Jsme opravdu nejlepší?

    Touha něco vědět, poznat, je zřejmě stará jako samo lidstvo. A že se za tím poznáním lidičkové něco napachtili! A navymýšleli! Proslulý Aristarch ze Samu, to jen co víme, přímo hořel touhou vědět jak je Slunce daleko od Země. Po něm potřebovalo lidstvo 22 století aby se podařilo vypočítat alespoň přibližně uspokojivě vzdálenost Země od Slunce - 149 400 000 kilometrů. Kdo to mohl ale tenkrát vědět, že by bylo stačilo násobit miliardou výšku Velké pyramidy.

    Dnes už alespoň částečně víme, že dodnes neznámí stavitelé uložili do pyramid výsledky vědy, jejíž původ a metody neznáme. Najdeme tam Ludolfovo číslo a přesný výpočet délky slunečního roku, poloměrem a váhu země, zákon precese jarního bodu s hodnotou jednoho délkového stupně, přesný severní směr a snad mnoho jiných, dosud nerozluštěných dat. Odkud pocházejí tato data? Jisté je, že kněží ve faraonských dobách už jen paběrkovali, pyramidy byly zcela zjevně postaveny dávno před faraony. Podle církevníků dávným lidem vědecké znalosti nadiktoval bůh. A už jsme opět ve svatých sférách. Jak jim to diktoval? „Slyš, synu, číslo 3,1416 ti umožní vypočítat plochu kruhu!“ Podle Smytha diktoval bůh tyto znalosti příliš bezbožným a příliš nevědoucím Egypťanům, kteří prý nepochopili co vlastně do kamene píší. Že by se byl vševědoucí a všemohoucí pánbůh tak těžce zmýlil v rozumové úrovni svých žáků? Podle pozitivistických egyptologů byla veškerá měření zfalšována badateli, kteří podlehli své touze po zázračnu. Podle nich tam není zapsána žádná věda. Ale ve sporech jde o desetinná čísla a faktem zůstává, že už jen sama stavba pyramid svědčí o technice, která je dodnes pro nás zcela nepochopitelná. Pyramida je umělá hora vážící odhadem 6 500 000 tun. Dvanáctitunové kvádry jsou umístěny na půl milimetru přesně. Přesto v tom oficiální vědátorské kruhy mají zcela jasno. Faraón, údajně tajemný Cheops, o jehož existenci panují pochybnosti, měl mít k dispozici obrovskou pracovní sílu. Už ale nevysvětlili, jak vyřešili problém nakupení tohoto obrovského lidského davu. Dnes známé skutečnosti o pyramidách naprosto vylučují, že byly postaveny jako hrobky. Klasická egyptologie připouští jako jedinou techniku užívání máčených dřevěných klínů vrážených do štěrbin ve skalách. Stavitelé měli k dispozici jen kamenná kladiva a měděné pily, což je měkký kov. Tím tajemství ještě houstne. Pokud se jim to popsanou technikou vůbec podařilo kvádry vysekat, jakým způsobem osekané kvádry, vážící odhadem deset tisíc kilogramů a více, dopravovány na stavbu, vyzdviženy a spojeny? Je znám případ z 19. století kdy měli převézt dva obelisky. Jaké problémy s tím měli! A to použili veškerou tehdejší techniku! Jak si Egypťané svítili v nitru pyramid? Až do roku 1890 existovaly jen lampy, které čadily a jejich čoud se usazoval na stěnách i na stropě. Jenže na stěnách pyramid neobjevíte ani stopu kouře! Objevil se „zaručený“ nápad, že světlo do nitra dopravovali odrazem od soustavy zrcadel. Vyzkoušeli to a dopadli špatně. Už druhé zrcadlo neodrazilo vůbec nic. Navíc nikde nenašli jedinou stopu po nějaké čočce, nebo zrcadle.

    Nenašel se žádný přístroj na výpočty. Zdá se tedy, že bude nutno připustit mysticko-primitivní tezi: Bůh diktoval astronomická data omezeným, ale pilným zedníkům, a pak jim trochu pomohl. Že nejsou žádné písemné zprávy v pyramidách? Pozitivisté zahnaní do úzkých šikanováním matematiků prohlásili data za náhody. Když jsou ale ty shody tak jasné! Mají nás za blbce když chtějí abychom věřili, že architekti a surrealističtí dekoratéři dali vytěžit, převézt, vyzdobit, zdvihnout a usadit na půl milimetru kvádry do pyramidy jen proto, aby ukojili megalomanii svých králů! Navíc podle měr, které jim v náhodné inspiraci prolétly hlavou! Celou tu sumu 2 600 000 kvádrů tvořících Velkou pyramidu za pomoci nádeníků, kteří pracovali s kousky dřeva a s pilami vhodnými tak na řezání lepenky! A přitom si navzájem šlapali na nohy!

    Tyto věci jsou staré bůhvíkolik tisíc let a nevíme o nich vůbec nic. Jediné co víme je, že bádání o těchto věcech byla prováděna lidmi, pro něž je dnešní moderní civilizace jedinou možnou technickou civilizací. A když tedy nehodlají na svém &bdquopřesvědčení“ nic menit, pak si musejí představovat buď boží pomoc, nebo kolosální a bizarní mravenčí práci nevedoucí k cíli. O čemž se přesvědčili Japonci, kteří hodlali přesně podle oficiálního nařízení postavit minipyramidu. Spadla jim na hlavu. Ne, takové vědátorské výmysly je třeba odmítnout. Zdá se, že myšlení tehdejších stavitelů bylo zcela odlišné od našeho a použili techniky možná dokonalejší než je ta dnešní. Ale možná také odlišné. Jejich měřicí nástroje a metody zacházení s hmotou nemají ani nejmenší vztah s tím co známe my. A svět faraónů už chodil kolem hotových staveb. Jak je možné, že tak vyspělá civilizace mohla zaniknout, ba přímo úplně zmizet? Ještě těžší je věřit, že by se mohla lišit od naší civilizace tak dalece, že máme potíže rozpoznat v ní civilizaci! A přece!...

    Když skončila poslední světová válka, poraženým Německem začaly okamžitě projíždět různé pátrací mise. Zprávy těchto misí byly uveřejněny a jen jejich soupis obsahuje tři sta stran. Německo se oddělilo od ostatního světa v roce 1933 a celých dvanáct let šel jejich technický vývoj podivně odlišnými cestami. Němci byli sice pozadu v přípravě  atomové bomby, vyrobili ale obrovské rakety, kterým se nevyrovnalo nic ani v Americe,ani v Rusku. Neznali radar, zkonstruovali místo toho detektory na infračervené paprsky, které byly stejně účinné. Nevynalezli silikon, ale rozvinuli zcela novou organickou chemii. Vedle těchto radikálních rozdílů v technické oblasti byly filosofické rozdíly ještě více ohromující. Odmítali relativitu a zčásti i kvantovou teorii. Jejich kosmogonií byla to teze o věčném ledu, podle níž planety a hvězdy byly kusy ledu vznášející se v prostoru. Jestliže se mohly rozevřít za dvanáct let takové propasti přes všechny možnosti výměny a sdělování, jaké asi mohly být civilizace minulosti? Do jaké míry mají naši archeologové kvalifikaci aby mohli posoudit stav vědy, techniky, filosofie, či znalostí třeba u Mayů, nebo Khmerů?

    Lemurie, nebo Atlantida. Jsou to opravdu jen legendy? Platón v Kritiovi opěvuje zázraky zmizelého města. A Homér před ním v Odysseji, když vyvolává báječnou Scherii. Oba popisují snad Tartessos, Jonášův biblický Tarših. Při ústí Guadalquiviru bylo Tartessos, nejbohatší hornické město světa představující kvintesenci civilizace. Město neurčitelného stáří bylo pokladnicí moudrosti a tajemství. Asi kolem roku 500 před Kristem zaniklo a nikdo neví jak a proč.  Je možné že Numinor, tajemné keltské středisko někdy z 5. století před Kristem není legendou, to jen my o něm nic nevíme. Dokonce i civilizace, o jejichž minulé existenci s jistou mírou určitosti víme, a které odumřely, jsou stejně záhadné jako Lemurie. Arabská civilizace Kordoby a Grenady vynalezla dnešní vědu, objevila experimentální bádání a jeho praktické použití.  Arabové studovali chemii a dokonce raketový let. V arabských rukopisech asi z 12. století lze najít plány bombardovacích raket. Kdyby byla Almanzarova říše stejně pokročilá v biologii jako v ostatních technikách, pak by je mor ve službách  Španělů nezničil a Andalusie by možná už v 15. nebo 16. století zažila průmyslovou revoluci. A 20. století by pak mohlo být érou arabských meziplanetárních dobrodruhů, kteří by kolonizovali Měsíc, Mars a Venuši...