Část II.

    V předchozím povídání vám byl nabídnut nevšední, navíc vysoce optimistický, a přitom vědecky důkladně podložený příspěvek na téma lidské nesmrtelnosti! Nebylo by tedy už načase poněkud přehodnotit i naši dosavadní filosofii bytí?
    Dostáváme se k pojmu akauzalita, dokonce se dá hovořit o záludné akauzalitě. Co to vlastně je? Je to fikce, nebo perspektiva? Hypotéza černých děr má i podle samotných vědátorů dvě obrovské slabiny. Za prvé: zatím nikdo nenastínil, jak se vyrovnat s porušováním kauzality? Vždyť veškeré bytí, tedy vše, co lidstvo doposud vytvořilo, funguje jedině proto, že existuje kauzalita! Naopak vše, co z této sumy postrádáme, co chybí, tak chybí, bohužel, rovněž zásluhou kauzality... Podstatné také je, že kauzalita má dokonce i ekologickou funkci! Kdyby lidé přirozeně nestárli a neumírali, hynuli by v obrovských katastrofách jako důsledcích nepředstavitelného přelidnění a hladu. Z celé laviny paradoxů, která vznikne jakmile připustíme ztrátu příčinných vazeb, se zkrátka nelze vyprostit. Jen malý příklad, kdyby to fungovalo jinak. V nějakém budoucím roce by se rodiče rozhodovali zda mít či nemít dítě. A protože by třeba už byli příslušníky civilizace, která cestování v čase ovládá, nebyl by pro oba partnery problém vypravit se do roku X + 30 a podívat se, jak se jejich ještě nenarozené ratolesti daří. Zjistili by například, že jejich potomek vyrostl v politování hodného tvora, kterému nejen že život připravil jen samou trýzeň, ale on sám působí trýzeň jiným. Po návratu do svého století by se pak rohodli, že takové bytosti život raději vůbec nedají... Bylo by to možné? Jak by mohli rozhodovat o nenarození člověka, se kterým předtím mluvili?... A na stejné absurdity bychom asi narazili i při cestování do minulosti.
    Naštěstí je to zatím jen fikce, ovšem vycházející z existence matematického modelu. I když jde jen o matematický model, bylo by možné nalézt jeho fyzikální, potažmo filozofickou interpretaci? A pokud náš jsoucí a fungující vesmír matematicky usvědčujeme z takových kousků, jako je porušování kauzality, pak ani tyto procesy by rozhodně nemohly být hrou bez pravidel. I v takových případech lze očekávat funkci nějakých zákonů. Jenže kdo by byl schopen takové zákony vytýčit? Přes všechno vědátorské ujišťování co všechno údajně „perfektně“ znají je naprosto zřejmé, že například dosavadní vědátorské chápání hmoty je, s ohledem na parametry dostupných pozorovacích médií, zatím nepochybně velice omezené a tudíž i silně zkreslené. Třeba si na poněkud jiné příčinné vazby jednou prostě zvykneme. Podobně, jako jsme přivykli relativistickému výkladu času, nebo představě vesmíru v podobě bodu o nekonečné hustotě... Ostatně - nepřipadalo by našim ctihodným předkům, kteří ještě netušili existenci neeuklidovské geometrie, stejně absurdní i tvrzení o dvou rovnoběžkách, majících v nekonečnu průsečík?
    Hovoříme o jakémsi „frojndšaftu“ s minulostí, či budoucností, což by se patrně neobešlo bez nějakých, přesně stanovených zákonů. V případě rodičů cestujících časem za svou nenarozenou ratolestí oněmi rozhodujícími přírodními zákony nemusejí vůbec být zákony fyzikální, nýbrž zatím ještě docela nenápadné zákony etické... Nebo jiné zákony, o jejichž existenci nemáme a ještě dlouho, pokud vůbec kdy, budeme mít ponětí ...
    Vědátorské vize akauzální budoucnosti obsahují z pohledu jedince, odtrženého od reality, jedno významné memento. Ono ovládnutí příčinnosti, kterým by se lidstvo zmocnilo schopností přímo pohádkových, se tak jako tak nalézá až na konci normální, to znamená kauzální formy evoluce hmoty. Znamená vlastně dovršení tohoto procesu! Skutečnou revoluci! Není tedy divu, že se v této souvislosti objevila řada různých názorů. Co když ve vesmíru existují vyspělé civilizace, které cestování časem dávno ovládají? Mohly by nám příslušné informace sdělit již teď! S největší pravděpodobností existují a protože jsou patrně mnohem vyspělejší, tak nemohou. Už jenom z jednoho prostého důvodu. Na tomto světě existuje příliš mnoho tvorů, kteří by tohoto daru nedokázali smysluplně využít. Je možné si lehce představit, jak by mnohým diktátorským, a také jiným kreaturám zasvítily oči při představě, jak by toho mohli využít ve svůj prospěch. Cestování časem - taková zbraň! Jakou spoušť by byli schopni natropit ve všech časoprostorech!.. Pokud by se eventuální mimozemské bytosti odhodlaly našincům přece jen něco takového vybrebtat, patrně by si určitě musely počínat nanejvýš selektivně. A selekci provádět ne podle pozemských, ale vlastních měřítek.
    Nebude vůbec od věci zamyslet se zda veškeré zlo, manifestující se dejme tomu válkami, zločiny, či amorálním hromaděním peněz, majetku a moci, nemůže mít původ v docela prosté a chorobné mozkové dysfunkci. Ozvaly se v této souvislosti hlasy že kultura, disponující strojem času, by pak lidstvo z takových „dětských“ nemocí rychle a snadno vyléčila. Možná, pokud by ale chtěli. Stálo by jim zato „párat se“ s takovými ubožáky, kteří neustále čekají na nějakou pomoc shůry? Ať už od bohů, nebo od mimozemšťanů, aniž projevili snahu si pomoci sami?... Co když je život pozemského typu ve vesmíru skutečně vysoce exkluzívním fenoménem? Co když je člověk opravdu pouhý biologický robot, kterému bylo s „hůry dáno“ jen odtud potud? Vždyť kolik civilizací muselo zde, na Zemi, vzniknout a zaniknout? A možná přitom ani zdaleka nejsme první civilizací klterá vzlétla do kosmu! To nemáme ani zdání kolik vyspělých kultur se v historii Země samo vyhladilo! Bohové vypěstují zárodek nové civilizace, ta po spoustě generací dojde až k atomu, a bum ... Jaká byla ...