Co je kniha DZYAN?

    Mnoha lidem tento pojem neříká vůbec nic, a pokud přece jen něco, pak o tom mají jen mlhavé a neurčité představy. Poctivě vzato ani jiné být nemohou. Ony totiž ty různé překlady této knihy, tak jak je podává snad jediný zdroj v osobě záhadné „matky theosofie“ Blavatské, jsou něčím nepochopitelným, doslova nestravitelným. Něčím, co se naprosto neslučuje se „světonázory“, a to nejen s těmi dnešními. Kniha DZYAN popisuje historii této planety už od pradávných dob. A na této knize stojí i „Tajná nauka“ Heleny Petrovny Blavatské. Defilují v ní jacísi strašní vodní lidé, mají to být bytosti předcházející člověku. Věky se  míjejí úplně odlišně od nám známé verze, verze která je nám podsouvána. Na základech této nauky vyrostla theosofie a pozdější antroposofie. Blavatská sama tvrdila, že informace pocházející z hlubin věků získala od tajných tibetských mistrů - mahátmů. Přestože bylo její učení mnohokrát zpochybňováno a označováno jako podvrh, nikdo ze zpochybňovatelů podvrh neprokázal. Byl to prostě podvrh, protože se to v ničem neshodovalo s jejich vymyšlenými teoriemi. Přesto je „Tajné učení“ naukou, která odpovídá na celou řadu otázek mnohem detailněji a smysluplněji než vymyšlené teorie. A to nejen lidem, kterým se esoterní filosofie stala filosofií životní...

    Kdo byla Blavatská? Helena Petrovna Blavatská se za svobodna jmenovala hraběnka Hahn-Rottensternová. Byla původem Ruska a  údajně cestovala po dálném Východě, kde studovala u tajných tibetských mistrů. Záznamy o ní potvrzují, že měla parapsychické schopnosti. Dobu mezi léty 1848 až 1858, kdy cestovala a studovala, ona sama nazývá „zahalenou dobou svého života“. Je autorkou několika knih. V jedné z nich, v knize nazvané „Isis bez závoje“, vypráví o Mistrech a jejich tajemství. Prezentuje učení, na kterém stojí theosofické názory na vývoj vesmíru, lidstva, a potažmo i reinkarnace. Pokoušela se nalézt spojovací články mezi západní a východní esoterní tradicí. Do své smrti napsala ještě daší dvě knihy. Byl to „Hlas ticha“, tato kniha vyšla i v českém překladu, a „Klíč k theosofii“. Ta poslední, nazvaná „Theosofický slovník“, vyšla až po její smrti. Blavatská tvrdila, že většinu obsahu knih jí nadiktovali Mistři.

    Co je vlastně Theosofie? Toto slovo pochází z řeckých výrazů theos, což znamená Bůh, a sofia, tedy moudrost. Dnes už víme, že theosofie není nic nového, ani objeveného. Je mystickou filosofií vysledovatelnou už u prastarých Egypťanů, a posléze i v antických mystériích. Filozofií zaměřenou na vztah mezi lidstvem a vesmírem, v theosofickém pojetí božským elementem. Blavatskou založená Theosofická společnost směřovala k vytvoření univerzálního bratrstva bez ohledu na rasu, náboženství, či společenskou třídu. K tomu mělo dopomoci hluboké  studium starověkých náboženství, filosofie a vědy. Theosofie se formovala v době, kdy si cestu na výsluní vědy razila Darwinova teorie o původu druhů. Svým způsobem o tomto vývoji hovoří i theosofie. Podle ní se lidské pokolení neustále vyvíjí a člověk opakujícími se reinkarnacemi postupuje na stále vyšší úroveň. Konečným stádiem by pak měl být stupeń Mistra.

    Učení Blavatské je doslova fascinující a stalo se základem filozofie mnoha okultních hnutí poslední třetiny devatenáctého  a počátku dvacátého dtoletí. Učení o pěti rasách, tajných tibetských mistrech, a prehistorii lidského rodu, či bytostí lidem předcházejících, převzali i němečtí nacisté, a postavili na něm svůj osobitý výklad dějin. Theosofická nauka stála u zrodu tajné společnosti Thule Geselschaft,  okultní organisace, jejímiž členy byla řada nacistických pohlavárů. Věřili v existenci jakéhosi nadčlověka majícího neskutečné technické i jiné vědomosti. Věřili také, že do kontaktu s tímto nadčlověkem se lze za určitých podmínek dostat i dnes. Dílo Blavatské se patrně posepsalo i na jejich rozhodnutí vyslat do Tibetu expedici s posláním vstoupit do kontaktu s tajnými Mistry. Jak dalece se jim to podařilo zůstalo tajemstvím, i když různých spekulací se vyrojila přehršel. Jisté je jedno. Expedice během války udržovala spojení s Berlínem a jako kódu pro radiodepeše užívali Knihy Dzyan, která je součástí Tajného učení Blavatské. Jenže proč tajného? Pokud opravdu kniha DZYAN popisuje počátek vzniku života na této planetě, proč je kolem toho tolik tajností? Odpověď by na to byla. Blavatská žila v době, kdy pevnou rukou vládla církev. Znění Bible bylo posvátné slovo a nebylo radno s tímto zněním polemizovat. Natož mu odporovat. Patrně proto byla Blavatská jedním ze zakládajících členů Tajné společnosti. Obdobně jako Ilumináti, či jejich pokrevní bratři Zednáři. A řada dalších, jen na pohled méně významných. O těchto společnostech lze říci jediné, všechny jsou jedno a totéž. Liší se jen názvy a určitými kosmetickými úpravami. Asi za tím stojí přesně to, co za ustavením Theosofické společnosti Blavatské. Vytvoření univerzálního bratrstva bez ohledu na rasu, náboženství, či společenskou třídu. A to je moc zapeklitý úkol, protože síla církevního vlivu je stále ještě příliš značná. Ačkoliv... Dnes se zdá, že existuje dvojí tvář církve. Svým způsobem to dokazuje fakt, že papež své zfanatizované pitomé stoupence zdraví bezostyšně tzv. satanistickým pozdravem. Tedy vztyčeným ukazováčkem a malíčkem. A masy aplaudují aniž by tušily co to znamená. Z toho vyplývá, že jedna tvář církve je pro pitomce, ta druhá pro ostatní svět. Ale zamýšlíme se nad knihou DZYAN...