Andaluské pobřeží je také strmé
Platon popisuje tuto rovinu takto: „Zaprvé tedy byla... celá krajina od moře velmi vysoká a strmá. Naproti tomu bylo okolí města jednou hladkou a stejnorodou rovinou, jež obklopovala město a měla protáhlý tvar, neboť měřila v jednom směru 3000 stadií a ve směru od moře 2000 stadií. Tato končina ostrova Atlantis ležela celá směrem na jih a byla chráněná před severním větrem.“ To vše se shoduje s údaji o Tartessu. Andaluské pobřeží je strmé a jsou na něm zčásti velmi vysoké hory. Také na severní straně Andalusie leží pohoří Sierra Morena, které chrání jižněji položenou rovinu kolem řeky Baetis před severním větrem. Město Tartessos leželo na otevřené západní straně rozsáhlé protáhlé roviny podél Baetis mezi horami. Také oněch 3000 stadií na délku se shoduje s délkou údolí od východu k západu. Zmíněných 2000 stadií šířky v severojižním směru se také přesně hodí na oblast kolem Tartessu.
Rovina byla protkána kanály spojenými navzájem dalšími příčnými kanály. Přesně stejný systém kanálů dokládá v údolí Baetis římský kartograf Strabon.
Bohatství Atlantidy bylo tak veliké, že ho nikdo jiný nikdy předtím ani potom nedosáhl. Tartessos byl nepochybně nejbohatším městem na západě a jedním z nejbohatších center v tehdejším světě vůbec. Zvlášť o jeho stříbrných pokladech vyprávějí antičtí dějepisci úplné báje.
Hlavním zdrojem bohatství Atlantidy byl kov. To se hodí také na Tartessos, jehož bohatství bylo založeno především na stříbru a mědi ze Sierry Morena.
Z kovů vyzdvihuje Platon ve své zprávě o Atlantidě především „horskou měď“. Tento výraz později znamenal mosaz, tedy slitinu mědi a zinku. Platon označoval tento kov jako oreichalkos, „přírodní rudu“. Dále tvrdil, že byla stejně vzácná jako zlato a že v jeho době už byla známá jen jako jméno. Podle toho nemohlo jít o měď, protože ta byla v Platonových dobách běžná. Výraz oreichalkos proto musel Platon používat pro vzácnou přírodní slitinu mědi, patrně bronz. To se opět skvěle hodí na Tartessos, neboť město ve starověku proslavil právě bronz.
Platon líčí hojnost lesů, zemních plodů, ovoce, zvěře atd. v okolí hlavního města. Zcela podobně velebí Strabon bohaté údolí Baetis.
Ze zvěře vyzdvihuje Platon především Poseidonova posvátná zvířata. Podle antického autora Diodora Sicilského byl býk ve staré Ibérii posvátným zvířetem, které bylo velmi uctíváno. Potvrzují to rovněž četná vyobrazení býka z kamene, bronzu a hlíny.<br>
Atlantida byla velká námořní mocnost, jejíž moc sahala až do Egypta a Tyrrhénie. Tartessos byl první námořní říší na západě, jeho obchodní zóna sahala na východě nejen do Tyrrhénie, ale až do Asie a na severu až do Aviemi, dnešní Anglie.
Atlanťané, popř. Atlante, se stýkali s jinými „oceánskými ostrovany“ a také s obyvateli „protilehlé pevniny“. Platon měl patrně na mysli bretaňské ostrovy bohaté na cín a protilehlou pevninou myslel Anglii. O Tartessanech je známo, že těžili cín na bretaňských ostrovech a obchodovali také s Avienem, dnešní Anglií.
Hlavní svatyní Atlanťanů byl Poseidonův chrám ležící u moře. Na severní straně jižního ramene delty Baetisu byly lokalizovány pozůstatky bývalého velkého Poseidonova chrámu.
V Poseidonově chrámu měl stát sloup z oreichalkosu, do nějž byly vyryty zákony. To se hodí na to, co napsal Strabon o záznamech Tartessanů. Také oni vyrývali do kovových sloupů své nejstarší zákony, které byly podle Strabona staré 6000 let.
Atlantidě vládli králové a následníkem se stával vždy nejstarší syn. Stejné to bylo v Tartessu, jak zaznamenali starověcí dějepisci.
V Atlantidě byl královský palác. Také v Tartessu byl královský palác „arx Gerontis“ u ústí řeky Baetis.
Poddaní atlantského krále se dělili na vládnoucí a služebnou třídu. K té první patřilo 60 000 obyvatel blahobytné roviny a jim sloužili chudí horalé. Stejné aristokratické uspořádání vládlo rovněž v Tartessu. Jeho obyvatelstvo se skládalo z vládnoucí, od práce osvobozené vrstvy „populus“, a ze služebných „plebs“.
Ostrov Atlantida se po dlouhém období rozkvětu náhle kvůli zemětřesení potopil do moře. To by mohlo být mystické vyjádření skutečnosti, že Tartessos zničili po dlouhé epoše blahobytu Kartaginci.
Na místo se během tisíciletí uložila několikametrová vrstva bahnitého humusu. Byl Tartessos Platonovou Atlantidou? Nebo alespoň kolonií potopené královské říše? Schulten dal dohromady mozaiku zobrazující město u západního oceánu, které zbohatlo díky těžbě rud, kovoprůmyslu, námořnímu obchodu a zemědělství. Toto město není iluze, to město skutečně existovalo a leží přesně tam, kam Platon umístil východní konec Atlantidy. Tedy u Gadesu, dnešního Cádizu.
Nikdo nepochybuje o tom, že Řekové ještě v Platonově době, tedy pouhých sto let po zničení Tartessu, o tomto světově proslulém, bohatém městě dobře věděli. A pro historiky bylo vděčným tématem, jak po šťastných staletích tak náhle a záhadně zaniklo. Tehdy ještě bylo dost knih které se o Tartessu zmiňovaly, a v dobách Platonova mládí ještě žili lidé, kteří znali toto město znali. Byť jen z vyprávění pamětníků.
Pokud se Platon v nějakých údajích nemýlil, pak po topografické a kulturní stránce by mohl být Tartessos s Atlantidou totožný. Jen ty časové údaje tak docela nesouhlasí. Atlantida měla podle Platona existovat přibližně v době 10 000 před Kristem. Platon čerpal od Solona a o Solonovi se traduje, že se při své návštěvě u egyptských kněží dopustil početní chyby. Což se nedá ani dokázat, ani vyvrátit. A tak nepostrádá slabiny ani teze o Tartessu coby Atlantidě. Nesporné zůstávají i nadále prameny zmiňující se o Antarktidě. Ty žijí dál, i když už v antice byli lidé, kteří zpochybňovali existenci tohoto ostrovního kontinentu. Přesto se našli v každé epoše nezdolní dobrodruzi, kteří se vydávali hledat ponořené město s pohádkovými poklady. A jestli nezemřeli, hledají je dodnes...