Co s koncem světa...

    Nyní nebude od věci povědět si něco o konci éry, či o konci světa. Zkreslené podání v Knize zjevení vede k tomu, že hlavní zdroj této myšlenky pochází z Matouše 28:20, kde Ježíš říká: „Budu s vámi až do konce světa“. Avšak ve verzi bible od King Jamese je „svět" jednou z mnoha chyb v překladu. Slovo, které bylo užito je „éra", což znamená věk. „Budu s vámi do konce věku." Což je pravda, protože až Ježíšovo slunečné ztělesnění Ryb skončí, Slunce vstoupí do věku Vodnáře. Úplný koncept konce éry a konce světa je špatně vysvětlená astrologická alegorie. Jak to ale vysvětlit miliónům lidí kteří neochvějně věří, že božský konec světa se blíží? A ještě, postava Ježíše je knižně a astrologicky téměř doslovně přebrána od egyptského boha Slunce Horuse. Například na stěnách chrámu v Luxoru v Egyptě jsou vytesány asi čtyři tisíce let staré obrazy zvěstování, naprosto perfektní pojetí narození a úctívání Horuse. Obrazy začínají myšlenkou o zvěstování, že panna Isis Marie zplodí Horuse, poté Neith, Duch svatý, oplodňuje pannu, pak panna porodí a následuje uctívání. To je přesná koncepce příběhu o zázraku Ježíše, a popravdě knižní podoby mezi egyptským a křesťanským náboženstvím jsou ohromující. A kopírování pokračuje, neboť příběh o Noem a jeho arše je převzat přímo ze zvyku. Koncept velké potopy je všudypřítomný na celém světě s více než dvěma sty tvrzeními v různých časových dobách. Avšak ani jedno nesahá dál než do předkřesťanské doby, než k Eposu o Gilgamešovi, sepsaném patrně v roce 2600 před Kristem. Tento příběh vypráví o velké potopě seslané za trest jakýmsi bohem, na arše se zachránila zvířata, a „sedí“ dokonce i vypuštění a vrácení holubice. Vše je tak jako v biblickém přiběhu, jen s mnoha dalšími podobnostmi.
    A pak tady máme okopírovaný příběh o Mojžíši. V době po jeho narození byl Mojžíš dán do proutěného košíku a vyslán po řece, aby se odvrátilo jeho zavraždění. Později byl zachráněn královskou dcerou a byl vychován jako princ. Tento příběh o dítěti a košíku byl „obšlehnut“ přímo z mýtu o Sargonovi z Akkadu, který je přibližně z roku 2250 před Kristem. Sargon se narodil, byl uložen do proutěného košíku aby se odvrátilo jeho zavraždění, a poslán po řece. Byl zachráněn a vychován Akki, královskou porodní bábou. A toto kopírování nestačilo, kopírovali ještě více. Mojžíš je znám jako postava která přinesla desatero přikázání. Avšak myšlenka o přinesení přikázání od boha, a jejich zvěstování na hoře, je také velmi starý motiv, a Mojžíš je pouze další z řady postav které přinesly v mytologické historii nějaká přikázání. V Indii byl ohromným zákonodárcem Manou, na Krétě Minos vystoupal na horu Dikta, kde mu Zeus dal posvátné zákony. V Egyptě to byl Mises kdo přinesl kamenné desky na něž Bůh napsal přikázání. Co se týká desatera přikázání, převzali je přímo z egyptské Knihy Mrtvých. Zatím co Kniha Mrtvých říká „Neukrandu", v bibli přešlo v „Nepokradeš". „Nezabiju" přešlo v „Nezabiješ", „Nebudu lhát" přešlo v „Nepromluvíš křivého svědectví", a tak dále. Egyptské náboženství je ve skutečnosti hlavní základ pro židovsko-křesťanskou teologii. Křest, život po smrti, konečný rozsudek, porození z panny, zmrtvýchsvtání, ukřižování, archa zaslíbení, obřezání, spasitelé, svaté přijímání, velká potopa, Velikonoce, Vánoce, beránek, a mnoho mnoho dalších jsou egyptské myšlenky dlouho před Křesťanstvím, nebo Židovstvím. Justin Martyr, jeden z prvních křesťanských historiků a obhájců napsal: „Pokud řekneme že on, Ježíš Kristus, náš učitel, byl stvořen z bezsexuálního aktu, byl ukřižován, znovu povstal a vystoupal do nebes, nemůžeme navrhnout nic jiného, než čemu věříme ohledně synů boha Jupitera." V jiném spisu Justin Martyr řekl: „Narodil se panně, přijměte to jako fakt s tím v co věříte u boha Persea“. Je zřejmé, že Justin a další ranní křesťané dobře věděli jak moc si je křesťanství podobné s pohanským náboženstvím. Avšak Justin měl řešení, co se tohoto týče udělal to ďábel. Ďáblové lstivě předstírali, že Jupiterova dcera Minerva byla stvořena bez sexuálního aktu... Ďábel předvídavě přišel před Kristem a vytvořil své vlastnosti v pohanském světě. Fundamentalizované křesťanství - jak fascinující!
    Tito lidé v podstatě věří, že svět je starý 12 000 let. Přísám bohu! Na otázku položenou jednomu z těchto človíčků co říká na zkameněliny dinosaurů, přišla vskutku duchaplná odpověď: „Zkmeněliny dinosaurů? Bůh je sem dal aby zkoušel naši víru..." Ach ty kámo... Bible není nic víc než astrologicky knižní smíchanina, stejně jako skoro všechny ostatní náboženské mýty před ní. Jde popravdě řečeno o přenosy některých znaků do stejné, nebo podobné podoby. Ve Starém zákoně je příhěh o Josefovi, což byl v podstatě prototyp Ježíše. Josefovo narození je pokládáno za zázrak, stejně jako Ježíšovo. Josef pocházel z 12 bratrů, Ježíš měl 12 učedníků. Josef byl prodán za 20 kousků stříbra, Ježíš byl prodán za 30 kousků stříbra. Bratr Judah našeptával Josefovi, učedník Jidáš našeptával Ježíši. Josef začal své dílo ve třiceti, Ježíš začal své dílo ve třiceti. Těchto obdob je víc. Dále máme i nějakou nebiblickou historickou zmínku o osobě která měla stejné jméno Ježíš, byl to syn Marie, měl rovněž 12 učedníků, léčil lidi, a podobně. Pro biblické účely však stačí jen jeden. Bylo mnoho kronikářů kteří žili kolem středozemí, někteří během, nebo těsně po domělém životě Ježíše. Kolik z těchto historických dokumentů se o Ježíši zmiňuje? Ani jeden! Abychom byli spravedliví neznamená to, že zastánci Ježíše neměli potvrzený opak. Čtyři historikové se veškerou silou své vůle snažili ospravednit Ježísovu existenci, Pliny mladší, Suetonius a Tacitus jsou první tři. Každý z jejich záznamů se skládá přinejlepším z několika vět kde se zmiňují o Kristusovi, nebo Kristu, což popravdě není jméno, ale titul. Znamená to „posvěcený - pomazaný". Čtvrtý zdroj je Žid Josefus a bylo prokázáno, že to je stovky let starý falsifikát. Bohužel, je pořád považován za pravdu. Mohli bychom si myslet že o člověku, který postal z mrtvých a vystoupal do nebe, který před zraky všech předváděl mnoho zázraků které ho vyzdvihly, by mohla být v historických záznamech alespoň nějaká větší zmínka. Není, protože jakmile je případný několikaslovný záznam uvážen, vyvstává velice mnoho nesrovnalostí hraničících s pochybnostmi, jestli postava jménem Ježíš vůbec kdy existovala.
    Není pochyb o tom, že křesťanské náboženství je parodií na úlohu Slunce, do kterého si vložili muže zvaného Kristus a odvěčují se mu uctíváním, přičemž původně uctívali Slunce. Křesťanství prostě není založeno na pravdě, není ničím jiným než pohádkou podanou politicky. Skutečnost je, že Ježíš byl slunečním božstvem křesťanské sekty, a stejně jako ostatní pohanští bohové byl i on mystická postava. Bylo to politické rozhodnutí které použilo Ježíše pro kontrolu společnosti. V roce 325 po Kristu v Římě vládce Constantine svolal koncil Nicaea, a během tohoto setkání byla ustanovena politicky křesťanská nauka. Tak začala dlouhá historie křesťanských krveprolití a církevních podvodů, tak po dalších 1600 let Vatikán udržoval politickou moc nad celou Evropou vedoucí do tak radostných věků jako je Doba temna, spolu s událostmi osvícení jako Křižácké války. Křesťanství, spolu s dalšími teologicky postavenými systémy, je podvod všech podvodů sloužící k oddělení od normálního světa, stejně jako všechny ostatní. Nařizuje slepé podřízení se autoritě a tudíž nikdy nemůže zlepšit lidstvo, protože tím pádem samo je otroctvím. Potlačuje lidskou zodpovědost tvrzením, že bůh má kontrolu nad vším a v jeho jménu páchá strašné zločiny, které jsou ospravedlňovány rovněž ve jménu božím. A nejdůležitejší je, že zplnomocňuje ty, kteří znají pravdu, využívat mýty k manipulování a kontrolování společností. Náboženský mýtus je nejmocnější nástroj jaký byl kdy vytvořen, a slouží jako mocná psychologická síla. Mýt je myšlenka, nad kterou když se hluboce zamyslíte je nepravá. V hlubším významu, v náboženském významu, mýt slouží jako orientační příběh pro lidi. Není zaměřen na spojení příběhu s realitou, ale na jeho funkčnost. Příběh se nestane funkčním dokud není vnímán ve společnosti jako pravda. Nezáleží jestli někdo má pocit vznést otázku o pravdě toho posvátného příběhu. Představitelé víry se s nimi o tom nebudou bavit. Budou je ignorovat, nebo je nařknou z rouhání. Rouhání je špatné, rouhání je hříšné, a proto kajte se a modlete...