Tajemný Egypt

    V současné době je vstup do Velké, či příčí se mi říci Cheopsovy pyramídy, veřejnosti přísně zakázán. Příčina tohoto opatření souvisí s pozoruhodným odkazem někoho, kdo po sobě zanechal sfingu, či pyramidy. Starověcí Egypťané to rozhodně nejsou, ti už přišli k hotovému. Stejně jako jejich slavní faraonové. Přesto alespoň v počátcích po určitou dobu znali hodně. Nevíme co všechno samolibí vědátorští machři vykopali z písku a poschovávali protože nevěděli co s tím. Posvátné, rituální, tam se toho vejde...

    Tutanchamonova dýka z nerezové oceli, zlaté modely letadel, po vědátorsku motýlů, radioaktivní mumie... Nejzasvěcenější jedinci znali elektřinu, nebo k čemu je dobrá uranová ruda. Podstatně více přemýšlející vědátoři z naměřených údajů odhadují, že nitro pyramidy ukrývá s velkou pravděpodobností energii odpovídající sile nejméně jedné atomové bomby. Jen samolibec se může ptát jak je možné, že už před nějakými 5 000 roky byl někdo schopen využívat špičkové technologie rovnaké úrovně, jakými se tak honosí dnešní doba. Spíše by měli přiznat, že dnešní doba od těch starých, zaniklých, kopíruje a opisuje co může. Pouze znovuobjevuje, a ještě k tomu mnohdy blbě... Ti zaniklí disponovali vědomostmi, které jsou dnes znovu pracně  objevovány. Ať už jde o genovou technologii, nebo využívání záření a spoustu jiného.

    Pokud chtějí dnešní historikové označit nejakou zemi za kolébku západní civilizace, spojují obvykle tento přídomek s antickým Řeckem. Staří Řekové však všechny svoje znalosti získávali z Egypta. Prapůvodní znalosti Egypťanů sahají podle kronik, o kterých máme jen velmi mlhavé ponětí, do dob před více než 23 000 lety. Tenkrát v Egyptě žily velmi vzdělané osobnosti, které byly pokládany za bohy a kterým jsou připisovány mimořádně dlouhé období vlády. Vybraní prastaří Egypťané pak byli strážci vědomostí a zkušeností, které nám ta skvělá civilizace zanechala jak na papyrech, tak i v podobě kamenných staveb. Hlavně v pyramídách.

    Bylo by s podivem, kdyby o této skutečnosti prastaří Řekové nevěděli. Řecké učence a historiky pak do Egypta hnala možná i zvědavost a to, co v zemi Nílu mohli vidět, přesahovalo jejich možnosti chápání. Třeba takový Homér, Solón, Herodotos, Platon, nebo Pythagoras, ti všichni pátrali po původu moudrostí. S větším či menším úspěchem, rozhodně si však z Egypta spoustu poznatků a vědomostí odnesli. I když možná ne všichni věděli co s tím. Pak nastala tma.  V letech 391-404 po Kristu, za vlády Theodosia I., šéfové sílící křesťanské církve prohlásili staré egyptské památky za pohanské a zakázali jejich výzkum. A tak bylo nutno na Egypt zapomenout.

    Až v roce 1638 se vypravil do Egypta britský profesor Greaves. Jel tam s konkrétním cílem, chtěl se pokusit potvrdit nebo vyvrátit domněnku, že v egyptských stavbách lze najít vodítko pro výpočet rozměrů Země. K tomuto rozhodnutí jej údajně přivedlo studium knih milánského lékaře a matematika Cardana, který byl na počátku 16. století blízkým  přítelem univerzálního učence Leonarda da Vinci. Cardano v knihách uváděl, že přírodovědeckými znalostmi disponovaly před Řeky i staré civilizace. Cardano tvrdil, že už tisíce roků před nástupem alexandrijských učenců byl znám pojem zeměpisná šírka, a tehdejší matematikové ji dokázali vypočítat presněji než Eratosthenes, nebo Ptolemaios. Což na Greavese muselo silně zapůsobit. Cardano psal rovněž o Velké pyramidě v Gíze a to Brita přimělo k rozhodnutí pyramidu prozkoumat.

    Pustil se do měření pyramíd na základě tehdy uznávaných, přísně vědeckých metod. V později publikované knize popisoval, jako se přes hromady suti dostal až k původnímu vchodu ve výšce šestnásté vrstvy kamenů. Vylezl rovněž až na vrchol a napočítal 208 stupňů. Z toho odvodil svislou výšku stavby na 152 metrů. Podle pozdějších měření má být o pět metrů nižší, jen 146,59 metru. Změřil také délku jednotlivých stran a jejich součtem mu vyšla hodnota 211,23 metrů. Ať už jsou jeho měření třeba méně přesná, stejně to byl borec. Lezl jak sám říká přes hromady suti a to se moc špatně měří.

    Greavesovy závěry vzbudily v tehdejší Anglii nebývalý zájem a mezi vědátory vypukly bouřlivé diskuse. Jedním z diskutujících byl i dr. Harvey, znovuobjevitel krevního oběhu. Jako správný internista s údivem konstatoval, že Greaves nenašel žádné větrací šachty, kterými by mohl během výstavby proudit do pyramídy čerstvý vzduch. Podle Harveyova názoru takové šachty musely existovat, protože... „...jak už víme, nemůžeme stejný vzduch vdechovat dvakrát. Vždy potřebujeme přísun čerstvého vzduchu!“

    Greaves síce větrací šachty nenašel, nebo si jich nevšiml, ale na jižní a severní stěně královské komory si povšiml dvou výklenků. Viděl tam stopy sazí a z toho usoudil, že výklenky sloužily na odkládání olejových lamp. Stopy po sazích ale už nikde jinde nenašli a tak od svícení olejovými lampami museli ustoupit. I když spíše lékařská než architektonická připomínka Harveye cosi do sebe měla. Další Britové, Vyse a Perring, o dvěstě let později našli na venkovní stěně pyramidy výstupy šachet. Že průduchy vedou do královské komory zjistili až když je vyčistili. Bylo pak cítit, jak do královské komory začal proudit vzduch. Z toho usoudili, že šachty sloužily na ventilaci a tak tyto průduchy označili  jako větrací šachty. Ať už se Vyse s Perringem snažili sebevíc, vědátorská elita 19. století stejně jejich poznatky a závěry striktně odmítla. Vždyť oni už všechno znali, nebylo co objevovat!