A stádo pošlape...

    Objevily se dohady, že dojde li po krachu Řecka a Irska ke krachu Španělska, a nedej bože i Itálie, krachne i eurozóna a tím padne i euro. Na to lze říci, že tento dohad je na základě předchozího jen pouhým zbožným přáním. Eurozóna jako taková nekrachne, protože eurozóna je vlastně Německo. Němci jsou od jejího vzniku hlavním sponzorem eurozóny. Německo hospodaří s ročním přebytkem zahraničního obchodu asi 180 až 250 miliard eur. Holandsko má přebytek 100 miliard, ale na druhé straně Itálie má deficit 90 miliard a Španělsko dokonce 150 miliard. Eurozóna je vytvořená ze zemí ekonomicky značně asymetrických. Za normálních okolností to vidět není, ale zásluhou krize se asymetrie projevila naplno. Dnes je jasné, že bez německé podpory a vlivu eurozónu není možné udržet. Přitom pro Němce, kteří investovali 2 biliony nejen do sjednocení země, ale investovali další biliony do měnové unie, by byl odchod z eurozóny nákladnější než setrvání v unii. Z tohoto důvodu se zdají být možné dvě verze vývoje. Tou první je zavedení oscilačních kurzů eura, které může během roku oscilovat na úrovni mínus 15 - 20 procent. Druhá možnost je zúžení eurozóny tak, aby to Německo bylo schopné utáhnout. Mimo Německa by v eurozóně zůstala Francie, státy Beneluxu, asi i Slovensko, a možná některá z pobaltských zemí. Státy jako Irsko, nebo Řecko, a možná i Česko a další, by musely eurozónu opustit. Neberte v potaz debilní Klausovy žvásty jak je nám dobře že nemáme euro. Nehledě k tomu, že Němci by nám za současného stavu asi euro ani nedali! A pokud se týče členství v unii, pořád je lepší být maličkou bleškou v kožichu velkého medvěda a celkem pohodlně se vézt, než z kožichu vypadnout a očekávat kdy na mne ten medvěd šlápne. Třeba by toho propouštění států z unie potřeba nebylo, kdyby ovšem americké banky byly schopné vrátit evropským bankám 1,7 bilionu dolarů, které jim poskytly na financování jejich hypotekární expanze. Pak by nebyl rizikem ani případný kolaps Španělska a Itálie. S těmi bankami je to stejně na pováženou. Německé a francouzské banky v roce 2009, v čase vrcholící hospodářské krize, dosáhly více než třista miliard eur čistého zisku. Je tedy možné věřit debilním žvástům že banky jsou před kolapsem? Že to neudržíme? Problém je, že banky v podstatě nejsou státní. Za dnešního stavu věcí už nestačí jen udělat korektní analýzu stavu zemí a ty země, které neobstojí, budou muset bohužel z eurozóny odejít. To už nestačí. Země EU se musí pustit do řešení skutečných příčin krize. Kdyby k tomu přistoupili už dřív, neměli by dnes problémy s eurem. Doposud je však v unii dost těch, kteří to řešit nechtějí. Budou ale muset, protože se začínají ozývat silné varovné hlasy. Například švýcarští bankéři se velmi obávají dalšího vývoje, protože z jejich zásob už zmizely i peníze z černé ekonomiky. Což se doposud nikdy nestalo!
    Nepomůže ani svěcená, některá z vlád v Česku bude muset dříve či později přikročit k progresivnímu zdanění bohatých vrstev. Hlavně však zamezit aby títo lidé nemohli reagovat tzv. strategií „pěti vlajek“. To  znamená, že nejste občanem žádné země, a díky tomu jste pro daňové úřady nedostižitelní. Anebo majetek přesunete do oblasti kde vám vlastně zůstane, ale nebude podléhat zdanění. Tak funguje nadační mechanismus, charitativní organizace,  nebo fondy. A existují i další možnosti o kterých toho moc nevíme. Ale existují...
    Ať se to komu líbí, či nelíbí, vážná ekonomická krize je stále realitou a její konec je v nedohlednu. Co nás čeká? Přežijeme? Jakousi útěchou nám budiž že lidstvo vždy přežilo, otázkou je však za jakou cenu. Je jasné, že vývoj vás neohrozí když máte hotovost a nemáte dluhy. Což pro valnou většinu domácností neplatí. Co nám tedy zbývá? Uvědomit si co si můžu, a co nemůžu dovolit. Musíme být skromnější a redukovat svou často přehnanou spotřebu. Když to tak střízlivě vezmete, proč si za každou cenu kupovat třeba nový 3D televízor když na to nemám a musím si vypůjčit? Jen proto, že debilita na tři dé vypadá lépe než debilita na dvě dé? A to za okolností kdy současný stav rozvoje  civilizace je neudržitelný? Není pochyb o tom, že nadměrná spotřeba devastuje planetu. Tisíce čtverečních kilometrů  oceánů pokrývají odpadky. Kyslíková vrstva, jejíž síla byla kdysi 60 až 80 metrů, má dnes s bídou 10 metrů. Člověk se k planetě chová jako virus. A jak je dostatečně známé buď hostitel zlikviduje virus, nebo virus zlikviduje hostitele. Jen pro srovnání. Propočítali, že kdybychom všichni měli spotřebu jako jeden průměrný Američan, na pokrytí spotřeby by nestačilo ani pět Zemí. Na spotřebu průměrného Evropana by byly potřeba dvě Země. A kdybychom měli spotřebu jako miliarda Číňanů patřících k chudobné vrstvě, Země by uživila až 15 miliard lidí. To je alfa a omega při rozhodování jak bude lidstvo dále žít.
    Zdá se nesporné, že celý svět v nastávajícím období značně zchudne. Pokud bychom použili proslulá Churchilova slova, čeká nás pot, slzy a krev. Podle zesnulého Kennedyho by byla namístě otázka co je ten který jedinec schopen společnosti nabídnout, a ne co od společnosti požaduje. Na takové úvahy ale síly běžných lidí nestačí, na to musí přijít jiné hlavy. Proto se nedivme že je potřeba Matrix, protože stavět na lidských přáních nelze. Musí tu být někdo soudný kdo rozpozná co možné je a není. A stádo pošlape jak bude potřeba...