „správné přípravě“ většinou stále ještě věří datům „neomylných přístrojů“ více než vlastnímu rozumu. Na jednom videu na tomto webu můžete slyšet jejich slova: „My dost dobře nevíme co hledáme, ale my to najdeme.“ Snad jen někteří kvantoví fyzici začínají pomalu chápat, že k pochopení základních principů „hmoty a energie“ vede pouze výzkum bez oněch „trhacích strojů“. Jen tak bude možné pochopit zákonitosti otevírající cestu ke skutečně efektivním prostředkům, umožňujícím překonat překážky a úskalí nekonečného prostoru, prostředí, které se k nynějšímu stylu života tváří jako nepřátelské a cizí. Řešení není v technice – ale mozku!
    Nasazení údajně dokonalých technických prostředků, neodpovídajících přirozeným možnostem prostředí, je v konečném důsledku nesmírně škodlivá blbost. I přes naprosto zřejmou schopnost samoobnovy příroda není perpetuum mobile! Dosavadní plýtvání energiemi umožnila entropie Slunce, jehož energie k nám dopadá v průměrném množství téměř 1kW/m². To však ztráty není schopno nahradit, jen v odpadním teple vyzáří lidstvo téměř ekvivalent! Svědectvími „života na energetický dluh“ jsou rapidní globální oteplování a mizící zásoby fosilních paliv nashromážděných v dlouhých obdobích přirozené rovnováhy.
    Současnost je velmi ošidná. Existuje představa, že stran jakési „specializace“ smyslů a myšlení, přizpůsobené specifickým podmínkám, se „odborným“ jedincům, ovšem pouze podle jejich soudu, stále více daří pronikat do tajů okolních jevů. Budiž, tak například faktem je, že po staletích různých zábran a omezování dnes už patrně bezpečně víme, že Slunce je centrem soustavy s několika planetami… Na základě těchto hrubých poznatků, získaných sledováním jejich pohybu vzniklo mylné přesvědčení, že řád vesmíru už není tajemstvím, a současně i jeho, podle všeobecně panujícího přesvědčení, všeobecně platné zákony. Jenže tito mudrcové jaksi zcela přehlížejí možnost že vše, co je doposud částečně známo, může docela dobře odpovídat pouze naší „realitě“, která se však z pohledu specifické skutečnosti obyvatel hypotetického jiného systému může jevit zcela jinak. Skutečně objektivní realitě by se o něco více mohly přiblížit nějaké sloučené poznatky o „realitách“ všech možných systémů! Tedy v podstatě nikdy...
    Pozorování blízkého okolí i vzdáleného vesmíru je pouze pomůckou, berličkou umožňující bytostem vnímajícím v omezeném rozsahu vytvořit sadu jakýchsi základních pomocných definic, omezeně platných výlučně s ohledem na některé vztahy a zákonitosti vnímané v daném specifickém prostředí totožnými sadami smyslů! Všechny oslavované moderní přístroje, nabité počítači a rafinovanými senzory, slouží ve skutečnosti pouze k „prodloužení“, rozšíření, nebo zvýšení citlivosti smyslů upoutaných ke specificky pozemským podmínkám! Z toho vyplývá že vše, co leží mimo jejich dosah, lze stejně jako před tisíciletími „osahat“ pouze myslí nespoutanou řetězem pozemských měřítek. Vědátoři prosazují zásadu že to, co není jimi samými prokázáno nemůže, i když může! být správně pochopenou objektivní realitou. Je třeba si uvědomit, že každá hypotéza je velmi vratká, a vědátory „objektivně prokázané reality“ nevyjímaje. Jsou totiž vytvářeny pouze v rozsahu umožněném pozemským způsobem otrocky naprogramovaného mozku, který ještě ani zdaleka nezískal, a patrně ani nemá šanci získat potřebné informace aby byl schopen zpracovat nejen všechny pozemské, ale natož pak kosmické záhady.
    O jaképak „objektivní realitě“ se to tu pak s arogantní intolerancí vůči jiným názorům dá vlastně hovořit? V rámci kosmu patrně existuje celá řada jevů a událostí které nebudeme schopni nikdy odhalit a pochopit. Což se o to alespoň smysluplně snažit? Kde vlastně leží hranice možností a schopností člověka?