Byl tam i Napoleon

    Zdá se patrné, že na egyptských tradicích stavěli i Američané. Tehdejší prezident Washington, spolu s ministrem obrany Randolphem, nechali v listopadu 1777 na zadní stranu velkého pečetidla USA zobrazit zednářský symbol. Tedy pyramidu, v jejíž oddělené špici se nachází „vševidoucí“ oko. Tvrzení, že dnešní zednáře nelze spojovat s původními egyptskými mysteriemi, a tudíž považovat je za jejich pokračovatele, je jen dohad. Pravá podstata zednářství je dodnes zahalena neproniknutelným závojem a zná ji jen úzký kroužek lidí na vrcholu „pyramidy“. To platí i pro americkou zednářskou větev. Je však nepochybné že pyramidu, stejně jako staří Řekové, pokládali za mezičlánek, jehož prostřednictvím se lze spojit s dávnými předchůdci.

    Když se Francouzi roku 1789 odhodlali proměnit monarchii v republiku, doprovodná ideologie nese jasnou pečeť svobodných zednářů. Zrušili sedmidenní biblický týden a nahradili jej desítidenním rytmem starých Egypťanů. Napoleon Bonaparte se při tažení do Egypta řídil historickým vzorem Alexandra Velkého a Julia Cézara. Je známo, že účelem jeho vojenského výpadu do Egypta nebylo jen podrobení země na Nilu, ale hlavně snaha dostat se k pradávným znalostem. Napoleon, v doprovodu imáma Muhammada a dvanácti průvodců, vstoupil 12. srpna 1799 do královské komory ve Velké pyramidě. A stejně jako před ním Alexandr Veliký přikázal aby jej tam nechali samotného. Byl tam sám přes noc a když se jej druhý den ráno jeho  adjutant Cases zeptal co v pyramidě zažil a viděl, dostalo se mu podivné odpovědi: „Nemá smysl se o tom zmiňovat, protože by mi to stejně nikdo nevěřil!“

    Francouzští sansculoté mimo jiného zrušili dosud platné cirkevní svátky a místo toho pořádali oslavy k poctě přírody a nejvyšší podstaty lidstva. Rozhodli se nahradit i dosavadní délkovou jednotku, tedy sáh. Francouzská akademie věd za tím účelem dala změřit oblouk poledníku mezi Dunkerque a Perpignanem, a na základě antické desetinné soustavy pak ustanovili za jednotku délkové míry metr. Což má být podle výpočtů přesně jedna čtyricetimiliontina zemského obvodu  rovníku.

    Eminentní zájem o Egypt projevovali i Angličané, a proto Napoleonovo tažení bylo pokusem Angličany předběhnout. Dostat se ke zdrojům prastarých dokumentů dříve než oni. Napoleonovu expedici tvořilo asi 328 lodí, z nichž se 19. května 1798 na egyptskou půdu vylodilo mimo 35 000 vojáků i 500 civilistů. Byli mezi nimi i členové Francouzské akademie věd. K pyramidám se dostali 21. července 1798, jenže neobešlo se to bez problémů. Byli napadeni asi 10 000 mameluckými jezdci kalifa Murada Beje. Francouzi zaujali osvědčenou štvercovou formaci a respektovali přitom zásadu „učenci a osli do středu.“ Došlo k masakru, při kterém byly mamelucké oddíly úplně zdecimovány. Během dvou hodin bojů bylo bitevní pole doslova pokryto dvěma tisíci padlých mameluků, zatím co Francouzi přišli jen o  čtyřicet mužů.

    Už za měsíc však Francouzi dopadli podstatně hůře. K egyptským břehům připlulo anglické loďstvo pod velením jen stopadesát centimetrů vysokého admirála Nelsona a u Abukiru potopilo 13 ze 17 francouzských lodí které zde kotvily. A zajali přitom i všechny vojáky kteří nestačili utéct. V následné bitvě padlo 1700 Francouzů a dalších 3105 bylo zraněných. Tato bitva je historický fakt. Pozůstatky potopených francouzských lodí našel 4. června 1999 v jedenáctimetrové hloubce parížský archeolog Goddio. Zbytky lodí byly zabořeny v bahnitých nánosech a nacházely se přibližně 20 kilometrů severně od dnešní Alexandrie. Část zachovalejších vraků pak byla v létě roku 2000 vyzdvižena.

    I když Napoleonova výprava skončila vojenským fiaskem, a nijak zvlášť se nevedlo ani Angličanům, vyvolalo to vlnu zájmu o Egypt, a světlo světa spatřil nový vědní obor - egyptologie. Svět chtěl poznávat staroegyptskou civilizaci, badatelé však naráželi na překážku v podobě hieroglyfů kterým nerozuměli. Francouzský badatel Jomard popsal jak těžce se jim pracovalo v úzkých štolách egyptských staveb. Při průzkumu Velké pyramídy se prý museli prohrabávat přes množství sutě a jemného písku, který byl prakticky všude. Se 150 kopáči se Jomardovi podařilo odkrýt severovýchodní a severozápadní roh stavby a narazili tak na základnu. V blízkosti plošiny pak odkryli dvě ploché, pravoúhlé prohlubeniny, vytesané přibližně padesát centimetrů hluboko do skály. Jejich smysl je dodnes nejasný.

    Jomard se dal do měření a změřil také každý jednotlivý stupeň. Dospěl k hodnotě výšky 144 metrů. Z jednoduchého trigonometrického výpočtu mu pak vyplynula délka hřbetní strany 184,722 metrů a úhel sklonu 51°16´14˝. Napadlo jej, jestli délka hřbetní strany nemá určitou souvislost s antickým stadiem. Délková jednotka stadium u slexandrijských Řeků měla hodnotu 185,5 metru. Potvrdili to i Napoleonovi zeměměřiči. Staří Egypťané používali univerzální soustavu míry a váhy, a to v podstatě beze zbytku převzal i antický svět. Zdá se, že staroegyptská soustava byla založena na zdánlivém pohybu vesmíru kolem prodloužené zemské osy, a do západního světa ji přinesl až britský astronom Herschel. Stavitelé pyramid znali nejen střední délku obežné dráhy Země, či specifickou hustotu planety, ale i cyklus tzv. precese, což je periodický pohyb zemské osy okolo pólu ekliptiky v délce 25 826,6 roku. Tento pohyb způsobuje, že rovnodennost nastává každý rok o něco dříve. Za zakladatele matematiky jsou považováni Eratosthenes, Hipparchos z Alexandrie a další řečtí učenci. Ve světle dnešních poznatků však patrně shromáždili jen zlomky prastarých znalostí, které prastaří Egypťané „podědili“ po bozích...