Jak mohl vzniknout ...

10.06.2013 17:56

    Řeč bude o vesmíru a teoriích jak mohl vzniknout. Ani jedna z nich nestojí za moc, ale stojí za to si je připomenout. Na úvod zamyšlení jedna velice zajímavá myšlenka Alberta Einsteina: „Příroda je zřejmě uspořádána tak, aby odhalení zákonitostí, které v ní nepochybně platí, bylo co možná nejnamáhavější...
    Jsou tyto prognózy pouze na bázi science fiction? Nevíme, ale hýbou vědátorským světem. Nejsou, a ani nemohou být shodné ...

    Jen některé prognózy co bude, až zanikne naše slunce:

    Zeměkoule jako gigantický mrazák pod vyhasínajícím Slunkem...

    Francouzský hvězdář J. Flammarion pustil do světa vizi o posledních zkřehlých pozemšťanech, bránících se v záplavách ledu útokům hladových krys...

    ... perspektiva vyhasnutí Slunce mě nikterak neděsí, ani neznepokojuje. Spíše mám strach, aby lidé nenechali vzplanout ony desetitisíce malých nukleárních sluncí, které si dokázali sami vyrobit...

    ... připusťme například, že naše civilizace zdárně překoná všechna úskalí přírodního výběru, která s sebou přináší věk nukleárních technologií, genových manipulací a ekologických havárií, a že za nějakou tu miliardu let se sluneční kolaps stane skutečně aktuální. Hm...

    Někteří astrofyzikální romantikové dnes soudí, že lidstvo své hrozící kremaci unikne stylem gigantického hlemýždě. Zkrátka se s celou svou planetou-ulitou přestěhujeme k jiné životodárné hvězdě.

    ... nejsou to spíše náměty pro nové verneovky, když místo ve vědě zvané prognostika, bloudíme ve science fiction?

    ... nové technické ideje formulujeme stejně směle, jako kdysi Jules Verne. On sám se ale odvážil snít jenom do roku 2 100...

    ... neustrne-li zatím naše civilizace ve vývoji. Svým způsobem je to jen otázka času ...

    ... lidstvo nakonec podnikne mohutnou expanzi do vesmíru...a v tom případě budou zániku oné žhavé koule, která nám kdysi dala život, pozemšťané přihlížet již z docela bezpečné vzdálenosti. A skutečně sentimentálních pozorovatelů přitom napočítáme velmi málo. Vždyť většina obyvatel kosmické civilizace už bude zrozena pod úplně jinými hvězdami...

    ... v přírodě musí existovat nějaký koloběh. Život je neobyčejně odolný, expanzívní a perspektivní fenomén! A přitom tak vzácný!

    ... není snad vznik života v podobě jednobuněčného organismu, a zvláště pak zrod nás, lidí, velkolepým kosmickým svátkem? Cožpak se planeta Země, rodiště a domov inteligentních bytostí, netřpytí v hlubinách vesmíru jako unikátní kosmický šperk?

    ... život je jen samoúčelným a feuerbachovsky nicotným produktem tvůrčího rozmaru hmoty, která s železnou nutností, s jakou vyhubí na Zemi svůj vrcholný výkvět - myslícího ducha, jej zrodí jinde a jindy znovu...

    ... rozumné bytí s vesmírem jako celkem hluboce souvisí... a dokonce dostalo do vínku i nenahraditelé kosmické poslání...