Božský plamen praví Jiskře...

    Božský plamen praví Jiskře z něj vystupující: „Ty jsi moje vlastní Já, můj otisk, můj stín, mé dítě. Dal jsem ti svoji podstatu a setrvám v tobě až do splynutí, kdy z Jiskry vzejde Plamen, a ten se spojí opět s mým." To praví prastará, záhadná Kniha Dhyanů. Krásná, i když dost nepochopitelná slova. Převážná část myslících lidí si dříve, či později položí otázku o smyslu svého života, o jeho poslání a účelu snažení v tomto klopotném, a většinou i neradostném životě. Není náhodou, že se tak nejčastěji děje v čase setkání se smrtí, s utrpením blízkých lidí, následkem působení nějakého zla, nebo při děsu z rozpoutaných živlů.     Právě v takových případech pocítí člověk svoji slabost a bezbrannost vůči krutému světu. Rozumně vzato takovému světu, jaký si sama kolektivní mysl lidstva vytvořila. Proč jen v utrpení a ve smrti jsou si lidé rovni a není mezi nimi rozdílů, jaké jinak vytváří bohatství, moc, bezohlednost, chamtivost, sobectví a krutost? Vždyť ortel smrti nezvrátí žádná, ani ta sebevětší moc, či bohatství, neboť všichni jsme se narodili s „holým zadkem“, a stejně tak tento svět opustíme. Zdá se tudíž, že v životním poslání člověka hrají všechny tyto pozemské „přednosti“ zcela podřadnou roli, daleko menší než prach na botách pocestného. To, co člověk od člověka nezbytně potřebuje, je láska, přátelství, soucit, pomoc v nouzi, ale i dobré slovo a včasnou radu. Při hledání cesty vedoucí k porozumění samotné existence člověka, jeho údělu a poslání, se hned na počátku objevuje velká překážka, kterou je neznalost vlastní identity. Nemůžeme pochopit smysl své existence pokud neporozumíme své osobní podstatě, nepoznáme historii svého rodu, a nenalezneme své kořeny.
    Moudří lidé tohoto světa říkají, že vše již bylo dávno řečeno jinými moudrými, a zapsáno v jejich knihách. Člověk prý ale nesmí být líný v nich číst a hledat cestu k pravdě o sobě a o světě. Když byli na Zemi vysazeni první lidé Adamova rodu, což se mělo odehrát před asi 35 000 lety, obdrželi prý od Stvořitele a jeho synů Moudrých Draků - Elohim, Dhyan Chohanů, Rishiů - poučení o minulosti a budoucnosti Vesmíru, o plemenech civilizací obývajících Zemi v předcházejících dobách, a rovněž o svém původu, údělu a poslání v čase pozemského života. Toto poučení se má nacházet v řadě starých knih, a k nejstarším z nich prý náležejí Kniha Dhyanů, Sefer Razi-el, Bhagavadgíta (Džnanešvari), Paramartha, a také Kniha Zlatých pravidel. Tak například Knihu Dhyanů měl sepsat jeden z Moudrých draků jménem Kasyapa, knihu Sefer Razie-el pak Nebeský pták Razi-el, který ji měl předat Adamovi před jeho příchodem na Zemi. Bhagavadgítu měl sepsat Vivasván, a ten ji předal otci lidí Manuovi. Paramarthu a Knihu Zlatých pravidel sepsali podle legend z Nagarjuny Nágové - Hadi - učitelé prvních lidí, kteří pocházeli ze souhvězdí Plejád. Ponecháme-li stranou různý původ knih, dá se z toho odkrýt podivuhodně společné jádro. Před současným lidstvem žilo, a patrně víceméně úspěšně se na Zemi rozvíjelo lidstvo jiného původu, kterému pro duchovní evoluci Stvořitel vyměřil sedm evolučních cyklů zvaných manvátáry. Neznáme údaje o počátku prvého cyklu, prvé manvátáry, ale měl by být, údajně poměrně přesně zjišten, či vypočten konec poslední, sedmé manvátáry. Ta by měla souviset s kataklyzmatem vyvolaným Nimiru přesně v roce 52 369 před Kristem. Současné lidstvo by pak prožívalo poslední z dalších sedmi manvátár, která by podle různých pramenů a údajně přesných propočtů měla skončit v roce 2 666 tohoto letopočtu.
    Ještě hlubší historie lidstva by měla sahat „daleko do hloubi věků“, a její počátek odehrát v jiné části Vesmíru, a možná i v jiném časoprostoru. Třeba tomu tak je, nicméně podle těch kronik jako by snad v tehdejších časech neexistovalo nic jiného než Země. Nevím, ale připadají mi velmi podivné ty zasvěcené popisy co bylo „na počátku po stvoření Vesmíru“. Jako by ti autoři těch popisů v oněch dobách žili! Odkud by jinak tak bezpečně věděli, že z vůle jakéhosi Stvořitele, pouze zhuštěnou energií Logosu, o čemž se domníváme, že to znamená Slovo, došlo ke stvoření všeho? Já si spíše myslím, že by mohlo jít o intenzivní myšlenku, což by po různých zkušenostech z běžného života mohlo dost dobře fungovat. A tak vznikl nejen celičký Vesmír, tedy i ten předpokládaný o němž nevíme pranic, ale i nějaké, duchovně vysoce vyspělé bytosti prvé éry, rovněž tvořené pouze pomocí zhuštěné energie Logosu. Podle Knihy Dhyanů by Stvořiteli měli být Dhyan Chohanové, zvaní též Moudří Draci. Oni však nejsou Stvořitelé v pravém slova smyslu, neboť se o nich dále hovoří jako o synech jakéhosi dalšího Stvořitele. Přesto si vysloužili označení Prabohové Vesmíru... Byli totiž výtvory vyššího Stvořitele, tedy podle Knihy Dhyanů výtvory bytostí první éry tvoření. Od svého otce se toho patrně naučili dost, protože měli být posléze schopni vytvořit opět ze své podstaty - tedy energie Logu - bytosti tzv. druhé éry způsobem, který by se dal přirovnat k metodě klonování. Není jasné proč, ale tyto bytosti druhé éry nejsou označeny jako rovnocenné výtvory Prabohů, ale jako nějací nižší duchové pojmenovaní Lhae, andělé, a mnoha dalšími jmény. Bytosti druhé éry by tedy patrně měly být jakýmsi pomocným a výkonným personálem bytostí prvé éry. Podle pokynů Stvořitele prý pomáhaly Moudrým Drakům při tvoření, možná „klonování" bytostí třetí éry, zahušťování jejich energie, a v poslední fázi měly za úkol opatřit bytosti třetí éry hmotným tělem. Není uvedeno jakým způsobem to prováděli, možná také pomocí energie Logu. Kroniky nicméně přiznávají, že konstrukce a formování hmotného těla, spolu s vytvářením vhodného prostředí pro nově vznikající bytosti na rozličných planetách, nebyla ani pro všemohoucího Stvořitele nijak jednoduchá práce, a svědčí o tom i vyprávění z Knihy Dhyanů. Je tam zaznamenáno, že „...mnoho pokusů bylo neúspěšných a dlouho trvalo, než byl vhodný typ hmotného těla stvořen“. Když se to Stvořiteli a jeho pomocníkům konečně podařilo, byla tímto hmotným lidstvem osídlena řada oblastí Vesmíru. Především prý Plejády, Orion, oblast Siria, a také vzdálené oblasti Vesmíru, o nichž nevíme v podstatě vůbec nic.