Ach ti zlí duchové...

    Svět se mohl již dávno zbavit zlých duchů nebýti naivnosti Noeho, který vzal na svůj koráb několik párů duchů. Od té doby se rozmnožili a jsou všude. Rádi tančí mezi rohy býků vracejících se od napajedel, nebo ve středu žen vracejících se po pohřbu. Závist přihání je též k rabínům. Jejich útočištěm jsou ořechové stromy, v každém listu je skryt zlý duch, a proto není radno usnouti ve stínu ořechů; mohou si se spícím nebezpečně zahrát. Talmud přímo kypí bajkami o zlých duších, kouzelnictví, čarodějství, a radami jak si počínat. Tak například je nebezpečné choditi do osamělých míst, neboť tam sídlí zlí duchové. Není radno být o samotě v době ubývání, nebo přibývání Měsíce, neboť to je doba zlých duchů. Není moudré zdraviti někoho v noci, neboť ten, jehož zdravíte, může být zlým duchem, a podobně. Nejnesmyslnější pověry, šířené později podvodnými kouzelníky, uvedeny byly nejdříve v Talmudu, jako např. že pátek je nešťastný den, potkati kříž je špatné znamení, a podobně. Farizejští tvůrcové Talmudu sledovali svůj cíl: zlehčovati Boha a profanovati nadpřirozené v životě. Dařilo se jim to – i nejzanícenější křesťané počali se bát pátků, nebo potkaných křížů. Přirozeně že rabínové, stavící svoji moudrost a moc nad boží, připisovali si vládu nad zlými duchy a nebáli se jich. Také znali všemožná kouzla. Tak se z Talmudu dozvídáme, že jeden z tvůrců Talmudu znal tajemství života a smrti. Mohl vzkřísit člověka kterého sám dříve zabil. Přirozeně mohl vracet život i zabitým zvířatům. Vymyslil si také způsob jak se živit snadno a levně. Před každým večerem zabil tříletou kravičku, a pak jí se svým přítelem rabínem snědl. Ráno kravka oživla, aby byla večer znovu zabita, a v noci snědena. Jiný znamenitý a moudrý rabín, který dával přednost zvěřině, proměňoval svou kouzelnou silou tykev v jelena, a meloun v laň. Tento moudrý rabín potřeboval pro svoje kouzla tykve a melouny. Rabbi Elezer nepotřeboval nic, měl všeho dostatek. Stačilo zamumlati několik tajemných slov, a rázem se objevilo co si kdo přál. Třebas celé pole poseté tykvemi, jak stojí psáno v Talmudu jeruzalémském... Rabbi Jannaj mohl proměnit vodu ve štíra. Jednou, když byl unaven pěší chůzí proměnil ženu, kterou právě uzřel v osla, a teprve když přijel na místo svého cíle vrátil ji opět podobu lidskou. Všichni význační rabíni byli podle Talmudu obdařeni čarovným kamenem, kterým činili zázraky a kouzla. Jeden rabbi se bavil tím, že se kamenem dotýkal mrtvých ptáků, kteří rázem oživovali a ulétali.
    Citovaný Rohling ve svém díle uvádí příklady, jak Talmud soustavně a důsledně nejrůznějšími výmysly a nesmysly mění a kazí smysl textů z Bible. Tak například, podle Talmudu, bůh stvořil prvního člověka jako hermafrodita, Adam a Eva tedy představovali jedno tělo. Později bůh změnil způsob jejich myšlení a rozdělil je. Adam v té době byl obrem jehož hlava se dotýkala nebes. Když ulehl ke spánku, nohy jeho byly na nejzazším západě, a hlava na nejrannějším východě. Když však zhřešil, bůh učinil ho menším než průměrného člověka.
    Obrem byl i Og, král Bazanu, o němž se zmiňuje Bible. Talmud ho rovněž uvádí na scénu. Rabíni tvrdí, že díky své výšce nezahynul při potopě světa. Když už i nejvyšší hory byly zatopeny, Ogova hlava se stále ještě vznášela nad hladinou. Ocitl se však v nebezpečí, že bude uvařen protože voda, která zaplavila zemi, byla vřelá. Og byl však chytrák. Zpozoroval, že voda kolem korábu Noeho je studená, a proto se nevzdálil od korábu ani krok. Jedinou trýzní, a to nemalou, byl pro něho dlouho trvající půst. Až to jeho samého znepokojovalo, poněvadž jinak pojídal denně 2.000 býků a stejný počet zvěře, a zapíjel jídlo 2.000 vědry vína. Když přišli Židé do jeho království Bazanského, chtěl se jich zbaviti jednou ranou. Věděl, že jejich tábor zaujímá tři míle země. Odlomil kus skály a vysadil si ji na hlavu aby ji uvrhl na lid Mojžíšův. Avšak Jehova prohlédl jeho záměry a poslal mravence aby balvan podkousali. Mravenci vykonali velmi rychle svůj úkol, rozkousali na hlavě Ogově skálu v základech, takže mu zapadla na ramena jako nějaká ohromná beranice. Zatím co se marně namáhal aby ji stáhl s hlavy, přispěchal Mojžíš s kladivem jehož topůrko měřilo 10 loktů, vyskočil do výše 10 loktů, podrazil Ogovi paty a zasadil mu ránu od které zemřel. Později rabbi Jochanan objevil v poušti ohromnou kost kolem níž běžel tři míle než dospěl k jejímu konci. Byla to stehenní kost Ogova. Když jednou Ogovi vypadl zub, dal si z něj Abraham, který zub našel, vyřezati postel. Abraham se výškou a tloušťkou vyrovnal 74 obyčejným lidem, a snědl kolik spotřebovali 74 lidé. Talmud na jiném místě tvrdí, že si dal Abraham z Ogova zubu udělati křeslo, ale podle farizejské morálky je pravda obojí. Nesmíme se však domnívati, že Talmud obsahuje jen samé bajky a pověsti zvané „Aggades“. Jejich úkolem je pouze zesměšňovati a zlehčovati boha a bibli, aby vynikla nad ně síla moudrosti farizejů. Talmud obsahuje vedle bajek, které odhalují hluboký pád židovství po jeho odklonu do Mojžíšova Zákona, i základní myšlenky farizejského učení které čerpalo jednak z bible, jednak z chaldejské filosofie. Tak se na dvanácti místech setkáváme s vírou v přesídlování duší, kterou si farizejové přivlastnili z chaldejského učení v době babylonského zajetí. Víru v přesídlování duší se podařilo Talmudu vštípit nejen židovskému národu, ale dokonce ve formě spiritistických a theosofických učení také mnohým křesťanům. Talmud tvrdí že bůh, když ze své vlastní podstaty stvořil duši Židů jako se z otce rodí syn, připravil všem věčnou blaženost v Ráji. Jsou však přijímáni do Ráje až po důkladné očistě, dříve musí projíti nejrůznějšími vtěleními. Proto se duše zemřelých vrací aby se znovu vtělily do novorozených lidí, a to několikráte dokud je bůh nepovolá k sobě. Stává se, že Žid zavraždí jiného Žida, nebo že se dopustí zločinu zrady židovství tím, že se zřekne příslušnosti k svému národu. Jak se zachová bůh k takovému zločinci? Podle Talmudu bůh jich nezatratí, neodsoudí k věčným mukám. Odsoudí je pouze na rok k pekelnému mučení. Pak se provinilá duše židovská vtělí do rostliny, pak do živočicha, potom do nežida, a nakonec je uznána za hodna vtěliti se opět do Žida, čímž si zajistí přijetí do Ráje.