Co je v pověstech dál...

    Velmi, ba až převelmi zajímavou postavou židovských pověstí je Henoch, "král nad lidmi, který panoval přesně dvě stě třiačtyřicet let". Podle pověstí „... byl moudrý a celý svět přijímal jeho rady". Henoch byl mezi národy známý pod různými jmény: Saurid, Hermes, nebo Idris. Podle starých Egypťanů byl Henoch stavitelem Velké pyramidy. V díle Hitat Muhameda al Makrizi se píše: „... první Hermes, nazývaný Trojitý, pro svoje vlastnosti proroka, krále a mudrce, je to ten, kterého Hebrejci nazývají Henoch, syn Jereda, syna Mahalela, syna Kenana, syna Enose, syna Šéta, syna Adama - budiž mu sláva - a to je Idris, četl ve hvězdách že přijde potopa. Dal vystavět tři pyramidy a v nich ukrýt poklady, učené spisy a všechno, o co se staral, že by se mohlo ztratit nebo zmizet, aby se ty věci chránily a dobře opatrovaly".
    Pyramidy byly postaveny „... pod příznivě nakloněným souhvězdím, na němž se všichni shodli. Nato dal vybudovat v západní pyramidě 30 klenotnic z barevné žuly. Byly naplněny bohatými poklady, náčiním a sochami z drahocenných drahokamů, náčiním z ušlechtilého železa, jako nerezivějící zbraně, sklem, které je možné skládat aniž by se přelomilo, pozoruhodnými talismany, rozličnými druhy jednoduchých a smíchaných léčiv a smrtelnými jedy.  Ve východní pyramidě dal zobrazit různé klenby nebeské a planety a zhotovit obrazy, co jeho předkové vytvořili. K tomu ještě kadidla, kterými se obětovalo hvězdám, a knihy o nich. Také tam najdeme stálice a co se v jejich období čas od času událo... Nakonec dal do barevné pyramidy přinést pozůstatky věštců v rakvích z černé žuly. Vedle každého věštce ležela kniha, která popisovala jeho zázračné umění, životopis a dílo. Kromě toho tam nechal přenést i poklady z hvězd, které obdržel jako dary. Všeho dohromady bylo veliké, nespočetné množství". V pyramidách je dnes ovšem jako vymeteno, žádné nápisy, předměty, a už vůbec ne rakve z černé žuly, či poklady z hvězd... Asi budeme muset pořádně mrknout pod ně...
    Dnešním vědátorům motá hlavy tajemná, nevysvětlitelná energie naměřená v pyramidách. V pověstech je zaznamenáno, že „...král umístil pod každou pyramidu modlu", (snad nějakého robota?), „která případné vetřelce porážela různými zbraněmi". Jeden z těchto strážců „...stál vzpřímeně a měl u sebe vrhací kopí. Kolem hlavy se mu obtáčel had který se vrhl na každého, kdo se tomuto hlídači přiblížil..." Další modla je popisována jako postava s široce otevřenýma, blýskavýma očima. Měla sedět na jakémsi trůnu a ozbrojena byla rovněž s jakýmsi kopím. „...Kdo na ni pohlédne, není již schopen se pohnout z místa a zůstane jako zkamenělý dokud nezemře". Strážce ve třetí pyramidě k sobě přitahuje vetřelce neodolatelnou silou až na něm ulpí, a tak v jeho objetí zemřou.
    Podle arabských pověstí al-Mamún nechal otevřít Velkou pyramidu a jeho lidé se dostali do místnosti, kde - „...stály sloupy v lidské podobě, které byly zhotoveny ze zeleného kamene". Měla to být jedna z odrůd malachitu. Dopravili je k al-Mamúnovi, čili jsou v nenávratnu a ukázalo se, „... že jsou uzavřené víkem. Když víko odstranili, našli uvnitř mrtvolu muže ve zlatém brnění, posetém nejrůznějšími drahokamy. Na hrudi mu spočívala čepel meče bez rukojeti a vedle hlavy měl hyacintově rudý kámen velikosti slepičího vejce, který zářil jako oheň." Když pak vkročili do prostřední místnosti, našli v ní troje máry zhotovené z průhledného, zářícího kamene. Ležely na nich tři mrtvoly, každá zahalená do tří oděvů a vedle hlavy jim ležela kniha napsaná neznámým písmem... „Al-Mamún rozkázal, aby bylo vyneseno vše, co bylo v těchto prostorách nalezeno. Sochy (sloupy) nechal strhnout a poté se brány jako předtím uzavřely". Takže známe vrchního lupiče - Al-Mamún.
    V souvislosti s Henochem se objevilo označení Idris. Co to může být? Pro Araby znamená Idris totéž co „pramudrc" nebo „praotec", a pro židovské a křesťanské teology je Henoch sedmý z celkem deseti praotců. Čili jeden z patriarchů před potopou. Henoch byl otcem Metúšelacha, Metuzaléma, který prý dosáhl věku 969 let. Ve Starém zákoně, v knize Genesis, se o Henochovi můžeme dočíst jen tolik, že „... chodil Henoch s Bohem. A nebylo ho, neboť ho bůh vzal". Henoch chodil s bohem... Lidi, kteří stáli bohu tváří v tvář, spočítáme na prstech jedné ruky. A to včetně takových veličin jako byl například Mojžíš! A tady se najednou jakýsi Henoch s bohem klidně prochází, jistě tedy i rozmlouvá, tahá z něj rozumy a radí se s ním! V hebrejštině slovo Henoch znamená „zasvěcený", nebo „znalý". V překladu z etiopské bible, která nebyla upravována západními církevními autoritami, se můžeme dočíst co údajně sám Henoch zapsal: „V prvním měsíci 365. roku života, první den prvního měsíce, jsem byl já, Henoch doma sám a zjevili se mi dva nadmíru velcí mužové, jaké jsem já na Zemi nikdy neviděl. Obličej jim zářil jako Slunce, jejich oči se podobaly hořícím pochodním a z úst jim vycházel oheň. Měli purpurové nohy, křídla jim zářila jako bohu a paže měli bělejší sněhu. A takto ke mně promlouvali: Dodej si odvahy, Henochu, vystoupíš dnes s námi na nebesa. A pověz svým synům a všem dětem ve svém domě všechno,co si zde na Zemi mají v tvém domě bez tebe počít. A ať tě nikdo nehledá, dokud tě Pán k nim opět nenavrátí." Henoch byl dopraven na nebesa a tam mu byli představeni různí „andělé". Obdržel jakýsi přístroj na „rychlopsaní" a byl vyzván, aby zapsal všechno, co mu „andělé" nadiktují: „Ó, Henochu, pohlédni na písmo nebeských tabulek a čti co je na nich psáno. A všechno si důkladně zaznamenej."
    Tímto způsobem mělo vzniknout tři sta šedesát knih, dědictví bohů určené lidem. Po mnoha týdnech cizí bytosti dopravily Henocha zpět domů. Ale jen proto, aby se mohl se svými nejbližšími definitivně rozloučit. Henoch svěřil sepsané knihy svému synovi Metúšelachovi a výslovně mu uložil, aby knihy opatroval a předal dalším generacím: „Tohle je písařem Henochem sepsané úplné učení moudrosti, a nyní, můj synu Metúšelachu, ti budu všechno vyprávět a všechno ti napíši. Opatruj, můj synu, knihy z ruky tvého otce a předej je následujícím generacím světa". Kdepak je těm knihám konec? Kdo je ukradl? Podle Starého zákona prý Henoch beze stopy zmizel - bůh ho k sobě povolal. Židovské pověsti jsou však v tomto směru poněkud podrobnější: „A stalo se to v téže době, kdy lidé seděli kolem Henocha, a Henoch k nim promlouval. Tehdy lidé pozvedli zrak a spatřili oře jak sestupuje s nebes a ten oř se prudce snášel k Zemi. Henoch k nim pravil: To kvůli mně sestoupil ten oř, nastal čas a den, kdy od vás odejdu a nikdy vás neuvidím". To lidé nechtěli dopustit a říkali: „S tebou půjdeme do míst, kam i ty jdeš, jenom smrt nás rozdělí. Když tedy trvali na tom, že s ním půjdou, už jim nic neříkal a oni ho následovali a také se už nikdy nevrátili. Tehdy se stalo, že Henoch na ohnivém oři a v ohnivém voze odjel do nebe". Když se Henochovi přátelé nevrátili, vypravili se ostatní na místo Henochova odjezdu: „A hledalo se na místě odkud Henoch odešel do nebe. A když k tomu místu přišli, našli tam na tom místě plno sněhu pokrývajícího celou zemi a na sněhu byly veliké kameny jako sněhové koule. Tu si řekli vespolek: „Nuže odhrabme sníh a uvidíme, jestli ti lidé, kteří doprovázeli Henocha, neleží pod sněhem. A odhrabali sníh a našli je tam ležet mrtvé. Hledali také Henocha, nenašli ho však, protože ten odjel do nebe. Toto se stalo roku sto třináct života Lámechova, syna Metúšelacha, kdy Henoch odjel do nebe".
    Henoch „odjel do nebe..." Spousta dnešních lidí se různým teoriím o našich kosmických tvůrcích vysmívá. Částečně je omlouvá že asi nemají možnost, nebo se nechtějí začíst ať už do těchto, nebo podobných textů. Ovšem omluvitelné je to pouze pokud se jedná o prostoduché konzumenty. U těch, u nichž lze předpokládat jakous takous inteligenci, je to známka debility. Jak to ještě jasněji napsat? Asi ne nadarmo ve svatém písmu stojí: „... máte oči a nevidíte, máte uši a neslyšíte..." Amen...