O nanebevzetí a rodičovství...

    V této souvislosti není možné se nezmínit o jednom aspektu bezprostředně souvisejícím s událostmi kolem údajného ukřižování. Z chronologie evangelií víme, že Ježíšovo druhé manželské pomazání od Máří Magdalény v Betánii bylo v týdnu před ukřižováním. A z toho také vyplývá, že v té době byla Máří Magdaléna ve třetím měsíci těhotenství a dítě se tak mělo narodit v září. Co říkají evangelia o událostech v září roku 33? Fakticky vůbec nic, ale ve Skutcích apoštolů je popsána událost později církevníky označená jako nanebevzetí. Skutky apoštolů tuto událost samozřejmě tak nenazývají a událost je zcela zjevně popsána alegoricky. V textu se praví: „A když řekl tyto věci ... byl pozvednut a mrak jim ho zakryl“. A pokračuje tím, že muž v bílém řekl žákům: „Proč tu stojíte zírajíce do nebes? Stejný Ježíš se vrátí stejným způsobem jakým jste ho viděli odejít“. O něco dále se praví, že „nebesa musí přijmout Ježíše dokud nevyprší čas obnovy“. Způsobů interpretace znění textu může být celá řada, ale jeden se naskýtá především. Máří Magdaléně se mělo narodit dítě a je tu tedy zřejmá souvislost mezi porodem a tzv. nanebevzetím. Toto tvrzení tkví právě v onom čase obnovy, anglicky time of restitution, v českých překladech Bible čas nápravy všech věcí, čas všeho nového. Pro nástupce mesiáše totiž platila pevná pravidla nejen při uzavírání manželství, ale pro celou jeho dobu. Pravidla pro dynastické manželství byla zcela odlišná od norem platných pro běžné židovské rodiny. Rodiče budoucího mesiáše byli po narození dítěte formálně odděleni. Ale nejen po narození, už před tímto oddělením se mohli intimně stýkat pouze v prosinci. Byl pro to jediný důvod, aby narození případných dalších dědiců nastalo vždy v měsíci pokání, nejsvětějším měsíci židovského kalendáře, tedy v září. Bylo-li dynastické dítě počato ve špatnou dobu roku, matka byla obvykle umístěna do kláštera až do jeho narození. Protože v případě údajných Ježíšových rodičů došlo k porušení tohoto pravidla, což vedlo k rozkolu mezi Židy zda Ježíš je, nebo není mesiáš, k jeho zamezení bylo archandělem Šimonem, majícího v té době hodnost Gabriela a byl tedy hlavním knězem-vyslancem, vydáno speciální povolení. Jak svitky od Mrtvého moře, tak Enochova kniha, která byla vyřazená ze Starého zákona, o tom hovoří v podstatě shodně a upřesňují, že archandělé, tedy hlavní vyslanci, byli starší kněží v Kumránu a užívali tradiční tituly Michael, Gabriel, Rafael, Sariel a další. V případě Ježíše a Marie Magdalény ale byla veškerá pravidla přesně dodržena a jejich první dítě bylo správně počato v prosinci roku 32, aby se mohlo narodilo v září roku 33.
    Přesná pravidla byla stanovena i pro fyzické rozdělení rodičů po narození dědice dynastie. Pokud to byl chlapec na šest let, byla-li to dívka na tři roky. A jejich manželství mohlo být obnoveno až v určeném čase obnovy. Po tu dobu byla matka s dítětem v zařízení podobném klášteru, zatím co otec vstupoval do Království nebeského. Tím „Královstvím nebeským“ byl ve skutečnosti essenský nejvyšší klášter v Mirdu u Mrtvého moře a obřad vstupu vedli andělští kněží pod dohledem určeného Vůdce poutníků. V knize Exodus, která je součástí Starého zákona, byli tito israelští poutníci vedeni do „„Svaté země“ mrakem“. Ten mrak je lehce vysvětlitelný, podle tradice byl kněžský Vůdce poutníků označen titulem „Mrak“. Proč zrovna mrak vysvětleno nikde není, význam toho slova byl asi oproti dnešku zcela jiný. Skutky apoštolů tedy nelžou, protože Ježíš byl zřejmě opravdu „vzat“ Mrakem, tedy Vůdcem poutníků, do Království nebeského - Nejvyššího kláštera. A muž v bílém, v němž je možné jasně rozpoznat andělského kněze správně oznámil, že Ježíš se bez úhony vrátí v čase obnovy. V čase až bude obnoveno jeho manželství.
    Z pohledu dnešního jedince to byla podivná, dost těžce pochopitelná doba. Ačkoliv pro v té době žijící lidi na tom nic podivného nebylo. Tradice byla přísná a neúprosná. Jestliže to bylo opravdu tak přísné, jak je potom možné že Ježíš, který neměl ani ten sebemenší „nárok“ na kněžskou hodnost, mohl být i bez toho „vzat do království nebeského“? Tento rozpor jasně vysvětluje Epištola sv. Pavla Hebrejským. Velmi podrobně se zabývá i tzv. nanebevstoupením. Pavel objasňuje jak mohl Ježíš získat kněžství „nebeské“, to znamená Nejvyššího kláštera, když neměl pro tento posvátný úřad oprávnění. Pavel jasně říká, že Ježíš byl narozen v Davidově židovské linii která sice měla právo na královský titul, tedy hodnost, ale neměla právo na kněžství. Právo na kněžství bylo výhradním právem linií Aarona a Leviho. Pavel dále říká, že v případě Ježíše byla učiněna výjimka, a pro změnu v kněžském právu bylo notná i změna zákona. Tato změna zákona spočívala v kněžské nařízení Melchizedeka, a až toto nařízení opravňovalo Ježíše vstoupit do Království nebeského, tedy Nejvyššího kláštera. A tak když se v září roku 33 narodilo první dítě Ježíše a Máří Magdalény, Ježíš řádně vstoupil do Království nebeského. Není známo jestli první dítě byl syn, nebo dcera, to je doloženo až pro dvě následující děti. Ale vzhledem k tomu, že Ježíšovo manželství bylo obnoveno už po třech letech v roce 36, je tedy na základě tradičních pravidel zřejmé, že Máří Magdaléna jako první dítě porodila dceru. Ve Skutcích apoštolů je také uvedeno, že v září roku 37 Máří Magdaléna porodila druhé dítě a další potom v roce 44. A protože povinné odloučení mezi těmito dvěma dětmi trvalo 6 let, od narození druhého k početí třetího, je z toho možné jednoznačně určit že druhé dítě byl syn. Úplně stejná logika platí i v případě třetího dítěte, víme, že opět to byl syn.
    Je zřejmé, že různě účelově upravovaná místa v Novém zákoně je možné lehce poznat. Všechny části, které bylo nutné před cenzurou „ukrýt“, jsou totiž předeslána že text je určen těm, kdo mají uši k slyšení“. Pokud se někomu podaří těm možno říci šifrám, a potažmo i alegoriím alespoň trochu porozumět pak zjistí, že jsou stálé a nikdy se nemění. Znamenají vždy totéž a jsou použity vždy, když měl mít text stejný význam. Evangelia například říkají, že Ježíš byl nazýván Slovo Boží. Viz například text: „A to slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi... “. Jan šel v použití této definice až do krajnosti, a tak v jeho textu můžeme číst: „Slovo Boží stálo u jezera“ nebo také že „Slovo Boží bylo v Samarii“. O těhotenství Máří Magdalény a potažmo i o novém životě, nalézáme skryté informace v „Podobenství o Rozsévači“, „jehož sémě přineslo ovoce a rozhojnilo se“. Pokud tedy bylo někde napsáno že „Slovo Boží se rozhojnilo“, pak ti, co mají uši k slyšení okamžitě pochopili, že Ježíšova rodina se „rozhojnila“, jinými slovy přišlo dítě.
    Zvláštní pozornost si zcela jistě zasloží asi nejkontroverznější kniha Nového zákona, tou je bezesporu „Kniha zjevení sv. Jana“. Je názornou ukázkou jak dokázali církevníci zmršit a potažmo i překroutit původně zcela jasný text. Tato kniha se velmi liší od všech ostatních v Bibli když už ničím jiným, tak zcela nepřirozeně znějícím textem. Ono to asi ve své době na pitomé ovečky z jejich stáda dost působilo. Původní text totiž v podstatě vyměnili a nahradili textem vyjadřujícím předtuchu, nebo varovné proroctví. Jenže původní kniha se nezabývá ani proroctvím, ani varováním! Její název byl „Odhalení“. Tato kniha je ve skutečnosti pokračováním životního příběhu Ježíše, Máří Magdalény, a jejich synů. Zejména staršího syna Ježíše Justa. Popisuje jeho život a detaily jeho manželství včetně narození jeho vlastního syna. Jak je tedy možné aby v tom církevníci mohli vidět nějakou předtuchu, či varováním? Ačkoliv... Že si ke zmršení vybrali právě kroniku Ježíšova rodu je pochopitelné, a navíc asi přestávalo fungovat strašení oveček ohněm pekelným.