Co je kryasaktí?

    Lidstvo třetí éry žilo údajně ve stavu podstatně vyššího vědomí nežli dnešní lidstvo, a mělo vládnout schopností zvanou „kriyasaktí", což lze přeložit přibližně jako „síla vytvářející schopnost tvorby pouhou myšlenkou". Nechci nikomu nic vnucovat, ale mě to připadá jako schopnost rozmnožovat se. To jen na okraj. Pokud ale opravdu šlo o sílu, či schopnost něco vytvářet, pak by tyto bytosti měly, stejně jako Stvořitel, schopnost tvorby v podstatě čehokoliv z oblasti hmotného a duchovního světa! Byly by tedy určitým způsobem stejné jako Stvořitel!
    Neznáme sice záměr díla všemocného Stvořitele, ale pokud se rozhodl stvořit nějaké bytosti do nově zformovaného Vesmíru, pak tak určitě konal s nějakým jasně definovaným plánem. Třeba jen proto, aby ty bytosti působily na těch různých planetách v roli správců, nebo „údržbářů“. Nevíme sice v čem by to „vyšší vědomí“ mělo spočívat, nicméně po neblahých zkušenostech z tohoto „moderního“ světa se lze domnívat, že tím vyšším vědomím by mohla být třeba například mezilidská snášenlivost prostá závisti a nenávisti. To opět jen na okraj, je toho víc. Není se však čemu divit, vždyť do Stvořitelova díla se přes všechno „vyšší vědomí“ už tenkrát patrně vloudila chybička. Ono totiž už u bytosti třetí éry, které měly být zpočátku na sice blíže neurčené, nicméně vysoce duchovní úrovni, postupně s vyvojem jejich intelektu začalo docházet k útlumu, či mizení jejich duchovní podstaty, a v rostoucí míře se začal uplatňovat vliv hmotného těla a hmotného prostředí planet! Není mi jasné, jak se může vysoce duchovní bytosti vyvíjet intelekt... ale budiž. Na Zemi prý přišly tyto bytosti třetí éry přibližně na rozhraní prahor a prvohor v období tzv. Satjá jugy, o čemž mají svědčit poměrně početné nálezy jejich zkamenělých koster, stop, a artefaktů. Těch bytostí by prý mělo být sedm, a knihy různého původu tvrdí, že se jmenovali Valarové - Anulindalé, v sumerských eposech Anunakové, bohové světla Gyelrap, Ameša Spenta Bundahišmu, Archonti v gnostických textech, planetární prabohové řeckého a védského panteonu, a podobně. Těchto sedm planetárních bohů mělo s sebou přivést mimo svých sedmi božských družek i jakýsi technický a výkonný personál nazývaný Maiarové, Igigové, Gandhárvové, a také část nižších Anunaků. Spolu s nárůstem vlivu hmotného těla a prostředí Země narůstala prý i jejich inteligence a tvůrčí schopnost. Pak najednou, jen pánbůh ví proč, u části bytostí třetí éry začal narůstat odpor a vzdor proti svým otcům Dhyan Chohanům, tedy Moudrým drakům, a potažmo i vůči patrně hlavnějšímu Stvořiteli. A ruku v ruce s tím se prý objevily i různé vlastnosti jako sobectví, chamtivost, nenávist, touha po moci, a krutost. Jenže proč tak najednou, co bylo pravým důvodem? Tyto bytosti třetí éry, které se vzbouřily proti zákonům Stvořitele, jsou ve starých textech nazývány Lhamayiny - bohy Tmy, bohy Měsíce, či anděly temných sfér. Podle knihy Dhyanů Lhamayinové tvořili asi dvě třetiny bytostí třetí éry, a jejich symbolem byl ležatý srpek Měsíce. Tu část bytostí třetí éry, která zůstala věrná zákonům Stvořitele, pojmenovaly staré texty Lhay - bohy Světla, či bohy Slunce. Averze mezi oběma skupinami narůstala, až posléze přešla do válečných střetů, které se prý z větší části odehrávaly kdesi ve Vesmíru. O těchto událostech vypráví nejen Kabala, ale také řada biblických textů, které neprošly tendenční cenzúrou raně křesťanských teologických redaktorů, na což bohužel „doplatila“ bible. Kabala bohy třetí éry nazývá "Bnej-ha Elohim" - synové Elohimů, tedy Dhyan Chohanů, nebo Moudrých Draků.
    Selským rozumem vzato by ty „hvězdné války“ byly vedeny za jediným účelem - ovládnout co největší část ještě stále panenského vesmíru. Jinými slovy hamty hamty, ať nemají tamty. Lhamayinové prý časem ovládli i velkou planetu jménem Tir, která měla v dávných časech obíhat po orbitě sousedící s orbitou Země. Na Tiru pak měli uskutečňovat rozsáhlý program genetických experimentů, jejichž hlavním cílem údajně mělo být vytvoření početné populace použitelné nejen jako vojenské síly při plánované expanzi na Zemi, Mars, a další planety, ale i pro roli dělníků a otroků. Produktem těchto experimentů měly být nejprve různé druhy zvířecích monster, později i kombinace těl zvířat a lidí. Když jim měl posléze Stvořitel za trest odejmout schopnost a sílu kriyasaktí, soustředili se na cestu generativní evoluce založené na směšování vlastního genomu s genomem jakéhosi původního pozemského černého plemene, vyvíjejícího se na Zemi nezávisle v oblasti rovníku. Že by tedy to původní černé plemeno bylo produktem nějakého dalšího Stvořitele? Nicméně touto cestou měli Lhamayinové způsobit onen „dědičný smrtelný hřích", který se prý promítá až do genomu dnešního lidstva. Biblický smrtelný hřích by tedy byl v podstatě hříchem genetickým, jehož podstatou je ztráta původního čistého genomu bohů třetí éry tím, že došlo k proniknutí, a posléze i propojení zvířecího genomu s genomem Bnej-ha Elohim. Výsledkem bylo zrození obřích, ale i trpasličích monster, divokých, krutých a nelítostných, jejichž heterozygotní genom generaci od generace degeneroval a rychlým množením působil patrně nejen na Zemi velké potíže. Ještě v čase, kdy byli Lhamayinové obdařeni kriyasaktí, vytvořili početnou generaci svých potomků, což by tedy měly být bytosti už čtvrté éry. Ve starých kronikách jsou nazýváni Titáni, Asurové, Asové, Daimoni, Trigardové, Giganti, Kurusové, Thorásové, Geniové, Chic-chanové, Thandové, a další. Byli prý ještě agresivnější, nesnášenlivější a chamtivější než jejich otcové Lhamayinové a na planetách, které obývali, byli stálým zdrojem neklidu a sporů.