Svádějí to na Tauridy...

    Britští astronomičtí vědátoři se pokoušeli naformulovat jakés takés vysvětlení proudu meteorů - Taurid, které jsou na obloze k vidění. Tauridy mají údajně souviset s Enckeovou kometou, pro kterou navrhli model „špinavé sněhové koule“. Vymysleli teorii, podle níž Encke a Tauridské meteority vznikly z obrovské komety, která se měla rozpadnout o nějakých 40,000 let dříve než vstoupila do vnitřní sluneční soustavy. Možná to tak je, možná není, oni totiž nijak zvlášť neupřesnili jak na to přišli. Prostě dohad, výmysl...
    Představa komety rozpadlé do menších kusů není nic nového a podporovat tuto představu by měla kometa Shoemaker-Levy 9 v roce 1994, a také návrat periodické komety Machholz 2, rozpadlé patrně na dvě části. Podle jiné teorie převážná část komet v sluneční rovině, které jsou nyní pozorovatelné, pochází z velké komety, která se možná původně rozštěpila několik století před Kristem, a může se rozštěpit znovu. Čínské záznamy pozorování meteoritů v posledních dvou tisíci letech zachycují kumulaci velkých počtů pozorování meteorů každých pár století. Tato pozorování jsou uskutečňována ve stejnou dobu každým rokem, je to ta velkolepá podívaná známá jako Tauridy, kterou můžeme pozorovat v noci od října do listopadu. Další takový roj je možné sledovat v červnu i ve dne, roj dostal název beta Tauridy. Oba meteorické roje mají být nějakým způsobem spojené.
    Tyto roje muselo vytvořit patrně něco obrovského, z tohoto pohledu by byla kometa Encke jen zlomek nějaké větší  komety. Ta větší kometa by měla být jaksi nečinná a stejně tak další nečinné komety vědátoři předpokládají i v Tauridském roji. Jenže... Může být ve vesmíru něco nečinného? On totiž žádný z takto uvažujících vědátorů tu nečinnost nebyl schopen specifikovat. Že v Tauridském roji mohou být mnohem větší objekty napadne i jen trochu myslícího a o danou problematiku zajímajícího se laika. Stejně tak je docela možné, že z toho množství letících kusů občas některý zasáhne i Zemi, Měsíc, či jinou planetu. Což ostatně mohli názorně sledovat když zanikala Shoemaker-Levy. Vědátoři sebevědomě prohlašují jak jsou stran meteoritů míjejících, či případně potenciálně Zemi ohražujících v obraze a jejich výpočty přesné. Nejsou, Zemi v dost těsné blízkosti již několikrát minul objekt o němž neměli ani potuchy. A to jsou pro podobná neustálá pozorování vyhrazeny observatoře. Dokáže někdo odhadnout kolik a jak velkých tam může potom být kusů? Jsou izolované, nebo se vyskytují v rojích? Navíc už zjistili, že mnohé kusy nejsou osamoceny, ale vyskytují se ve dvojicích, které kolem sebe obíhají. Vysvětlení pro tento jev neexistuje. Odpověď prý není jednoduchá, protože meteorické proudy se prý sice pohybují po oběžné dráze kolem Slunce jako planety, ale jejich oběžné dráhy jsou silně rušeny planetami. A protože, či spíše přestože nikdo o těchto rušivých vlivech nic neví a ani je nedokáže odhadnout, astronomové prý přesně vypočítali jak se oběžná dráha Taurid měnila v průběhu století. Těžko říci o jaké přesnosti je možné mluvit...
    Historikové dodnes nejsou schopni vysvětlit tzv. střídavý krok civilizací. To znamená střídání civilizací. Ona totiž ta současná bezmezná důvěra ve vlídné nebe je až přespříliš lehkomyslná a je výsledkem krátkozrakého postoje lidí slepě důvěřujících „vědeckým“ záznamům starým pouhých zhruba 200 let. Bylo by namístě začít si uvědomovat že neobýváme vlídnou planetu. Nejen že nikdo z příslušných vědátorů neví jaká Země ve skutečnosti je, ale navíc tato planeta je položena natolik „nešikovně“, že je ostřelována relativně často. Nikdo sice nedokáže určit proč, ale hned v počátcích „zrození“ této civilizace před nějakými 5000 lety, prošla Země průběhem prvního tisíciletí několikerým „bombardováním“. A pokaždé se zcela zřejmě svět změnil, což vedlo až ke ztrátě nahromaděných znalostí a moudrosti předků. Na pováženou rovněž je, že samolibí astronomičtí vědátoři odmítají náznaky v dochovaných mýtech a záznamech starověkých civilizací, které mohou obsahovat velmi důležité záznamy o dění na obloze. Podle vykopaných sumerských záznamů na tabulkách se zdá být téměř jisté, že tento tajemný národ už tisíce let před Kristem věděl o dění na obloze podstatně více než celá dnešní oficiální astronomická vědátorská grupa. Bez urážky, je to jen konstatování skutečnosti. Staré národy nebyly až zas tak úplně neznalé, či pověrčivé ve své víře, že objevení se komety je špatné znamení! Věděli patrně moc dobře co takový, pouhý jeden zlomek, dokáže při nárazu na Zemi natropit za paseku. Že to dokáže způsobit silné zemětřesení, vyvolat vulkanickou činnost a tím vznik obrovských požárů. Nikdo nemá představu jakou dokáže takový zlomek při pádu do vody vyvolat tsunami, které pak v mžiku zaplaví nejen pobřežní, ale i vnitrozemní regiony. Ejhle, nová potopa...
    Dost vědátorů žvaní jak mají vše pod kontrolou, že proti případnému nebezpečí dokáží reagovat. Skutečností je, že opravdu jen žvaní. Existuje ale hrstka slušných vědátorů kteří dokázali přiznat, že jakákoliv opatření proti případně ohrožujícím objektům zůstávají velkým problémem. Ani myšlenka jakési planetární obrany není nic nového pod sluncem, už to tu bylo. Jedna věc je jistá, trosky něčeho většího, pohybující se sluneční soustavou, mohou kdykoli zasáhnout Zemi, aniž by pozemský vědátor byl schopen proti tomu cokoli udělat. Astronomové, zvláště ti kteří se specializují na komety, či asteroidy, nejsou přesvědčeni o takovém modelu vnitřní sluneční soustavy který by mohl připouštět periodické odstřelování Země zbytky nějaké rozpadlé obrovské komety. Nicméně jsou i tací, kteří tuto možnost připouštějí a teprve čas rozhodne kdo má pravdu a kdo se mýlí...