Církevníci z toho šedivěli...

    A tak máme také možnost se dozvědět, že náš svět není zdaleka jediný. „Na počátku stvořil Hospodin tisíce světů, potom zase jiné světy, a všechny nejsou nic, proti tomuto... Hospodin tvořil a ničil světy, zasazoval stromy a rval je z půdy, a jedno se potíralo s druhým. A On pokračoval v tvoření a ničení světů, až stvořil tyto světy a pravil: Tomu zde patří mé zalíbení, ony se mi nelíbily..." Je jasné, že tím není myšlena pouze Země, ale patrně vesmír jako celek. Už na první pohled je zřejmé, že Genesis to podává jinak, a proto byl tento a podobné texty označeny za „ďábelské". Nikdo nikoho nenutí těmto textům věřit a nikdo také netvrdí, že jsou pravdivé jen proto, že tvoří církevníkům opozici. Ony prostě také existují a nebude vůbec na škodu vzít je na vědomí. Už podstatně „hustší" je popis soustavy „sedmi nebí na obloze". Co to může být?
    Pro naše předky, kteří o možnostech letů do vesmíru patrně neměli ani ponětí, to byla zcela určitě posvátnost. Pro průměrného Evropana jednadvacátého století vcelku „banální“ záležitost. Cožpak na oběžné dráze kolem Země není mimo „smetí" i kosmická stanice, kde kosmonauté tráví celé měsíce? Proč by tedy nemohlo mít jakési pravdivé jádro i další pokračování textu? Z něj se dozvídáme že první nebe, ze kterého jsou pozorováni lidé, se nazývá Vilon, nad ním leží Rakia, kde se nacházejí hvězdy a planety, dalšími jsou Šekachim, Gebul, Makhon a Maon. A nejvyšší nebe je Araboth, ve kterém přebývají serafíni, jsou tam svatá kola a cherubíni, jejichž těla jsou z vody a ohně a přece zůstávají celí. Pro dnešního, jen trochu technicky zaměřeného člověka, se jedná zřejmě o komplex sedmi úrovňových prstenců, které se otáčely kolem středového tubusu a vytvářely tak umělou gravitaci. Ale co si se sedmi nebi měl počít chudák človíček před tisíci lety? Nepochopení technologie přece ještě neznamená a priori pohádku! Co pak takové vidění proroka Ezechiela?
    Nikdo přece nemůže od Ezechiela čekat následující popis: „...aj vyšel jsem toho rána k řece a spatřil přistávat helikoptéru, aj, aj, aj, měla novej rotor a pilotoval ji biorobot..." To bychom po něm asi chtěli přespříliš. Ne, starý dobrý Ez popisuje okřídlená zvířata! Ostatně co taky jiného! K čemu měl přirovnat příšeru která létá, víří prach a řve jak stádo velbloudů? Prostě a přirozeně to přirovnával k tomu co znal! Viděl tam samé cheruby, ale co to bylo? Cherub pochází z babylónského karabu, požehnaný, nebo také služebník boží. On ten Ezechiel byl vůbec kabrňák! On dobře věděl že to nejsou létající zvířata, jen to prostě jinak neuměl říci! Je také patrné, že to pro něj asi nebylo žádné novum, že to nesledoval poprve. Jiný na jeho místě by se také mohl strachy podělat, v lepším případě by utíkal co by mu nohy stačily. Ne tak Ez, ten klidně čekal co bude dál... A nebyl patrně ani „u vytržení". A neviděl ani mýtické bytosti. Bývalý technik NASA Blumrich podle tohoto popisu postavil funkční model! A nejen to! Zaujal jej popis „kol plných očí, která se otáčela jako kola v kolech“. Sestrojil podle toho kola, která mohla jet kterýmkoliv směrem aniž by se zatáčela. Dostal na to patent. Proč by tedy nemohl být možný kosmický komplex na orbitu? A dokonce se sedmi nebi... Vždyť vezměte si třeba chrámy, jejichž původní účel byl úplně jiný než dnes. Je zřejmé, že starověk a létající stroje bohů tak nějak patří k sobě. A ty stroje, i když božské, byly možná i poruchové, potřebovaly určitě na Zemi nějaké technické zázemí, navigační a servisní stanice, a co já vím co ještě. Byly tedy vybudovány „chrámy", kam sestupovali bohové se svými létajícími přístroji. Na hrubou a pomocnou práci si pak vycvičili člověka a z těchto lidí, a hlavně jejich potomků, pak vznikli „kněží". Tito potomkové dělníků si pak po odchodu bohů vytvořili neproniknutelnou, „osvíceně vzdělanou" kastu a pro tento účel si vymysleli náboženské úkony. Oni byli povýšeni přímo do služeb nejvyšších a patřičně z toho těžili. V prvopočátcích měli určité informace, z čehož plynul blahobyt a bezpečí, pročež byli daleko před ostatními.
    Po odchodu bohů však společně s postupnou ztrátou znalostí tyto úkony zdegenerovaly na jakési náboženské obřady a s nimi spojené přinášení obětí. Bylo to naprosto geniální! Obřady uchovávaly vzpomínku na bohy, kněží se těšili obrovské vážnosti a ze zvířecích obětin měli bez práce „umaštěné huby". Přesně jako dnešní faráři. Obětiny představovaly zdroj příjmů a potravy i v dobách, kdy všichni ostatní trpěli hladem. Jakápak solidarita a láska k bližnímu svému! Přece bych nezavřel výnosný krám a nestal se obyčejným plebejcem! Vždyť i dnes chce každý zůstat u plného koryta, obvzlášt když sám uvěří ve vlastní výjimečnost. A aby to vydrželo začali kázat, že se bohové brzy vrátí a potrestají ty, kteří jim neslouží a neuctívají je...