Dělali to na objednávku

    Už jen toto by mohlo naznačit, že jde v podstatě o lži a výmysly. Ptát se v těchto souvislostech kdo to vlastně byl, pokud vůbec byl, nebo kdy a kde se vlastně narodil Ježíš, a také pokud vůbec, tak kdy a kde byl ukřižován, se zdá být nesmyslné. Daleko spíše bychom se mohli ptát, byla li křesťanská verze Starého zákona zkompilována před, nebo až po Novém zákoně. Těch otázek by bylo více. Není přitom možné odmítat události, přehlížet artefakty, pyramidy, nebo Velkou zeď. Události prezentované jinými zdroji, jenže s dodnes nejasným datováním. Viz třeba vědátorská chronologie egyptských faraonů. A jiné, o nichž by bylo možno uvažovat jako o „vytvořených na objednávku“. Na což si „sestrojili“ doslova kodex závazných nařízení a předpisů. Jenže to nedomysleli, protože právě na základě těchto předpisů si můžou nejen vědátoři, ale i jejich oponenti pohazovat s jakýmikoli daty a klást je do různých pozic na časové ose jak je jim libo. A kdo může tvrdit, že jakousi pravdu mají jen vědátorští, či potažmo církevničtí „bohové“?
    Vychází pomalu najevo, že dnes platnou konsensuální chronologii „vytvořili“ ze směsky nespočetných, vzájemně si odporujících starých latinských duplikátů a jakýchsi rukopisných kopií údajně řeckých spisů. Originály neexistují, „nějak“ záhadně zmizely a zůstaly jen „důkazy“ dodané pozdně středověkými astronomy. Důkazy vyrobené na základě „spisů osvícených církevních otců“.
    Fráterník Augustin kdysi řekl: „Střezte se matematiků, zejména když tvrdí že mluví pravdu“. Je to jedna z mála pravd a Augustin moc dobře věděl proč to říká. Když se nad tím vším zamyslíme, vyvstane cosi obludného. Z jakého opravdového důvodu bylo nutné nastolit nový kalendář a začít počítat roky od nuly? Zapomeňte na církevnické zdůvodňující kecy. Ne, tak to nebylo. Naši Zemičku totiž za posledních odhadem patnáct tisíc let postihla ne jedna, ale asi hned tři nějaké katastrofy. Ne li víc. Ať už přírodní, nebo zaviněné lidmi. Občas nějaká ta válka jako oblíbená kratochvíle... A nějaká poslední katastrofa pak byla hlavním důvodem změny kalendáře. Dobře totiž víme, že pozemský rok netrval vždy zhruba 365 dní. Měl těch dní i jen 360. To jen co víme. A po jedné takové změně bylo nezbytné nastolit nový odpovídající kalendář. I když to nevíme ani nepřesně, natož přesně, Kristus s tím patrně nemá vůbec nic společného. To se jen nastolil nový kosmický pořádek a právě ten si vynutil nový kalendář. A nemuselo přitom nutně dojít k vyhynutí veškerého lidstva, jen ta chronologie historie by se musela posunout dost blíže do současnosti. A církevničtí kompilátoři historie tak měli o zábavu postaráno a jejich obrazotvornost dostala zelenou. Nemohli samozřejmě naplno říci že Země se kymácela, třásla, pukala, zděšené lidstvo pobíhalo sem a tam a hynulo po tisícovkách. Bude asi nutno zahodit veškeré datování, protože je stejně jako různé chronologie vymyšlené. A tudíž neplatné, byť je platnost nařízena.
    Jednomu nedaly spát třeba jen ty „temné“ mezery mezi Řeky a Římany. Ta mezera trvala zhruba pět se let. Proč? Nikde se o důvodu nic nedočtete. Prostě byla. Nařízená. Už jen proto, že byla nařízena, se o ní můžeme domnívat že nebyla vůbec. Že si ji někdo z jakéhosi důvodu vymyslel. Vezměme si třeba Aristotela, píši o něm v jiné souvislosti v jiném materiálu. On žil, ale ne „před Kristem“, ale po něm. Nebyl to žádný trouba, znal toho moc. Jestliže jeho předchůdci, a potažmo i vrstevníci dobře věděli jak to ve Vesmíru vypadá, že Země není „deska“, a také že Sluneční soustava se netočí kolem Země, proč tedy tak dlouho platila jeho „teorie“, prezentující učesaný, bezproblémový Vesmír? Musel dobře vědět že to tak není! Jedině že by dozvuky nějaké poslední katastrofy byly ještě příliš živé! A tak, možná na přání církevníků, vytvořil pro příští generace doslova bezproblémový Vesmír! A církevníci veškeré dokumenty dokladující že tomu tak není zabavili. Možná je to na jednu stranu dobře. Život přece musel jít dál a když chtěli vládnout...
    Dnes je jisté, že historie byla překroucena. Je také možné tvrdit že události, jako třeba ukřižování Ježíše, pokud ovšem nějaké bylo, protože ani v jedné kronice z dob Římské říše se o nějakém Ježíšovi a potažmo jeho ukřižování nedočtete, se muselo odehrát v rámci chronologie velmi odlišné od té, kterou se nám snaží „vtlouci do hlav“. Historie ani zdaleka ne moderního, ale momentálního lidstva, je patrně drasticky kratší a také až dramaticky jiná. A co se týče modernosti, na stále stejném běžném človíčkovi nemá co být moderního. Je to stejné jako kdysi. Stěžejní roli hrály a dodnes hrají peníze. Kdo má spoustu peněz, ten má i moc. Mezi mocnými byla silně poplatná i genealogie rodů a bylo běžným zvykem obhajovat nároky třeba na jakýkoliv titul věkem a původem. Existovaly totiž RODY a „rody“. Ti v uvozovkách si museli rodokmen mnohdy dokupovat. Od toho tu byli dějepisci a ti příliš dobře věděli jak potěšit své pány a zákazníky. A tak i proto údajně universální klasickou historii světa tvoří ohromná hromada spletitých lží o všech událostech před 16. stoletím. Prakticky celá světová historie byla padělána v 16. – 18. století. Nikdo to nepřizná, ale skutečně neexistuje ani kousíček bezpečného písemného důkazu nebo artefakt, který by mohl být spolehlivě a nezávisle datován do doby před 11. století.
    Jistě, například obrovské pyramidy v Egyptě, nebo třeba Velká čínská zeď... Lze o nich tvrdit že jsou prastaré. Nic proti tomu, mohou být prastaré, jenže vědátorsky platný důkaz pro to není k dispozici. Nejstarší spolehlivě a jednoznačně datovaný originální psaný dokument pochází z 11. století! Ve škole učitelé dětem poutavě líčí starověkou historii. Je to jako naslouchat pohádkám o reálném životě, jsou to doslova úchvatné příběhy. K tomu je nutné naučit se nazpaměť jména a skutky odvážných válečníků, moudrých filozofů, báječných faraonů, prohnaných velekněží i chamtivých písařů. Velmi poutavé je rovněž povídání o gigantických pyramidách a pochmurných hradech, králích a královnách, vévodech a baronech, mocných bohatýrech a překrásných dámách. A také o  vyzáblých svatých a pochybných existencích zrádců. Jsme opředeni historkami o ukrutných válkách, neúprosných římských legiích, ušlechtilých rytířích, křižácích a bitvách. Vzrušují nás riskantní objevitelské plavby po mořích a dobrodružství. Jak je to napínavé...
    Pak dorosteme do dospělosti, čteme historické romány, kupujeme drahé knihy o záhadách, obdivujeme archeologické nálezy, chodíme do muzeí a  alespoň někteří cestují do Egypta, Říma, Řecka, nebo Číny. A zdá se nám, že teď už mnohem lépe chápeme univerzální historii lidstva, i vzestup a pád civilizací. Historie lidstva začala přece tak velmi- velmi dávno! Per ternia ad astra! Jenže... Historie starověku a středověku je  nevýslovně dokonalá nádherná konstrukce. Má však jednu vadu, visí doslova „ve vzduchu“. Nemá žádné prokazatelné a seriózně vědecky datované písemně doložené základy. Různě se sice po světových muzeích „povalují“ ve vitrínách, pokud jsou vůbec vystaveny, nesčetné historické dokumenty, rukopisy, prastaré papyry, pergameny, zašlé, ale ne tak staré knihy přetékající odkazy na minulost. Zdá se tu být dost historických materiálů k snadné a úplné rekonstrukci slavné minulosti! Avšak rekonstrukce minulosti není ani zdaleka snadná věc. Nestačí vzít prastarou kroniku, pokusit se přeložit ji do současného jazyka, a historie je jako nová. Tak to ale není!