Smolné Afroditiny lásky

    Zatím jsme Afrodítu představovali v poněkud záporném světle, ale napravme to. Kyperskému sochaři Pygmaliónovi oživila např. mramorovou sochu, do které se sochař bezhlavě zamiloval. Navíc nemívají bohyně lásky ve vlastní lásce štěstí. Afroditiným manželem byl chromý, od kovářské výhně věčně ukoptěný Hefaistos. Lze se pak divit že se poohlížela jinam? Afroditiny zálety s bohem války Áreem však byly odhaleny za poněkud trapných okolností. Podstatně horší ale bylo, že Afrodítin skutečný miláček, Adonis, tragicky zahynul na lovu roztrhán kančími tesáky. Zeus se však nakonec nad Afrodítou alespoň částečně smiloval a na půl roku pouštěl Adonise z podsvětí. Samozřejmě na období jara a léta.

    S Afroditou byla spojovaná celá řada zajímavých symbolů, konkrétně myrta, růže, jablko, mák, holubice, delfín, vlaštovka a lípa. Afrodítinou planetou byla samozřejmě Venuše. Afrodítiným odkazem je v jistém smyslu téměř celé hvězdné nebe, tak třeba Perseus, Andromeda, Kassiopea, Ariadna, Kallistó... Na nebi je celá řada objektů pojmenována právě v souvislosti s milostnými příběhy. Ona ta řecká mytologie je v tomto směru vůbec podivně romantická. Láska stojí přímo v srdci obou homérských eposů, což v mytologiích nemusí nutně být pravidlem. Možná to bylo pociťováno i trochu negativně a antičtí intelektuálové nad tím třeba „ohrnovali nos“. Jeden z křesťanských kritiků dokonce napsal, že Řekové „popsali celé nebe erotickými příběhy“.

    Ani Erós, latinský Amor, neměl svá milostná dobrodružství právě bez problémů. Jeho vztah k pozemské dívce Psýché nedopadl katastroficky jen díky tomu, že zakročil samotný Zeus a zajistil Psýché nesmrtelnost. S jménem Erós je to trošku složitější. Pro Řeky je sice hlavním slovem pro lásku eros, má však poněkud širší okruh významů. Asi nejlépe je ho překládat jako touha, trochu jiné významy pak mají další řecké výrazy, rovněž překládané jako láska, fília a agape. Tak může Afrodíta i Éros vystupovat v Platónově spisu Faidros současně i jako bytosti, které řídí duši na cestě k její vlastní nebeské prapodstatě. Platón sám, třebaže dnes slovo platonický téměř splývá s výrazem asexuální, věnoval lásce hned několik ze svých dialogů.

    Lásku ve zduchovnělé podobě představovala paradoxně i panenská Athéna. Byla zřejmě jedinou řeckou bohyní, po níž její vyznavači nejen že něco chtěli, ale kterou současně milovali. Nejvyšší popularitu měla samozřejmě Athéna v po ní pojmenovaném městě, Athéna zvítězila o patronát nad městem po souboji s bohem Poseidonem když dala zemi olivu. Švýcarský psycholog Jung považuje příběhy vázané na Athénu za první pokus překonat „obyčejný“ lidský úděl a naznačit, že i člověk se může podílet na božském řádu. Svým způsobem by tomu mohl odpovídat fakt, že Athéna byla kromě jiného i bohyní moudrosti a války.

    A stejně jako Afroditino, i Athénino zrození bylo poněkud nevšední. Její duchovní podstata a atributy bohyně moudrosti zřejmě vyplývaly z toho, že se narodila bez matky přímo z Diovy hlavy. Mohlo by tedy jít vlastně o Diovu myšlenku. A odtud je už jen krůček k pojmu logos, na kterém stojí celá řecká filosofie. Logos byl prohlášen za hlavní kosmickou substanci, jakousi duši kosmu. Kosmos v řeckém myšlení zahrnoval uspořádanou část vesmíru a byl protikladem chaosu. S překladem výrazu logos je to opět ošemetné. Pokud se toto slovo vyskytuje v biblických textech, do češtiny bývá tradičně překládáno jako „slovo“. Jeho význam je ale patrně daleko širší a dodnes jej můžeme slyšet třeba v názvech vědních oborů. Tak třeba namátkou biologie, geologie... Mohlo by tedy znamenat i něco jako „věda“. I když to tak nevypadá, věda by tedy mohla mít s láskou společného víc než by se na první pohled zdálo.

    Symboly spjaté s Athénou a logem na konci antického období převzala i řada nábožensko-filosofických systémů. Tak třeba pro gnostiky se stala zprostředkujícím činitelem k lidskému spasení božská moudrost, Sofia, a název Pistis Sofia nese jeden z gnostických traktátů. Část této symboliky se podařilo uchovat i v raném křesťanství, kde Logos byl ztotožňován buď s duchem svatým, nebo i s Kristem. Původní bohatství symbolů se však vytrácelo a logos minimálně ztratil veškeré ženské prvky.