Pomáhá modlení, nebo nepomáhá?

    Nechci ortodoxně věřícím promlouvat do duše, nebo jim něco vnucovat. Co člověk, to jiný názor. Nedávno jsem se při toulkách internetovými servery dostal na jeden, nutno podotknout že americký, kde byla sáhodlouhá studie na toto téma. Ať jsem to probíral jak chtěl, vycházel mi z toho jediný závěr. Modlení nepomáhá, nebo je na škodu.

    Zkoumání prováděli v nemocnicích mezi vážně nemocnými. Má li človíček tzv. na kahánku říká se, že "už mu skutečně nezbývá nic jiného než se modlit". Aby pro něj všechno dobře dopadlo. Existuje mnoho studií dokazujících že lidé, za které se někdo modlí, mají podstatně lepší vyhlídky na přežití, či uzdravení. Naproti tomu celá řada studií prokázala že modlení nezabírá, a v některých případech dokonce škodí. Nebyla by to tedy otázka "intervence" nějakého boha, ale otázka psychiky.
Ta studie, na kterou jsem náhodou narazil, by měla být jedna z nejnovějších. I podle jejích výsledků modlení za nemocné nepomáhá. To alespoň tvrdí Nadace John Templeton Foundation, která si podle svých vlastních proklamací klade za cíl objasnit vztahy mezi vědou a náboženstvím. Tato nadace sponzorovala rozsáhlou studii, ve které si vytyčili za cíl detailně prozkoumat vliv modlení za nemocné na jejich zdravotní stav. V šesti velkých amerických nemocnicích získali pro studii bezmála 2000 nemocných, kteří se měli podrobit operaci srdce. Čekal je bypass, čili "přemostění" místa kde jsou narušeny koronární tepny. I když dnes v podstatě rutinní operace, je to dost vážný zásah. Třetině pacientů, kteří se dobrovolně do studie zapojili bylo oznámeno, že se možná za ně někdo modlí. Ve skutečnosti se však za ně nemodlil nikdo. Druhé třetině řekli totéž, ale nechali za ně modlit najaté "modliče". Za poslední třetinu pacientů se opravdu někdo modlil a pacienti o tom věděli. Tři skupiny dobrovolných křesťanských modličů dostávaly každý večer faxem seznam osob, pro které mají orodovat u boha za úspěšnou operaci a rychlé uzdravení. Každý z vybraných pacientů pak byl na seznamu pro modlení po dobu dvou týdnů a lékaři sledovali výskyt komplikací po dobu jednoho měsíce po operaci.
    Modlitby neměly pražádný vliv na pooperační zdraví pacientů kteří netušili jestli se za ně někdo modlí. U lidí, kteří věděli že se za ně někdo modlí, ale ve skutečnosti se za ně nikdo nemodlil, stoupl počet zdravotních komplikací o 14%. O nic lépe na tom nebyli ani ti, za něž se někdo modlil a oni věděli i kdo se za ně modlí. Dá se z toho jednoznačně usoudit že modlení nepomáhá? Vyplývá z toho jediné. Je to především záležitost psychiky a pacientovy vůle uzdravit se. Celá studie stála 2,4 milionu dolarů a možno říci že všeobecně je považována za sumu vyhozenou z okna. S čímž je možné jen souhlasit.
    Ozvali se proti tomu především církevníci a experti na církevní záležitosti. Pravdu mají v pochybách o smysluplnosti takových průzkumů. Kdyby se ti výzkumníci podívali do starých knih, tam by nalezli mnohou odpověď. A asi by opravdu nemuseli bezmála dva a půl milionu utratit jen proto, že by opět a znovu potvrzovali už známé.
    Takové výzkumy opravdu nejsou až zas tak potřeba. Existují lidé, kteří si bez ohledu na účinnost velmi váží faktu  že se za ně někdo modlí. Pro takové lidi je modlení hluboký náboženský prožitek. A proč jim experimentálně dokazovat jestli to funguje!
Výzkumníci prý ve studii viděli příležitost vnést do této oblasti solidní vědecký náhled. A teprve teď je prý možné diskutovat o tom, jestli v podobném výzkumu pokračovat. Otázkou je, nakolik se takové výzkumy promítnou do praxe. Myšleno samozřelmě lékařské praxe. Jestli na jejich základě bude lékař schopen navodit u pacienta takový psychický stav, aby tím odvedl pacientovo myšlení od obav a stresů. Vždyť tonoucí se každého stébla chytá, a v případě těžce nemocných to platí nejméně dvojnásobně...