Vědátoři učí zemědělské plodiny odolávat suchu

    Zdá se to být docela důležité, i když... Nikdo sice neví jak daleko to dojde, ale v měnícím se klimatu narůstají průměrné teploty a tím se zvyšuje riziko sucha. Tak třeba farmáři v USA ztrácejí  důsledkem nedostatku vody deset až patnáct procent roční úrody. Šlechtitelé se proto snaží produkovat nové odrůdy plodin odolnějších vůči suchu. Řešením to ale není.
    Jako jedna z variant existuje samozřejmě zavlažování. Jenže voda je celosvětově čím dál dražší, což zvyšuje náklady. Těžko říci jak to bylo dřív, ale vědátoři zjistili, že přílišné zavlažování vede k hromadění solí v ornici vinou odparu nadbytečné vody, v níž je sůl v malém množství obsažena. Což by pak mělo zhoršovat kvalitu zemědělské půdy. Dali se proto do vymýšlení tzv. úsporných postupů zavlažování, při nichž by se voda přiváděla přímo ke kořenům, a tím by se mělo omezovat její odpařování. Není to nic nového pod sluncem. Tak například zahrádkáři, když prošvihli zalévání brzy zrána, oblévali za horkých letních dnů alespoň kořeny. Ovšem něco jiného je oblévat kořínky na malém záhoně, a dostat vodu ke kořenům plodin na velkých zemědělských plochách. Ono je totiž docela možné, že potřebná technologie plus voda přijde podstatně dráž. No, někdo by si na tom alespoň namastí kapsu.
    Jako další možnost vědátoři vidí v pěstování plodin kterým sucho méně vadí. Americká semenářská společnost Pioneer Hi-Bred nedávno uvedla na trh sérii zcela nových, geneticky upravených hybridů kukuřice. Tato kukuřice by měla prospívat i při menším přísunu vody. I když to nevíme jistě, prozatím to hodlají prodávat k vyzkoušení jen v USA. Hlavně v západních státech a na středozápadě, tedy v oblastech nazývaných podle převládající pěstované plodiny „kukuřičný pás“. Domnívají se, že tyto nové hybridy by měly zvýšit úrodu v suchých oblastech až o pět procent.
    Američané nejsou sami, švýcarská společnost Syngenta rovněž uvedla na trh hybridy kukuřice odolné proti suchu. Švýcaři naopak slibují, že zvýší úrodu kukuřice v suchých oblastech dokonce o patnáct procent. Do obdobného podnikání se pustil i známý miliardář Gates. Spolu se svou manželkou, a dalšími bohatými naboby, založili nadaci podporující výzkum odrůd kukuřice vhodných pro suché oblasti subsaharské Afriky, kde dnes tato plodina tvoří podstatnou složku místní výživy. Nevíme sice jak dalece to Gates a další zbohatlíci myslí s tou pomocí opravdu, ale jisté je jedno. Zakládání takových a podobných nadací se poslední dobou stalo módou. Svět se neodvolatelně mění a zakládání takových nadací, čím větších tím lépe, je výbornou možností jak investovat kapitál a přitom o něj nepřijít. A navíc z něj nemuset platit daně. A pak je tu sporný smysl takové nadace. Už před časem se v rámci vyprahlé Sahary jedna vědátorská grupa pokoušela o dost podivný projekt. Hodlali nad poušť doslova nahánět dešťové mraky. Měly k tomu posloužit obrovské ventilátory rozmístěné kolem mořského pobřeží. Byl kolem toho velký humbuk, ale od té doby už o projektu nepadla sebemenší zmínka. Asi na ten nesmysl nesehnali peníze.
    V těchto případech jde ještě o rozmanitá křížení běžně existujících odrůd. Avšak jak Pioneer Hi-Bred, tak Syngenta, a potažmo i další semenářská a agrochemická společnost Monsanto, si ve svých laboratořích začali důkladněji hrát s geny rostlin. Kukuřice odolné vůči suchu se tedy snaží vyvíjet i pomocí genetického inženýrství. Do výzkumů investují miliardy, ale pokud se jim to podaří, investice se jim v brzku mnohonásobně vrátí. Dobře vědí, že trh na nové odrůdy a hybridy čeká. Otázkou ovšem je jaké nasadí ceny, a tudíž který farmář na to bude mít. Pokud ovšem to bude chtít pěstovat. Ale s tím si určitě poradí, prostě to nařídí. S biotechnologickým gigantem Monsanto spolupracuje na výzkumu genetických modifikací také německá BASF, největší chemická společnost na světě. Vědátoři obou korporací společně vnesli do kukuřice gen, který má zvyšovat její  odolnost proti nedostatku vody. Využili k tomu gen označovaný jako cspB z půdní bakterie zvané Bacillus subtilis. Tento gen má řídit vytváření bílkoviny, která chrání struktury uvnitř buňky. Měl by je tedy „opevnit“ proti nepříznivým podmínkám. Tento gen identifikovali v bakteriích vystavených přílišnému chladu a z toho vyvodili, že by mohl pomáhat rostlinám vyrovnat se i s nedostatkem vody.
    Takto geneticky upravenou, čili transgenní kukuřici, testovali v suchých oblastech USA, kde se ovšem dal příjem vody snadno řídit zavlažováním. Zjistili údajně, že transgenní kukuřice má ve stejných podmínkách až o 15 procent vyšší výnosy oproti běžné kukuřici. Což může, ale také nemusí být pravda, správný koňský handlíř dokázal prodat i chromého koně jako bezvadného. Nezůstává však jen u kukuřice, dali se do zkoumání podobné genetické úpravy cukrové třtiny a doufají, že během desetiletí se jim podaří získat plodinu s mnohem větší odolností proti suchu. Možná jsou to momentální dílčí úspěchy, i když nikdo neví co to může způsobit v budoucnu. Ale zůstaňme v realitě. Otázkou stále zůstává kde brát ty opravdu správné geny. Prozatím se orientují na rýži, pšenici a kukuřici. Při hledání plodin odolných vůči suchu se zaměřují na geny ze suchomilných rostlin. Ty by podle představ vědátorů, pokud by se jim podařilo je vpravit do běžných plodin měly způsobit, že se zmenší počet průduchů v listech a tím by se povrch listů měl stát tužší, méně prostupný, což by mohlo zpomalit odpařování vody. Rostlina by pak mohla přežít i v sušších podmínkách. Jinou možností je prý dodání genů prodlužujících kořeny rostlin a umožňující jim vysát více vody i ze suché půdy. Údajně už našli gen, který má směrovat kořeny k vlhčím místům. To by byla paráda! Zasadíte rostlinku a víc se o ni v podstatě nemusíte starat! Hledej si vláhu kde chceš!
    Co k tomu dodat? Každá rostlina, jakkoliv moderně upravená, vždy potřebuje vodu. Takže pokud její množství klesne pod přijatelnou úroveň, ani sebelepší odrůda nemůže vyrůst. Některé odrůdy odolné vůči suchu navíc naopak trpí když je vody moc, případně je pro ně podstatné ve které fázi jejich životního cyklu sucho udeří. A to může být velký problém, protože podstatou změn klimatu je velká variabilita a rychlé, těžko předvídatelné změny počasí. A navíc do geneticky upravených rostlin se vědátoři pokoušejí vnášet gen z jiného organismu, nebo některý původní gen vyřadit z činnosti. Lze se v této souvislosti ptát, jestli tak perfektně znají a ovládají DNA manipulovaných rostlin? Co kdyby nějaká vyšší bytost začala takové hokus pokusy provádět na vědátorech? Nebo platí okřídlené heslo po nás třeba potopa?