Ze světa Morfea...

    Přešel rok 2012, který by měl být podle řady „badatelů“ zvláštním rokem. Tohoto roku mělo dojít k jakémusi „pozvednutí“ lidstva na jakousi vyšší úroveň, tedy jinak řečeno mělo dojít k nějakému celospolečenskému zvratu. Datum stanovili na 21.prosinec, kdy se prý hvězdy na obloze objeví ve znamení obrovského kříže. Těžko říci, možné je v podstatě všechno. O jaké „pozvednutí“ proboha může jít? To se jako každý dobrovolně vzdá materialistického koryta a vydá se na cestu za něčím imaginárním? Nenechte se vysmát... Pokud by opravdu mělo ke změně dojít, pak mají pravdu mýty různých národů, podle kterých nynější svět zanikne ohněm. A pak teprve by měl nastat nový „zlatý věk“. S novými lidmi, i když možná v podstatě stejnými jako dosud... To záleží jací bohové budou ono „povznesení“ režírovat.
    Nicméně změna je opravdu třeba a nastal ten nejvyšší čas. Četl jsem úvahu na jednom církevnickém webu a tam stálo, že „... cherubu s plamenným mečem dostane povel opustit stráž u stromu života, a když tak učiní, celé tvorstvo bude stráveno a bude se jeviti nekonečným a svatým, jako se nyní jeví konečným a hříšným“. Je to jasné? Tato civilizace dostala údajně dobu vymezenou na šest tisíc let. Co za tu dobu stihla? Možná mírně pootevřela dveře uzavírající její materiální doupě a vzniklou škvírou vidí jiný svět, se kterým si neví rady. Člověk může silou svého rozumu srovnávat a soudit jen to, co je mu důvěrně známo, a tudíž z vnímání pouze tří smyslů, či tří živlů, nelze odvodit čtvrtý, respektive pátý. Lidské touhy jsou omezeny vnímáním, a pak tedy si nelze přát to, o čem nikdo nikdy neslyšel, nebo neviděl. A navíc vidět něco ještě ani zdaleka neznamená vědět, nebo alespoň to chápat. Vše stojí jen a jen na dohadech prosazovaných elitářskou klikou jako pravda. Hlavně proto si s tím škvírou viděným jiným světem nikdo neví rady. Možná až ta nová civilizace, zpočátku, než opět a znovu zparchantí...
    Toto zamyšlení je určeno všem kteří cítí, že dnešní svět není to pravé. Jsou nuceni v tomto světě žít, nicméně mnohé něco přímo nutká přemýšlet o realitě. Týká se to více mladých lidí, na škodu ale je, že mnozí z nich nejspíš berou příliš psychedelik, a určitě kouří moc marihuany. Únik hledají v hraní příliš akčních videoher, tráví příliš mnoho času o samotě a knihu si přečtou jen zřídka, pokud vůbec. Nepochybně existuje i skupinka bystrých, přemýšlejících dospělých, jsou ale rozhodně v menšině. ONI jsou přece jen již „hotoví lidé“, a proto v sobě nenosí náležitou flexibilitu, představivost, a možná také ani jisté rozčarování nutné k tomu, aby realitu vnímali na hlubší, všezahrnující úrovni. Vnímali realitu metaforickým a pozměněným způsobem, a dokázali tomu přizpůsobit i svůj vlastní světonázor. Myslím si, že je čas pokusit se vyjevit podobu nynější svízelné situace, a pokusit se poskytnout alespoň nějaké vodítko jak bychom se mohli z toho marasmu dostat ven a alespoň nahlédnout do jiné, skutečné reality.
    Tato snaha se může někomu zdát být na první pohled svým způsobem „vyšinutá“, jenže opodstatnění určitě má. Existují celkem oprávněné obavy, že propast mezi generacemi se neustále rozevírá. Proč? Mladí jsou možná blázniví, hloupí však rozhodně nejsou. Vědí co je mýtus a legenda, i když nerozliší Pana od Dionýsa, či Junga od Campbella. Znají intelektuální rozcvičky, či hlavolamy a vědí, že to všechno je jen metafora. Instinktivně chápou, že tato metafora nutně ztratila na přesnosti tím, že nám ji filtrují různé zprostředkovací kanály. Nicméně její podstata zůstává stejná a dá se shrnout do tří základních skutečností. Tento svět je vězením utkaným z našich vlastních myšlenek, snů, strachů a tužeb, aby nám znemožnilo poznat pravdu o nás samých. Dalším nesporným faktem je, že jsme otroci, a o svých životech a osudech nemůžeme rozhodovat o nic víc než dobytek sehnaný do stáda. Jsme vydáni na milost a nemilost silám, které si vůbec nedokážeme představit. Silám, kterým rozhodně neleží na srdci náš prospěch. Rovněž tak začíná být zřejmé, že lidstvo je jakýmsi zdrojem potravy a svět, jak jej známe, je pouze důmyslným a složitým mechanismem, který má naši pozornost od tohoto faktu odvrátit. Jinými slovy svět je farma, a my jsme dobytek. Naše sny jsou tudíž sny kusu masa které bude zkonzumováno. Pouze skutečně svobodomyslní, či extrémně rozčarovaní jedinci, nebo v lepším případě obojí jsou ochotni, či schopni přijmout, nebo aspoň zvážit fakt, že tato tři tvrzení mohou cosi vypovídat o realitě. Setrvávají tak v pohodlných hranicích fantazie, ať už ve vědecko - fantastických knihách a filmech, starověké mytologii, či v hollywoodských akčních snímcích.
    Přesto nejsou tyto myšlenky ničím novým, naopak jsou do značné míry středobodem lidského porozumění obyčejnému světu ve většině, ne-li ve všech kulturách, a ve vší zaznamenané historii. To, že svět není tím čím se být zdá, tvrdí všechna náboženství a naznačuje to řada různých mýtů. A nakonec to svým způsobem, mimo veškerou racionální a i iracionální pochybnost, dokázala i véda. Náboženství nás od útlého dětství, až do stáří přesvědčují, že na svá rozhodnutí nemáme žádný vliv, že svobodná vůle je jen pouhou iluzí. Jenže ve skutečnosti jsme jen miniaturní součástkou nějakého obrovského mechanismu, jakéhosi vyššího soustrojí, které si ze své současné perspektivy ani nedovedeme představit. Mýty ostatně, byť nepřímo, naznačují totéž. Existuje-li Bůh, či božstvo, veškeré lidské úsilí je nevyhnutelně redukováno na nevědomou pošetilost. V lepším případě je to určitá boží zkouška, v horším je to pouhé pobavení pro chladný, lhostejný Osud. Ještě horší navíc je, že dnešní věda, od darwinismu až po teorii chaosu, nám vnucuje totéž. I když používá racionální, a nikoli mystickou terminologii. Boha a Osud nahrazuje gravitační teorií, atomovými částicemi a mnohým dalším.
    Náboženství, ani véda, se dosud neodvážily byť jen letmo naznačit, že by lidstvo mohlo existovat jen jako potrava pro jakési jiné bytosti, jejichž existenci si neuvědomujeme. Tyto bytosti z nás doslova tyjí, tak jako jiné druhy tyjí z těch pod nimi aby samy přežily. Zásluhou náboženství se lidstvo v tomto dravém světě odjakživa považuje za nejvyššího predátora stojícího bezpečně na samém vrcholu řetězce. Některé gnostické texty označují boha za „lidojeda“, což způsobilo, že právě kvůli takovým „uklouznutím“ byly patrně gnostické texty vyřazeny z bible. Jenže podstatně významnější paralelu s těmito texty lze najít i v oblasti starověkých mýtů, a především v okultních tradicích.olu s fantazií, pracují na plné obrátky. A lidičkové to doslova „žerou“.