A roboti na to čumí...

    V tomto světě je pro velmi mnoho jedinců těžké být spokojený, natož pak šťastný. Pro mnoho lidí je velmi těžké dokonce i dýchat. To nevadí, tato zkušenost má velkou cenu. Proces se děje a valí se vpřed stále rychleji. Kdo o tom nic neví tak vězte, že západ předává moc východu, rozum předává moc intuici, a muži předávají moc ženám. Tento proces je už tak rozjetý, že už nejde zastavit. Nepodaří se vám to, nejdříve byste jej museli pochopit. A až jej pochopíte, nebudete mít důvod jej zastavovat. Jsme ve fázi, kdy strachu již dochází dech, a jedinci věnují čím dál větší pozornost radosti. Sice nesměle, nicméně stále více raší výhonky štěstí, a přibývá jich. Lidé přestávají být ochotní se dále bát jednoduše proto, že míra úzkostí dosahuje už takového stupně, kdy i člověk bez jakékoliv větší edukace pozná, že strach nás zabíjí více než cokoliv jiného. Onemocnění kardiovaskulární = strach z projevu a radosti, onemocnění tlustého střeva = strach z bolestí minulosti, a tak by se dalo pokračovat. Dostali jsme se do fáze, kdy mocným grázlům začíná docházet energie. Jejich Energií jsou peníze, platíme za světlo, platíme za teplo. Brzo se však volná energie prolomí veškeré “karantény“, a my budeme mít k dispozici neomezené množství energie. Energie - jak kouzelné to slovo... Dokonce i otrlí gauneři, kteří dosazují ministry jako své panáčky na nitích lhostejno zda v Česku, USA či jinde, i tito všemocní otrlí gauneři ztrácejí sílu. Tolik obávaní ilumináti, Bilderbergové, bankovní kartely, vládci FEDu, zkrátka všichni ti korporátní fašisté ztrácejí sílu. Bodejť by ne, vsadili na strach. A vláda strachu se rozpadá před očima. Tak zvaná pátá dimenze, svět prostý negací, svět nižšího stupně hmotnosti, který je zde již napůl přítomný, nepustí do sebe nikoho, kdo zůstává ve strachu. Svět třetí dimenze zde samozřejmě zůstane v paralelním chodu, stejně jako zde zůstal paralelně se světem lidí i svět krokodýlů, žížal, heřmánku a žuly. V páté dimenzi se skutečně vlády, dluhy, léky, zkoušení u tabule, spalovací motory, obrazovky, a podobná nadělení nebudou moci vyskytovat. Budou se nám jevit podobně jako exponáty v muzeu mučení.
    Vše dožívající kolem sebe kope a brání se svému konci zuby nehty... Společnost zamořená vražednými indiciemi a zlověstnými symboly... Tak třeba jeden přípravný výbor vtisknul jedné olympiádě tak apokalyptickou stylizací, že by se za ni styděl i Goebels s Hitlerem. Nebo ty chemtrailsy, tyto kondenzační čáry zjevně zůstávající na nebi hodiny, a měnící se v souvislou oblačnost... Kondenzační čáry, jejichž argumentační popírání zmáhá už i upřímné zaměstnance hydrometeorologických úřadů oddaných vědě a důvěřujících vládě... Co ty epidemie, které plánují loutkáři? Co ten kolaps ekonomiky? Co ta depopulace? Nevím, ale připadá mi, že to všechno jsou jen zrcadla, pouhý odraz naší vlastní autodestrukce. Chceme podvědomě strach, máme jej tedy plné vagóny. Chemtrailsy jsou zase pouhým odrazem a zhmotněním neochoty jedinců vnímat světlo, odrazem vlastní potřeby jedince vkládat mezi sebe a světlo stále nové překážky. Dokud nepřijmeme fakt, že celý vnější svět je prachsprosté zrcadlo jedincova vnitřního světa, budeme se zde do nekonečna všemu divit... Jenže čemu? Vždyť jsme jedno lidstvo, a stádo nelze rozdělovat na nás a na ně. Oni jsou naši součástí, stejně jako my jsme jejich součástí. Každý v sobě máme kus Rockefellera, stejně jako každý Rockefeller má v sobě kus každého z nás. Jedinci jsou na sobě vzájemně závislí, stejně jako je Západ závislý na Číně, a Čína na Západu. Nemá cenu loutkáře a korporativce obviňovat z toho, či onoho, vždyť tím sami sebe usvědčujeme z naprosté neschopnosti a nesamostatnosti. Lidé s nimi tu hru přece hrají velmi ochotně! Strkají jejich benzin do jejich aut, půjčují si jejich nuly na úvěrových kartách, dobrovolně se krmí jejich tabletkami od nástupnických firem IG Farben. Dobrovolně padáme na zadek před pochybnými tituly z jejich slabomyslných škol přesto, že i zásluhou takových opuncovaných debilů čteme v jejich médiích palcové titulky, že tématem roku 2014 bude třeba dražší hovězí.
    Naprosto si nemáme na koho stěžovat, kromě nás samotných. Nemá smysl zuby nehty odmítat třeba očkování, které se mezitím změnilo v čipování. I toto odmítání je projev strachu z následků toho, co jedinci dobrovolně dopustili. Neznalost zákona neomlouvá... Přestaňte kohokoliv kritizovat a obviňovat, stejně jsou to jenom zoufalé projekce jedincovy nepřiznané sebekritiky, a dobře skrývaných výčitek svědomí. Konec konců i tento materiál je určitým alibi proč se nehroužit jen do mého vlastního nitra, proč nebudovat svůj vnitřní vesmír. Dá dost velkou práci přijmout sám sebe a odpustit si, že nepociťuji nutkání zachránit jen sám sebe, ale zachraňovat druhé a zejména ty, kteří si to neobjednali. Potřeba činit se nepostradatelnými v jejich životě je hlavním důvodem proč nezbývá čas na zachránění sebe sama. Je přirozené postavit ve svém životě sám sebe na první místo? A koho jiného byste tam, proboha, chtěli postavit? Není snad přirozené rozhodnout se prožít tvořivý život v krásném, silném a zdravém těle? Duše nezná strach, vyhnání strachu je primárně o uvědomění si lásky v sobě. Opuštění strachu je primárně o propojení se s naší vlastní duší. Opuštění strachu je primárně o připuštění pravdy o nás. Naše duše žádný strach nezná. Strach zná jen rozum. Pokud se od něj oprostíte zjistíte, že naše duše, tvoje duše, každá duše je tak nádherná, tak bohatá, a obsahuje naprosto všechno co potřebujeme vědět. Veškeré latentní schopnosti jsou v ní zakomponovány a dočasně nepřístupné jsou nám pouze naším strachem, že to přece nemůžeme vědět. Vždyť na to nemáme školy! To přece nemůžeme umět, vždyť na to nejsme odborníci! Pravda o nás je taková, že my lidé nejsme jenom duch ve hmotě, jsme energie a světlo. A energie a světlo je vším...