Stačí jen chtít...

    Problém je v tom, že v tak velkém přísunu informací se objevuje bohužel i spousta dezinformací, pověr i nesmyslů, pramenících z materiálního, nebo pseudoduchovního pohledu autorů. Dají se poznat podle toho, že se převážně prezentují jako vševědoucí, a egoisticky nás přesvědčují že jen oni vědí co bude následovat v nejbližších dnech. Tak se můžeme často dočíst i o událostech které si navzájem protiřečí. Dozvíme se o duchovní transformaci v podobě zvyšování vibrací a oddělování temnoty od světla, o konspiračních teoriích a informacích o tajných spolcích usilujících o světovou vládu, o probíhajícím přepólování naší planety, o válce která začne už zítra, pokud ovšem nezačala už včera, o chystané invazi mimozemšťanů včetně channelingu s členy Galaktické rady, a také o řadě naprosto nejasných proroctvích a mystériích. Toto nepřeberné množství informací bohužel nevede k vytvoření jasného obrazu o nadcházejících událostech, ale naopak vnáší chaos a obavy do myslí lidí čtoucích tyto bláboly. Mnozí z nich, kteří snadno podléhají emocím, se tak snadno mohou dostat do zbytečného stresu a depresí, které mohou způsobit i psychické problémy. V očekávání brzkého konce již násilně ukončily život stovky členů různých náboženských sekt, a také množství sebevražd běžných lidí je alarmující. I když ty sebevraždy je možné přičítat spíše modernímu, pokrokovému světonázoru.

    Je zřejmé, že nikdo není schopen s jistotou říci obrazně co bude zítra, ale jisté je, že vyvrcholení krize je nezvratné. Za tohoto stavu společnosti je nesmysl po někom chtít, aby se mimo starostí o přežití zabýval ještě hledáním pravdy o smyslu života. A pokud se někdo takový najde, je částí jen nepatrného zlomku z celkového počtu obyvatel této planety. Kdo tyto starosti nemá, je jeho prvořadým zájmem zachování stávajícího stavu a nějaké vznešené myšlenky o nějakém spravedlivém životě jsou pro něj jako červený hadr pro býka. Vůbec jim nevadí že akceleruje egoismus, sobectví, násilí, touha po moci a majetku. Že náplní života většiny současných lidí je honba za penězi a nadměrnou dávkou požitků. Církevníci ustrnuli na svých dogmatech a jsou naprosto neschopni vlastní transformace odpovídající potřebám současného člověka. Ztráta lidských hodnot, a byť iluzorních vznešených ideálů, se nepochybně podepsala na lidském charakteru. Může mít za současného stavu myšlení opodstatnění nějaká snaha docílit poučení človíčka z předchozích nezdarů? Brání snad tomu poučení jeho genetická výbava? Bohové prý tvořili človíčka především jako otroka, dělníka, který měl za ně těžit zlato, když pro ně samé to byla příliš těžká práce. Prostě nechtělo se jim makat. Odtud pak pramení zřejmě i človíčkova nechuť k práci, a bohové to dobře věděli. Měli to být zlatokopové, a tak aby je ta těžká práce také nepřestala bavit, museli človíčkovi naprogramovat i notnou porci touhy po onom kovu. A od té doby je človíček takový jaký je, a žádné vznešené ideály na tom nic nezmění. I když patrně jsou mezi človíčky i nepodařené kusy, které by honbu za zlatem klidně vyměnily za jiný smysl života. Jenže... Chceš li, nebo spíše musíš li s vlky býti, musíš s nimi výti...

    Co z toho plyne? Z pohledu zastánců dnešního status quo jsou války nutné k regulaci počtu lidiček vždy, když dojde k hmotné krizi. Jinými slovy když by se mocní nenažranci museli s ostatními dělit o své „těžce“ nabyté zisky. Tedy o to, oč okradli ostatní, kteří na hrabání zlata nemají buňky. Jaksi jim to nejde, i když by někteří rádi! Jenže místa nahoře jsou přístupna jen omezenému počtu zájemců. A nemáš li náturu, tedy buňky se účinně rvát, pak máš smůlu. A budeš patřit mezi ty nevydařené s přednostním právem na selekci evolučního výběru. Podle něj přece právo na život mají ti nejodolnější! A kdo má moc, ten určuje kdo je, či není tím nejodolnějším. Kdo má právo se hřát na výsluní. Spoléhat se na tvrzení různých myslitelů že duchovní evoluce je nevyhnutelná, neboť prý nám byla určena nekonečnou moudrostí celého vesmíru, je více než iluzorní. Překážky bránící nám v jejím naplnění prý budou odstraněny. Jenže kdo je odstraní, když se k tomu nemá sám človíček? Bezmezně se spoléhat na pomoc shůry jaksi dost dobře nejde a nikdo z jiných bohů človíčka určitě nepovede tam, kam on sám ani nechce. Pomoz si sám a bude ti pomoženo. Človíček se musí sám chtít dobrat své podstaty, a pokud se mu to podaří, pak může uvažovat o naplnění svého života. Je ale nesmyslné spoléhat se na jakési Nadjá, které je údajně vždy s námi a připraveno převzít naše břemeno. Je li nějaké Nadjá, proč potom neovliVňuje to naše Já? Proč se ti nepodaření nevzbouří? A nemusejí sahat rovnou po zbrani! Existuje totiž obrovská síla v lidském myšlení, a není to výmysl. Pokud je alespoň někomu něco málo známo o tzv, Schumannových frekvencích ale neví co to je pak vězte, že je to energie vyzařovaná lidskými mozky. Jinými slovy je možné změřit, jak lidé reagují na různé podněty. Je zajímavé sledovat jak se tyto frekvence mění když třeba Zemi postihne zemětřesení. Nebo jiné šokující události. Aniž si to lidé uvědomili, zvedl se odpor vůči doslova magorickému jednání mocných tohoto světa. Jaksi jim najednou nejde uskutečnit co si předsevzali. A o čem byli přesvědčeni že půjde jako po másle. Nemusíme po nich střílet, stačí si silně přát změnu. To je to Nadjá a pokud si uvědomíme že to funguje, pak se možná dokážeme vzdát i toho svého malého Já...