Bůh řval a slzel...

    Zboření chrámu způsobilo božké zoufalství a hoře, způsobilo, že se Bůh stal bezmocným a malým; dříve zaplňoval svět, a teď zabírá ne více čtyř loktů země. Pláče a slzy jeho padají z nebes s hlomozem který rozléhá se daleko široko, a působí zemětřesení. Když Boha nutí zoufalství aby řval, podoben je hlasem lvu elajskému, který podle Talmudu měl velmi pozoruhodný chřtán. Jednou vyslovil římský císař přání uzřít toho lva. Poslali tedy pro něho a když byl vzdálen od císaře 400 mil, zařval tak mohutně, že všechny těhotné ženy potratily a všechny stěny v Římě popraskaly. Když se pak přiblížil na 300 mil a znovu zařval tak hromově, lidé pozbyli všechny své zuby a císař, spadnuv s trůnu prosil, aby lva vzdálili. Je tudíž přirozené, že Bůh v této podobě málo lidem imponuje, a proto ho Talmud zasypává výčitkami. Dokonce i Měsíc mu vyčítá, že byl stvořen menší než Slunce, a Bůh se pokorně vyznává ze své nedbalosti.
    Bůh je také neobyčejně lehkomyslný, a neprozíravě slibuje a přísahá. Bdí proto nad ním Anděl Strážce nazvaný Mi, který poletuje ustavičně mezi nebem a zemí, a zbavuje boha lehkomyslně daných slibů, přísah a závazků. Stává se však, že Anděl není na stráži, a tehdy Bůh upadá do velkých nesnází. Jednou slyšel izraelský mudrc jak bůh volal: „Běda mně! Kdo zbaví mne mé přísahy?“ Mudrc si pospíšil sdělit co slyšel svým přátelům rabínům, kteří ho nazvali oslem za to, že nevysvobodil Boha z obtížného postavení, neboť každý rabín má k tomu právo a moc. Talmud nešetří Boha a činí ho odpovědným za všechny hříchy na zemi páchané: „To on dal lidem zkázonosnou povahu: jak smí jim vytýkat že dopouští se hříchů, když je sám k tomu předurčil?“ A proto David, dopustivší se smilství, a také děti Eli, zabývající se lichvářstvím nehřešili, bůh jediný je vinen jejich poklesky.
    Není pak divu, když Talmud takto zachází s bohem a kreslí nejpustší jeho obraz, že se chová také k Andělům stejně nešetrně. Svatá kniha židovství líčí Anděly jako bytosti, které se půl dne starají o spánek lidí, a za tuto péči musí býti jim lidé vděčni. To ale neznamená, že se bez nich člověk neobejde. Andělé, byť i byli velmi učení, neovládají jazyka chaldejského. Chce-li si Žid něco u boha vyprosit , tak aby o tom nevěděli Andělé, stačí aby se modlil chaldejsky. Nebeské hejno zůstane státi s otevřenými ústy, a pouze Jehova pochopí smysl prosby a modlitby. Andělé nejsou si všichni rovni ve svých právech. Jen nepatrný počet je Andělů věčných, jako je věčná duše lidská. Tito vyvolení Andělé byli stvořeni hned v počátcích světa, a sice druhého dne, ostatní zahynou v den konce světa. Jehova denně rozmnožuje nebeskou armádu novými oddíly andělů, žijí však pouze okamžik. Zapějí bohu pochvalnou hymnu, a pak zmizí. Každé slovo, bohem vyslovené, plodí anděle. Talmud učí, že blahoslavený archanděl Gabriel, anděl přednostní, pověřen je péčí o plody slepé.
    Talmud poučuje také o zlých duších. Jednoho pátku večer, když už bylo hodně pozdě, bůh stvořil zlé duchy, a poněvadž už nastával sabath, neměl času k ukončení díla ztělesnění duchů. Mají duši vytvořenou z látky nalézající se na Měsíci a k ničemu se nehodící, mají hmotný obraz tváře sestávající z vody a ohně u jedněch, a země i vzduchu u jiných, ale nemají těla. Mnoho zlých duchů podle učení rabínů pochází od Adama. Když byl první člověk vypuzen z ráje, bál se přiblížit k Evě, aby nedal život tvorům bohem prokletých. Tu přiblížili se k němu dva duchové ženského pohlaví a počali od něho. Během 130 let jeden z těchto ženských démonů jménem Lilit, zplodila od Adama mnoho Ďáblů, zlých duchů, a nočních přízraků. Lilit se však provinila na Adamovi a bůh ji odsoudil aby denně viděla záhubu 100 svých dětí. Její hřích je tak veliký, že od té doby stále poletuje po světě provázena čtyřmi sty osmdesáti zlými duchy, a ovzduší se plní jejím řevem. V té době, kdy se Adam choval velmi lehkomyslně, Eva nebyla lepší. Stala se milenkou zlých duchů rodu mužského a zplodila s nimi potomstvo otcům podobné. Od těch dob mnoho mužů a žen se miliskovalo se zlými duchy. Není proto divu, že počet zlých duchů neobyčejně se zvětšil a to tím spíše, že se i mezi sebou rozmnožují a bylo by jich ještě více, kdyby se neoddávali opilství, obžerství, z něhož si ničí žaludky a umírají. Šalamoun, velký kouzelník, znal dobře tyto jejich vlastnosti, a proto ke svým sedmi stům žen, a tří stům milenek, přibral ještě čtyři ženy ze zlých duchů. Jednou z nich byla Lilit, kdysi milenka Adamova, která od oněch dob vedla tak hlučný život. Druhá bez ustání tančila a její družina čítala 479 zlých duchů napodobujících všechny její pohyby. Nemohla však soupeřiti s třetí vyvolenou Šalamounem, jež byla manželkou nemocného ducha Sammaela, a v čest svého manžela provázena byla družinou 180.000 nejhorších duchů. Jediným prostředkem k odstranění zlých duchů jsou macesy, jejichž vůně je pro ně vražedná.