Zázrak nasycení pěti tisíc...

    Za zmínku rovněž stojí zázrak nasycení pěti tisíc. V předchozím textu jste se mohli dočíst, že vysvěcení kněží té doby byli nazýváni „rybáři“, a stejně byli označováni i jejich pomocníci. To ale platí jen pro češtinu, v originále se obě slova liší. Čeština má však pro obě slova pouze jeden výraz - rybář. Kandidáti křtu pak byli nazýváni „ryby“. Ježíš se stal vysvěceným „rybářem“ až poté co vstoupil do „Království nebeského“, tedy Nejvyššího kláštera. Do té doby neměl žádný kněžský úřad. Při obřadu vysvěcení levitští kněží podávali kandidátům vysvěcení pět bochníků chleba a dvě ryby, kandidáty ale mohli být pouze obřezaní Židé. Nežidé a neobřezaní Samaritáni neměli šanci takovou funkci dostat. Celý „zázrak“ spočíval v tom, že vysvěcený Ježíš, patrně z hlediska liberálnosti, rituál asi záměrně nerespektoval, což demonstroval nabídnutím bochníků chleba a ryb neposvěcenému shromáždění. Ježíš byl navíc označován jako Kristus, což v řečtině znamená král. Říkáme-li tedy Ježíš Kristus, říkáme vlastně král Ježíš, a jeho královské dědictví byl Královský dům Judův, Dům Davidův. Mnohokrát to zdůrazňují jak evangelia, tak i epištoly sv. Pavla. Od roku 33 měl Ježíš dvojité postavení, král-kněz, nebo častěji král-rybář. Tento status se pak stal dědičným a dynastickým úřadem Ježíšových potomků, a další králové-rybáři byli vždy nejdůležitější a rozhodující v historii rodové pokrevní linie.
    Před narozením druhého syna v roce 44 byla Máří Magdaléna z Judey vypovězena, zapletla se totiž do politického povstání. Po dohodě s tehdejším králem Herodem-Agrippou II. pak spolu s Filipem, Lazarem a několika sluhy odcestovala do Galie, což je pozdější Francie, kde žila na Herodově panství nedaleko Lyonu. Mariin odchod z Judey byl pak zobrazován v ilustrovaných rukopisech a různých dalších uměleckých dílech. Její život a práce ve Francii, zejména v Provence a Languedocu, byly popisovány nejen v dílech evropské historie, ale také v liturgii římské církve až do doby, než Vatikán vše potlačil a odstranil. Exil Máří Magdalény je popisován i v Knize odhalení. Je tam jasně psáno že byla v té době těhotná. Je zde také uvedeno jak následně římské úřady Marii, jejího syna a jeho potomky persekuovaly. Byla to Galie kam Marie přenesla Sangréal, Svatý grál, a ještě jinak královskou krev. V Galii pak tato proslulá rodová linie bezprostředních potomků Ježíše a Máří Magdalény žila a vzkvétala dalších 300 let. Podle tradiční symboliky Grál představuje kalich obsahující Ježíšovu krev. Podle posledních poznatků byl v dávné minulosti pohár, nebo kalich symbolem ženy. Reprezentoval posvátnou nádobu, vas uterus, tedy ženskou dělohu. A odtud tedy pramení tvrzení že Máří Magdaléna, když prchala z Judey do Galie, přenášela Sangréal. královskou krev, v posvátném kalichu své dělohy. I o tom je psáno v Knize odhalení. Jméno druhého syna bylo Josef. Tradičním mužským symbolem byla čepel, nebo roh. Tento symbol býval zobrazován jako meč, nebo jednorožec. Ve starozákonní Písni Šalomounově a v Žalmech Davidových je plodný jednorožec spojován s královskou linií Judovou a právě proto provensálští kataři používali zobrazení jednorožce k symbolizování pokrevní linie Grálu.
    Máří Magdaléna zemřela v Provenci v roce 63 a na její památku dal ještě v tomto roce Josef Arimatejský postavit slavnou kapli v anglickém Glastonbury. Byl to historicky první křesťanský kostel na světě, a v následujícím roce ho Mariin syn Ježíš Justus zasvětil své matce. Tento Ježíšův syn byl v Anglii s Josefem Arimatejským již dříve. Bylo to v roce 49 když mu bylo dvanáct let. A právě tato událost inspirovala Wiliama Blakea k napsání slavné písně Jerusalem. Kdo byl Josef Arimatejský, muž který měl údajně v plné režii všechny události okolo ukřižování? A proč Ježíšova matka, jeho žena a zbytek rodiny zcela a bez námitek akceptovali jeho zasahování?
    Až v roce 900 se římská církev rozhodla oznámit že Josef Arimatejský byl strýcem Ježíšovy matky Marie. A od této doby byl zobrazován při ukřižování jako mnohem starší než Matka Marie, které bylo tehdy asi 50 let. Před tímto prohlášením římské církve ale historické záznamy zmiňovaly Josefa jako mnohem mladšího! Podle záznamů zemřel 27. července roku 82 ve věku 80 let, v době ukřižování mu tedy bylo 32 let. Ani toto prohlášení církevníků neodpovídá skutečnosti. Josef Arimatejský nebyl nikdo jiný než Ježíšův vlastní bratr Jakub! Proč se z Jakuba stal Josef Arimatejský? Navíc přízvisko Arimatejský nemělo žádnou souvislost s nějakým konkrétním místem, žádná Arimatea neexistovala. Z tohoto pohledu není nijak překvapivé že vyjednal s Pilátem Pontským umístění Ježíše do vlastní rodinné hrobky. Dědičné označení Arimatejský je zkomolenina řeckohebrejského ha-Rama-Theo, což bychom dnes přeložili jako Jeho Božská Výsost, nebo Jeho Královská Výsost. Tradice tehdejší doby hovoří zcela jasně. Protože Ježíš byl starší mesiášský následník - Christ, Kristus, Král - potom jeho mladší bratr byl korunní princ - Jeho Královská Výsost, Rama-Theo. A v nazarenské hierarchii měl korunní princ vždy titul Josef. Stejně tak Ježíš byl titulárním Davidem, a jeho žena měla titul Marie.