Amerika nade vše...

    Již v dobách první světové války usiloval prezident Wilson, pokládaný za velkého mírotvorce, o rozbití turecké, rakousko-uherské a německé říše, aby se tak na výsluní moci více posunula Amerika. Ani zvláštní vztahy s bývalým utiskovatelem amerických kolonií a dnešním přítelem Velkou Británií nezastavily Spojené státy před neustálým podlamováním britské nadvlády na moři. Američané podporovali osvobozenecká hnutí v Indii a Africe. Ale když chtěla Anglie v roce 1956 spolu s Francií a Izraelem zabránit znárodnění Suezského průplavu, udělal jí prezident Eisenhower čáru přes rozpočet. Británie musela od svého požadavku ustoupit a přišla o své velmocenské postavení. Podobně dopadla Francie, která během dvanácti let musela poskytnout samostatnost svým koloniím v severní Africe a jihovýchodní Asii.
    Noviny „New York Post" založil před dvěma sty lety americký velkopodnikatel Alexander Hamilton. Tento list otiskl velmi zajímavý článek s titulkem „Amerika nade vše!" Zpráva popisovala americké plány na „zcivilizování Středního východu". Další detaily tohoto velkého projektu USA přineslo s brutální otevřeností listopadové číslo uznávaného měsíčníku „Atlantic Monthly". Psali: „Nejprve musíme z Iráku udělat svou vojenskou výchozí základnu k novému uspořádání arabského světa - podobně jako se poražené Německo stalo po druhé světové válce naším nejdůležitějším opěrným bodem v Evropě." Časopis poté odhalil detaily, které veřejnost do té doby neznala: Po obsazení Iráku bude pod americkou patronací uzavřeno vojenské spojenectví mezi Íránem, Izraelem, Tureckem a Eritreou. Arabské ropné státy se uchýlí pod ochranu tohoto paktu, týká se to především Saúdské Arábie, států Perského zálivu a Kuvajtu. Současně obdrží prozápadní režimy v Egyptě, Jordánsku, Jemenu a Afghánistánu masivní hospodářskou a vojenskou pomoc. Oslabíme tak vliv radikálních islamistů. Nakonec vznikne nezávislý palestinský stát, který samozřejmě nebude představovat ohrožení pro Izrael, ani Jordánsko.
    Podle nejnovějších údajů Pentagonu bude realizace této strategie stát sto miliard dolarů, jež budou investovány v následujících pěti letech. „Tímto způsobem se největší ropné zásoby na světě konečně dostanou do rukou mocnosti, která spotřebovává čtyřicet procent celoplanetární produkce ropy, tedy USA," prorokoval středovýchodní korespondent „Atlantic Monthly" Kaplan. „Je to investice, která se vyplatí." Ovšem jedním dechem dodává, že tuto koncepci lze realizovat pouze tehdy, „pokud se s ní americké obyvatelstvo identifikuje se stejným nadšením jako s podmaněním ve druhé světové válce poraženého Německa a Japonska". I pokud americké elity získají pro tento plán svůj vlastní národ, ani zdaleka to nemusí stačit. Po naprosto zřejmém neúspěchu podmanění si Ruska, a nevypadá to že by se na tomto stavu mělo něco změnit, pak mimo Ruska tu vyrostli konkurenti jako Čína, či Indie, a jiní. Američtí stratégové mají ale i v tomto bodu jasno, Rusko, ani Čína, momentálně neprojevují imperiální ambice. Zatím jim prý jde v první řadě o vlastní ekonomický rozvoj, a k tomu jsou nutné masivní investice umožněné využitím svých obrovských nerostných zásob...
    K ovládnutí světa potřebují USA finanční prostředky v astronomických hodnotách. Ty není možné získat jen od daňových poplatníků, a právě proto zaměřili Američané svou pozornost na Střední východ. Neokonzervativní imperialisté hovoří zcela bezostyšně o tom, že irácká ropa poslouží k financování rozvoje amerického impéria. Prostředky na udržování armády, čítající miliony amerických vojáků rozmístěných po celém světě, na vývoj a nákup supermoderních zbraní, nebo třeba na dopravu vojenského materiálu, musí plynout ještě z dalších zdrojů. Podle vzoru Římské říše by měly patřičné podíly odvádět vazalské a satelitní státy. V případě jakékoli války vazalové vyhlásí mobilizaci a své armády vyšlou do boje po boku Američanů. Proto chtějí čeští „političtí poskokové“ nahonem obnovit vojenskou povinnost. Důležitou roli v koncepci ovládnutí světa hraje také astronomické zadlužení USA, jen japonské banky jim půjčily celkem tři triliony dolarů. O dluzích Číně panují jen velmi nejasné představy. S tím si Američané hlavu nedělají, objevily se názory, že americké dluhy budou ve společném zájmu odepsány.
    Mohou ale USA svůj světovládný sen uskutečnit samy? Tuto otázku si položili někteří myslící Američané, mezi nimi jsou i renomovaní odborníci. Takový profesor Schwenninger z renomovaného newyorského „World Policy Institute" soudí, že americké snahy narazí nejen v Evropě, ale především v Asii na „masivní odpor". Pokud budou USA chtít napodobit Řím a zbytek světa proměnit v „závislé provincie", hrozí podle Schwenningera „rozštěpení Západu". Evropa se proti takovému postavení bude bránit a pokusí se vojensky osamostatnit. V Asii a na Středním východě dojde k radikalizaci obyvatel a vypuknou povstání proti cizí okupační moci. Totéž platí pro Palestinu. Zdá se tedy, že Amerika stojí před osudovým rozhodnutím, oni se totiž hodlají pustit do dobrodružství takového typu, jaký doposud v dějinách vždy ztroskotal. Zříceniny starého Říma snad poskytují dostatečně odstrašující příklad. Já bych k tomu osobně dodal, že případné trosky amerického impéria by se od těch římských a athénských lišily tím, že by byly radioaktivní a rozkládaly by se po celé zeměkouli...