Boje mezi soukmenovci...

    V Judeji vládli sice potomci Šalamounovi z domu Davidova, ale i tam pronikalo pohanství. Králové totiž žárlili na moc duchovenstva a záviděli králům Izraelským, že vládnou neomezeně. Proto potají podporovali pohanství. Přesto v Judeji přece jen Mojžíšův zákon nepřestával vládnout až do roku 306 př. Kr., kdy se král chaldejský Nabuchodonosor zmocnil Jeruzaléma, a odvedl většinu obyvatel do babylonského zajetí. Utrpení poroby bylo prospěšné Židům po stránce nábožensko-etické. Bylo ozdravujícím obdobím, očistilo víru po otcích zděděnou a vrátilo národ k zákonu Mojžíšovu. Zůstal-li však lid tentokráte ušetřen vlivů náboženství svých pánů, nebylo možno to říci o judejském duchovenstvu. Levitové vešli do nejužšího styku s duchovenstvem chaldejským, žili pohromadě s ním a prorok Daniel se stal dokonce hlavou chaldejských žreců. Za to, že vyložil králi Nabuchodonosoru sen tak, aby se mu líbil, „zvelebil král Daniela a dary veliké a mnohé dal jemu, a pánem ho učinil nade vší krajinou Babylonskou, a knížetem nade všemi mudrci babylonskými.“ (Daniel, 2, 48). Také se tvrdilo, že byl učitelem Zarathustrovým. Blízký styk levitů s chaldejskými mudrci vedl k tomu, že chaldejská filosofie náboženská, v podstatě čistý panteismus, přijala velmi mnohé z náboženské filosofie židovské. A naopak chaldejství mělo silný vliv na židovství a dalo vznik sektě, která vrátila jménu Izrael původní význam etymologický: „Ten, jenž zápasí s Bohem.“
    Touto sektou byli farizejové, což v hebrejštině znamená zvláštní. Farizejové ovšem podali věřícím jiný výklad tohoto slova a prohlásili, že znamená „poznamenaní“, tedy lišící se svou dokonalostí a nábožností od ostatních Židů. Farizejové přijali některé základy chaldejského učení panteistického, přizpůsobili je však duchu židovství jež vycházelo ze zásady, že Židé jsou národ vyvolený, a tedy nadřazený, a chaldejské zbožnění člověka přenesli na národ. Tak přišlo nové učení odkloněné od Mojžíšova. Bylo nazváno „Kabbala“, což znamená podání, poněvadž bylo dlouho uchováváno a šířeno ústním podáním od učitelů k žákům. Později, a to o plných 800 let, stala se Kabbala podkladem Talmudu, a byla plně a nejvýrazněji podána a vyložena v „Zaferha-Zogaru“, neboli Knize velkoleposti. Toto učení se těší u Židů největší úctě. Za autora je považován rabín Symeon-ben-Nochan z poloviny I. století po Kristu, ale pravděpodobnější je, že kniha byla napsána teprve v X. století po Kristu.
    Farizejové naráželi z počátku na velké překážky ve vlastním lidu, který se v zajetí vracel ke staré, čisté víře. Nebylo možno hlásati Židům v zajetí, kteří nepřestávali oplakávati zboření chrámu jeruzalémského a věřili v pomoc Jehovy, že není Jehovy, že je to pouhý přelud. Zvolili proto jinou cestu: navenek lidu hlásali věrnost zákonu božímu a stavěli se v čelo náboženského hnutí, které nenávidělo pány židovského národa, a s dovednou přetvářkou zdůrazňovali nutnost dokonalého plnění předpisů Mojžíšova učení. V tajných kroužcích, jejichž počet členů v době Josefa Flavia nepřekračoval 6.000, pak vytvářeli a hlásali nové své učení které bylo směsí chaldejského panteismu a židovství. Vliv těchto tajných kroužků farizejských vzrůstal, a když král Kýr dovolil Židům vrátit se do vlasti, společně s proroky šli i četní farizejové. Učení farizejské bylo materialistické, a Království Mojžíšova Boha nad vesmírem pojímali jako politickou vládu židovství nad národy. V očekávaném Mesiáši neviděli farizejové Vykupitele prvního hříchu a vítěze zbraní ducha, nýbrž dočasného, krví poražených národů zbroceného krále, který učiní Izraela pánem světa, a rozdrtí koly vítězného vozu všechny národy. Byli opatrní a obratní. Neočekávali vládu nad světem od podle nich neexistujícího Jehovy, ale klaněli se mu aby oklamali věřící. Moc tajných společností, jež byly předchůdci svobodného zednářství, se brzy rozšířila i po Judeji. Farizejové šli vytrvale za dvojím cílem: zmocnit se politické vlády nad národem obsazením vyšších náboženských úřadů a hodností, a postupně získávat národ pro svoje učení. Zvláště jim šlo o to, aby se zmocnili Synedrionu.